Při vašem nástupu na jih Čech v roce 2015 tady kriminalisté už pár měsíců řešili velmi složitý případ přepadení v Horusicích, kde se i vraždilo. Jak moc těžký start ve funkci to byl?
Hned jsem chtěl vědět, kam vyšetřování směřuje. Věřil jsem našim lidem. Bylo to dlouhé, ale po více než roce se nám podařilo objasnit střípek, který zapadl, a pak jsme věděli, že pachatele zadržíme. Vražd na jihu Čech ale bylo více a máme je objasněné. Někdy je vyšetřování jednodušší, když se to odehraje v rodině, a my máme pachatele téměř hned.

Jste u policie 35 let. Můžete porovnat, jak složité bylo rozkrýt dvojnásobnou loupežnou vraždu z Horusic?
U soudu tehdy zaznělo, že to byla ukázková práce do policejních knih.

Takže to bylo složitější, než dopadnout pár, který loni vraždil poblíž Písku v osadě Pazderny?
Každý případ měl své. Totožné bylo, že pachatelé nebyli z České republiky. Museli jsme spolupracovat se zástupci dalších států.

Lidé mají mnohdy zkreslené představy o vyšetřování, dívají se na seriály, což utváří jejich obraz. Když třeba nemáte po 14 dnech pachatele, chodíte za podřízenými a křičíte, proč nemají nic nového?
Určitě nekřičím. Někdy prostě musíme být trpěliví. Pachatel nečeká na místě činu, ani sám většinou nevolá policii. Někdy nám třeba pomůže i náhoda. Když se vrátím k osadě Pazderny, tam nám velmi pomohl občan, který místem projížděl, nahrávka z jeho vozu byla zásadní. Také jsem ho za pomoc ocenil.

Kdo rozhodne, které informace při vyšetřování veřejnosti sdělit, a co už je moc? Čtenáři by toho skoro vždy chtěli více.
Rozhodne vyšetřovatel, se kterým to konzultujeme. Důležité slovo má také státní zastupitelství, když případ dozoruje. Často musíme zvážit opravdu každé slovo, které pustíme ven. Nemůžeme riskovat s informací, která ještě není stoprocentní. Tím bychom si to mohli hodně pokazit.

Co vám jako první proběhne hlavou, když se dozvíte, že se stala vražda nebo jiný závažný čin? Jaký následuje postup?
Po oznámení většinou na místo dorazí jako první uniformovaní policisté, pak následuje výjezdová skupina. Buď z příslušného okresu, nebo z jihočeského ředitelství, podle závažnosti. Pak už jde informace k nám na vedení a s věcí pomáhá dosahový důstojník. Když potřebuje vyšetřovatel více lidí nebo jiný servis, je naším úkolem to zajistit.

Které období bylo pro vás za ty více než tři roky na jihu Čech nejsložitější?
To bych asi musel zůstat u vražd. Ale je tu ještě další věc. V Budějovicích se nehraje nejvyšší fotbalová ani hokejová soutěž. Pokud se to týmům podaří, bude to pro nás znamenat jiný pohled a větší zátěž. Divácké násilí po klidnějším období opět vzrostlo. Pokud Dynamo a Motor postoupí, čeká nás více práce. My si před utkáními vyhodnocujeme stupeň rizika a podle toho se připravujeme.

Co se má stát, aby se situace zase zlepšila?
Ve spolupráci s kluby a asociacemi je potřeba dotáhnout některá opatření a prosazovat je. Například vstupenky prodávané po předložení osobního dokladu, perfektní rámy a kontroly na vstupech na stadiony.

V Budějovicích je pro policii asi jednodušší, že od stadionů není daleko na nádraží. V Praze jste museli zvládat delší pochody fanoušků.
Velitel krajské pořádkové jednotky má zkušenosti ze speciální jednotky právě z hlavního města, kde jsme spolu před lety pracovali. Opsali jsme typové plány a upravili je pro jižní Čechy. A to i pro Tábor a Písek. Co se týká těch vzdáleností, je to pro nás určitě jednodušší. Pamatuji si, jak jsme jednou doprovázeli při pochodu fanoušky Baníku Ostrava z Libně až na Letnou (9 km, pozn. red.). Každopádně v Budějovicích budeme na prvoligové fanoušky připraveni.

Při vašem přesunu z Prahy na jih jste oznámil, že chcete zůstat alespoň dva roky, nyní jste zde přes tři. Loni se ale spekulovalo o vašem návratu do hlavního města.
To byly opravdu jen spekulace a zůstávám zde. Mám za sebou tři roky a čtyři měsíce. Na začátku to pro mě bylo neznámé prostředí, a proto jsem věděl, že budu potřebovat čas, abych tady odvedl nějakou práci. Teď jsem spokojený a práce s kolegy mě baví. Loni jsme skončili jako kraj na druhém místě v celé republice co do objasněnosti trestné činnosti.

Na startu jste měl dvě priority. Více kontrol na hranicích a zvládnutí případné migrační vlny a zlepšení zázemí pro policisty. Časem se asi ukázalo, že to s migrací u nás nebylo tak ožehavé.
Tehdy jsme to museli řešit, máme tady dlouhou hranici s Německem a Rakouskem. Ale žádná velká vlna migrantů nedorazila. Přesto máme stále jasně dané kontroly na hranicích, což zatím stačí.

Zázemí se zlepšilo? Hodně špatné to měli policisté ve Vodňanech.
Jejich obvodní oddělení bylo jak z 19. století. Mám velkou radost, protože před měsícem jsme tam předali stavbu a na našem pozemku se buduje nové oddělení, které nabídne důstojné podmínky. Jinak renovujeme, hodně se toho odehrává u Lišova v našem školicím středisku. Tam rekonstruujeme a stavíme nové prostory, loni jsme tam otevřeli objekt pro metodu pachové identifikace, jeden z nejlepších v republice. Investic je docela dost.

Lidí ale dost není a v Jihočeském kraji chybí asi 120 policistů. Je to dané i celkově nízkou nezaměstnaností a tím, že nároky v přijímacím řízení jsou vysoké?
Co jste řekl, je pravda. Dostali jsme také nová tabulková místa v souvislosti s rozvojem policie včetně třeba zásahové jednotky. Zájem o práci u policie je, uchazeči se hlásí, ale mnoho jich u přijímacího řízení neprojde. Nejvíce jich nesplní podmínku psychologického vyšetření.

To je ale dobře, že je to přísné, ne?
Určitě ano, policista přece jen drží v ruce zbraň. Taky musí být do značné míry právník. Musí počítat s tím, že se pak bude učit celý život. Pro představu, v roce 2018 jsme zahájili řízení s 345 uchazeči a 156 jich neprošlo psychologickým vyšetřením.