David Ondříček se pro tvorbu silného příběhu tragédie, při které před 57 roky zemřelo 108 lidí, inspiroval známou knihou Pestré vrstvy Ivana Landsmanna. Do některých scén pak vložil i vlastní zážitky
Nebál jste se reakce místních horníků?
Ve filmu je strašně moc horníků. Chtěl jsem, aby byl co nejvíce uvěřitelný, ale je jasné, že život je život a film je film. Bylo by velmi obtížné udělat film tak, aby byl zcela uvěřitelný. Potěšilo mě, když Duklu 61 viděli havíři v uniformách (na předpremiéře v havířovském kině Centrum, pozn. red.) a pak mi nedali facku. Naopak poplácali mě po rameni a říkali: ‚Pár nedostatků tam je, ale důležité je, jak film působí a jakou jste odvedli práci.‘ Byli velmi vřelí. Nechtěli nám dát pěstí.
Jeden divák na předpremiéře tvrdil, že realita zobrazená ve filmu se liší od skutečné lokality, kde se tragédie odehrála. Byl tehdy součástí osudové směny, jen vyfáral o pár hodin dříve. Jak dalece jste mohli dodržet autenticitu dané doby?
Kdyby neexistoval Důl Rako na Rakovnicku, ve kterém jsme natáčeli a který v současné době už neexistuje, tak by Dukla 61 nejspíše ani nevznikla. Byl to důl těsně před uzavřením. Jiné dostupné doly jsme neměli.
Ten důl se ale liší a navíc je v Čechách…
Samozřejmě se ten důl liší od původního Dolu Dukla. Na druhou stranu co člověk, to názor. Mluvil jsem se spoustou havířů, kteří říkali, že to tam přesně tak vypadalo. A pak vyšel někdo o dvě řady dál a tvrdil, že to neodpovídá. Chodeb bylo asi šedesát kilometrů a každá část vypadala jinak. Nám však šlo především o pocit a prožitek.
Prý se ani některé rekvizity neshodují s dobovými?
Je jasné, že ne každá baterka a ne každá helma nebo uniforma je ve filmu správně, i když jsme se dané situaci snažili maximálně přiblížit. Byli jsme šťastní, že jsme nějaké uniformy vůbec sehnali. Na naši výzvu se ozvala neuvěřitelná řada lidí, které jsme ve finále museli odmítat. Přinesli nám nádherné věci, tím bych jim rád zpětně poděkoval.
K hornictví jste měl nějak blízko?
Vůbec. Nemám v rodině nikoho, kdo by byl havíř. Navíc by se dalo říci, že mám jisté klaustrofobní stavy z menších prostor, nemám ani rád jízdu výtahem. Musel jsem tuto fobii dlouho překonávat. Když jsem chodil k babičce, vždycky se mi smála, protože jsem za ní do třetího patra běhal po schodech. A tady někde byl i impulz, proč jsem něco takového chtěl podstoupit. Ovšem základem všeho byl moment, že mě samotné téma zaujalo.
David Ondříček natáčí film Dukla 61 (31. 7. 2017)
7. července 2011 |
Co na něm bylo tak lákavého?
Strašně se mi líbilo, že se odehrávalo v období vzniku města na zelené louce, že se tam lidé vydávali podobně jako zlatokopové na Klondike. Akorát, že to místo mají za barákem a jezdí k němu autobusem. Přitom podstupují neméně velké riziko a ženy a rodiny na ně mezitím doma čekají. Vědí, že je to nebezpečné. Domů přicházejí s pocitem, že jsou určitá elita, sice by mohli dělat jinou práci, ale už by měli mnohem méně peněz.
Inspirací pro Duklu 61 byl údajně mimo jiné i úryvek z Landsmannových Pestrých vrstev. Měl jste možnost se s autorem setkat?
Bohužel ne. Výborná kniha Pestré vrstvy se stala jen iniciačním bodem, o tragédii na Dukle je tam jenom čtvrt stránky. Podobné to je i u mého dalšího chystaného filmu - o Zátopkovi. Také tam mě námět napadl při četbě knížky, kde je o Zátopkovi jen jedna stránka, přitom celá kniha má stránek přes tři stovky. Takhle to někdy je.
Příběh havíře, který před tragédií pracoval na Dukle týden |
Dukla 61 prý drží rekord v natáčení v podzemí?
Filmů z hornického prostředí je více, ale většinou je v nich z dolů jenom pár záběrů. Někdy třeba jen třicet vteřin, včetně Party hic (film ze 70. let, pozn. red.). Zcela jednoznačně musím říct, že podle mého názoru neexistuje film na světě, kde by se tolik procent děje odehrávalo v reálném dole. Viděl jsem třeba i korejský film z důlního prostředí, kde ale postavili kulisy.
Údajně jste v Dukle 61 využil i nějaká autobiografická fakta?
Je tam hodně osobních věcí. Prozradím i jednu velmi intimní věc. Jde o scénu, kdy matka ukazuje album s rodinnými fotografiemi. Vždy, když přišla moje nová holka, tak má matka vzala album, kde jsem nahatý a pak vyprávěla příhodu, jak jsem se v Podolí v bazénu pokadil a ona to musela honit s kelímkama, což byla hrozná ostuda. Tady je silný autobiografický moment.
Na čem pracujete v současnosti?
Připravuji celovečerní film o Emilu Zátopkovi, točit by se měl od jara příštího roku. Určitě se v něm objeví herci z Ostravy, i když o tom nebudu vědět, protože to pro mě není podstatné. Třeba Robert Mikluš je fenomenální herec. Skvěle se mi s ním spolupracuje.
V Dukle 61 ztvárnil postavu hornického předáka...
Produkce Dukly 61 Mikluše zprvu nechtěla, ale nakonec byli nadšení. Mám rád třeba Igora Chmelu a vůbec jsem nevěděl, že je z Ostravy. To je mimořádný talent. Dokonce jsem o něm uvažoval pro roli Ivana Trojana ve filmu Samotáři.
Věčný strach o muže, popsala Martha Issová svoji roli v Dukle 61
24. května 2018 |
