Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Patříme ke špičce v zemi, říká po pěti letech ve funkci šéf krajských záchranářů

  14:14
Je to pět let, co do funkce ředitele Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje nastoupil Roman Sýkora. „Bylo to těžké, byli jsme na chvostu pelotonu záchranek v České republice. Dovolím si ale tvrdit, že nyní jsme na špičce,“ konstatuje s hrdostí Sýkora.

Roman Sýkora,ředitel karlovarské krajské záchranné služby. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Před pěti lety jste nastupoval jako třetí ředitel záchranky v průběhu jednoho roku. Dá se tedy říct, že se povedlo minimálně v tomto ohledu situaci stabilizovat?
Dopadlo to dobře, ze začátku to bylo ovšem za cenu mnoha personálních obměn. Měl jsem však několik posil, se kterými spolupracuji dodnes. Vyměnili jsme ale hodně lidí v řadě vedoucích pozic. Snažili jsme se s kolegy v managementu o řízení spíše liberálního směru, demokratické. Ano, teď jsme stabilní personálně i ekonomicky. Nesmí se ale usnout na vavřínech.

Při vašem příchodu do funkce vládla na záchrance napjatá atmosféra, jak to vidíte dnes?
Zrušili jsme jeden stupeň ve vertikální ose řízení, a to okresní managementy, a přenesli řídicí pravomoci přímo na vedoucí základen. Hlavně bylo důležité získat důvěru zaměstnanců, to bylo asi nejtěžší. Ale se základními pravidly, jako je spravedlnost a to, že se nelže, to šlo. Každá změna byla vnímána ze začátku s nedůvěrou, ale upřímně si myslím, že už nikdo by nechtěl zpátky do roku 2012. Bylo to však těžké, byli jsme na chvostu pelotonu záchranek v České republice. Dovolím si tvrdit, že nyní jsme na špičce. Máme pro to i celou řadu objektivních důvodů od různých akreditací, klinických ukazatelů až po hospodářské výsledky a mnohem vyšší efektivitu naší činnosti.

Roman Sýkora

38 let

  • od 1. září 2012 je ředitel Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje
  • v letech 2004 až 2011 pracoval v nemocnici Karlovy Vary a Fakultní nemocnici v Plzni jako lékař intenzivní péče, poté nastoupil jako lékařský náměstek na karlovarskou záchranku
  • absolvent 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, obor všeobecné lékařství (MUDr.) a Lékařské fakulty v Plzni, obor vnitřní nemoci (Ph. D.)
  • v roce 2010 získal specializovanou způsobilost v oboru anesteziologie a intenzivní medicína
  • získal několik ocenění za vědeckou činnost, z nichž nejvýznamnější byla cena Bedřicha Hrozného v roce 2014 a v roce 2009 Hlávkova cena
  • mluví anglicky, portugalsky a má základy němčiny
  • bydlí v Merklíně, je ženatý, má dceru a syna, miluje hory a snowboarding

Do provozu jste chtěl přivést více efektivity, podařilo se? Občas totiž některé výjezdové posádky celý den prostály v garáži, zatímco jiné sanitky se vůbec nezastavily...
Za těch pět let jsme výrazně zeštíhlili počet lékařských výjezdových skupin. Rozmístili jsme jak lékařské, tak záchranářské výjezdové skupiny i na nová místa a pozměnili jejich počet podle statistik výjezdů, pravděpodobnosti výjezdů a případného překrytí z jiného místa. Dosud jsou určité nerovnoměrnosti v provozu, například lékař v Teplé nikdy nebude tak vytížený jako ten v Sokolově. Ale lépe to nejde, geografický ohled a doba dojezdu také hraje v rozmísťování roli. Celkově nám obrovské náklady ušetřilo zavedení setkávacího systému – rendez vous, kdy lékař poletuje mezi jednotlivými záchranáři v malém osobáku nebo je doprovází, ale jen tam, kde je potřeba.

Při nástupu do funkce jste musel předložit svou koncepci, zvládl jste do praxe uvést vše, co jste slíbil?
Jednou z věcí bylo skutečně rozjet rendez vous systém, čerpat dotace, obnovit vozový park, doplnit Luby, Teplou a dostavět Ostrov. Splatit dluhy, umořit ztráty. Zastavit vyhazování peněz. Hlavně nic v minulosti nebylo soutěženo podle zákona o veřejných zakázkách a podle pravidel kraje. Nic. Všechno jsme museli napravit. Pak jsem chtěl zprovoznit koronera a zrušit záchytku. Chtěl jsem akreditace nejen pro vzdělávání, ale i akreditaci – certifikát kvality. Ano, splnil jsem skoro všechno.

