V jaké ekonomické situaci se nemocnice nacházela, když jste nastoupil, a co se od té doby změnilo?
Byla ve zbídačeném finančním stavu. Provozní dluh činil 85 milionů korun. Dovolím si tvrdit, že teď se naopak nemocnice nachází v dobrém stavu. Dluh jsme za dva roky snížili o 35 milionů a máme krytý investiční fond. Můžeme si dovolit kupovat modernější přístroje a vybavení. Zrušili jsme půjčky a všechny překlenovací úvěry od města.

Měla tehdy Úrazovka faktury po době splatnosti a hrozilo tedy, že firmy přestanou dodávat léky či zdravotnický materiál?
Bavíme se o částkách v řádech desítek milionů. Nemocnice neměla vůbec peníze na účtu a k tomu velký vnitřní dluh. Dlouhodobě se neinvestovalo do obnovy přístrojů ani oprav budov. Naštěstí dodavatelé byli vstřícní a dalo se s nimi dohodnout na tom, že můžeme zaplatit třeba až za rok.

Jaké byly tedy vaše první kroky ve funkci?
Musel jsem si udělat jasnou představu, jaký je skutečný ekonomický stav zařízení. Prvně jsem zadal audity napříč hospodařením, analýzy vykazování péče zdravotním pojišťovnám a efektivity všech provozů. Po nich jsem zpracoval strategii postupného snižování provozního příspěvku od města o deset milionů korun ročně v letech 2016 až 2020. Dospěli jsme k závěru, že Úrazovku není nutné zavírat ani omezovat nabízenou péči, ale je nutné zefektivnit její provoz. Začali jsme snižovat náklady a současně vyjednávali s pojišťovnami o zvýšení plateb. Hledali jsme především vnitřní úspory v chodu nemocnice a nákupech služeb a materiálů.

Kolik lidí jste museli propustit? Byli mezi nimi lékaři a zdravotní sestry?
Během prvního roku jsme zredukovali zhruba 25 úvazků ve všech kategoriích. Největší zásah byl do nezdravotnického personálu, a to až o 20 procent. Náklady na lidskou sílu totiž činí skoro 65 procent z celkového rozpočtu zařízení.

V Úrazové nemocnici je hodně mladých lékařů, kteří ale nemají mnoho zkušeností. Sanitky na příjem však vozí mnohdy velmi těžké případy. Dohlíží někdo na méně zkušený personál?
Ten tvoří asi 15 procent z celkového počtu lékařů a slouží napříč všemi odděleními. Máme i kliniku traumatologie, která poskytuje stáže studentům lékařských fakult. Mimochodem někteří z nich se k nám po praxi rádi vracejí a žádají o místo. S mladým lékařem vždycky slouží zkušenější kolega. Dnes všechny nemocnice pláčou, že nemají personál. My můžeme naopak říct, že máme lékařů a zdravotních sester vcelku dostatek.

Chtěli jste také zlepšit plánování operací. Podařilo se?
V podstatě většina naší činnosti se točí kolem operací. Zavedli jsme elektronický systém jejich plánování s cílem zefektivnit chod operačních sálů. Ten je však bytostně závislý na počtu anesteziologů, kterých je na trhu práce nedostatek. Nám se však podařilo přijmout další lékaře, což nám umožnilo zákroky lépe plánovat.

Jaký viditelný přínos to má pro pacienty?
Když přivezou člověka s akutním problémem, musíme hned konat. Naše týmy jsou vždy připravené. Máme ale samozřejmě i plánované operace. Díky efektivnějšímu systému narostl o několik procent počet zákroků, které se rozložily rovnoměrně během roku. Jsme tak vytížení na maximum, provedeme ročně skoro sedm tisíc operací. Víc už to nafouknout nelze.

Struktura poskytované péče ale nepatří mezi nejlukrativnější. Jde vůbec docílit toho, aby si na sebe Úrazovka vydělala?
Věřím tomu, ale je to běh na dlouhou trať. Stávající systém úhrad za péči, kdy peníze nejdou za pacientem a ani nekryjí náklady, nemůže existovat do nekonečna. Už se určité kroky na centrální úrovni dělají. Existuje projekt DRG Restart, který odhaluje chyby a nedostatky v systému úhrad. V tom současném totiž platí, že když ošetříte více akutních pacientů, tak za ně nedostanete peníze na úhradu nákladů, které jste vynaložili na jejich léčbu. A to je špatně.

Nedávno jste zřídili urologii. Je výdělečná?
Učinili jsme tak ze dvou důvodů. Z auditů jsme zjistili, že jednu lůžkovou stanici o kapacitě 25 míst nemáme nasmlouvanou s pojišťovnou, provozovali jsme ji tedy léta zadarmo. První zadání od města bylo, že ji přeměníme na stanici s následnou péčí a přesuneme tam pacienty z LDN na Červeném kopci. To nevyšlo.

A druhý důvod?
Nechtěli jsme tuto část nemocnice zavřít a přijít o zkušené a kvalifikované pracovníky. Proto jsme hledali další odbornost v rámci naší péče, kterou bychom mohli rozvinout. Dohodli jsme se, že se tam pokusíme zřídit urologii, protože je to perspektivní obor. Na podzim loňského roku jsme získali souhlas ministerstva zdravotnictví a podařilo se uzavřít smlouvy se zdravotními pojišťovnami, které slíbily zvýšení úhrad.

Měla by se podle vás Úrazovka rozšířit také o další obory, nebo stačí současná péče?
Zaměření stávajících oborů a prostory jsme zdědili. Už se nemáme kam rozšiřovat. Jsme omezení tím, že jsme ve středu města. Pojišťovny nejsou příliš vstřícné při nasmlouvání nové kapacity, což jsme si osobně vyzkoušeli právě v případě jednání o nové urologii.

Plánují se však nové operační sály, aby nemocnice mohla sloužit dalších 30 let. Stávající totiž stárnou...
Tento plán společně řeší dva nejpalčivější problémy Úrazovky. Jedním jsou skutečně již zastaralé operační sály a druhým nedostatek parkovacích míst jak pro pacienty, tak zaměstnance. My máme jasnou vizi a zpracováváme ji do konkrétní podoby v rámci objemové studie. Ta počítá s tím, že nový pavilon bude stát na místě současného parkoviště naproti nemocnici, což je pozemek města. Parkování pak chceme umístit do spodních pater a nad tím budou nové operační sály spojené koridorem se stávajícími provozy nemocnice.

Kdy je reálné, aby se tato vize proměnila ve skutečnost?
Doufám, že letos začneme diskutovat s městem o konkrétních parametrech a začnou se odvíjet i konkrétní termíny. Je to projekt asi na pět let.

Co plánujete s prostorem, kde jsou sály nyní?
Přestěhujeme tam provozy z budovy Koliště 43, protože nám tyto prostory nepatří a musíme je uvolnit. Máme tam stávající šatny, inspekční pokoje a sklady. Uvolněné prostory budou zkrátka plně využity.

V minulosti se mluvilo o spojení Úrazovky s Nemocnicí Milosrdných bratří, z toho však sešlo. Je vůbec reálné, aby tento záměr ještě někdo oživil?
To je na rozhodnutí zřizovatele. Nicméně každá z těchto dvou samostatných městských nemocnic zaujímá své neoddělitelné místo v brněnském zdravotnictví a vzájemně si nekonkurují. Naopak, spolupracujeme například v oblasti radiodiagnostiky nebo interny.