A naopak, co se nepovedlo?
Nepovedlo se mi zbavit záchranku záchytky. Ale to je extrémně složitý problém. Ale spíše k záchrance - nepodařilo se zajistit dostatek lékařů. Tedy tragické to není a ani se nechci vymlouvat na celorepublikový problém, ale teď mi chybí po jednom v Chebu, Teplé a Ostrově. To ovšem není podstatné. Podstatné je, že průměrný věk lékaře karlovarské záchranky je 56 let. Je to neuvěřitelné, tito nestoři a zralí lékaři, často mnoho let přesluhující důchodový věk, jsou ti, kteří drží provoz. Je to do budoucna neudržitelné, i teď jen za cenu práce spousty externích doktorů udržujeme lékařskou péči. Až tito lidé odejdou do důchodu, tak budeme ve velmi komplikované situaci.

A jak to vypadá s dalšími pozicemi, například s počtem záchranářů? Mají dnes lidé o tuto pozici zájem?
Před pěti lety jsem psal, že to budou naše pilíře. A doba mi dává za pravdu, budou. Napřed mě obviňovali, že protežováním péče záchranářů a redukcí lékařských výjezdových skupin způsobím záhubu občanů kraje, pak se smířili, potom si mě odborná veřejnost začala zvát na přednášky a ptát se, jak jsme to udělali. A nyní všichni tuší, že záchranáři do budoucna převezmou kompletně přednemocniční neodkladnou péči. Toto odborná veřejnost tuší, ale ještě si to musí uvědomit legislativci a uvolnit právo ve smyslu posílení pravomocí a kompetencí zdravotnického záchranáře. To, že nejsme dál, vnímám také jako určitý druh neúspěchu.

Už více než pět let funguje i potkávací systém malého vozu s lékařem a sanitkou. Jak se tato strategie od té doby uplatnila?
Toto je základní prvek zvýšení efektivity záchranné služby, a to nejenom nákladové, ale i personální. Lékařů pevně vázaných v sanitkách je třeba více a někdy jedou i tam, kde vůbec nejsou třeba a mohou chybět u závažnějších případů. A navíc těchto výjezdových skupin je pak třeba více. Tedy shrnu-li systém rendez vous, nám kýženou efektivitu přinesl. Pro operativní řízení je mít doktory oddělené od záchranářů a míchat si je podle potřeby něco neuvěřitelně praktického.

Zvykli si lidé, že k nim na některé výjezdy nedorazí lékař?
Ano, zvykli. Některým je to jedno. Někteří si to nechají vysvětlit. Ale je třeba říci, že na ty nejkritičtější případy jsou záchranáři vycvičeni úplně stejně jako lékaři. Myslím tím těžké úrazy, kříšení srdeční zástavy. Role lékaře je spíše rozhodovací, a to ve složité diferenciální diagnostice a v úrovni odpovědnosti, nikoliv péče jako takové. Pracujeme hlavně s rychlým dojezdem do nemocnice. Pro infarkt, mrtvici je to nejdůležitější rychle jet.

Jestli se nemýlím, tak během vaší pětiletky došlo ke dvěma mediálně známým problémům. Jedním z nich je zapomenuté tělo zemřelého pacienta...
Ano, zdědil jsem soudní spor, týkající se zapomenutého nebožtíka. Nemocnice tenkrát nechtěly přijmout zemřelého během péče v sanitním voze a překládat ho v terénu do pohřebáku bylo značně neetické, tak si před-předchozí ředitel zřídil místnost pro uložení pozůstatků. Lidskou chybou, chybou techniky, došlo k další chybě. Ale nelze to takhle zjednodušovat, byla zde nastavena, respektive nenastavena, celá řada procesů. Zde nikdo vlastně nevěděl, kdo je za co zodpovědný. Právě proto jsme začali paralelně s probíhajícím soudním sporem popisovat procesy a hlavně je standardizovat tak, aby k něčemu takovému nedošlo. Soud nás odsoudil k náhradě škody sto tisíc korun za nemajetkovou újmu, ale také jsme veškeré naše procesy a hlavně kvalitu poskytované zdravotní péče v roce 2016 akreditovali u Spojené akreditační komise. Jako první záchranka v republice. To zas byl obrovský úspěch. Všechno zlé bylo k něčemu dobré. Lidé chybují, ale ještě častěji jsou procesy ve firmě špatně nastaveny. Naším cílem bylo tohle změnit.

Druhý problém byl výpadek tísňové linky, kvůli kterému se k pacientovi nedostala včas vaše pomoc.
Dokonce dvakrát, jen jednou to nemělo onen mediální dopad a po prvním mediálně známém případu jsme situaci odhalili vnitřní kontrolou tísňové linky velmi rychle. Problém však je, že operátor, na jehož straně byla chyba, a co je mi ještě víc líto, ani Český telekomunikační úřad, kde jsme si stěžovali kvůli výpadkům, nevyvodil žádná razantní nápravná opatření. Bylo tedy na nás posílit si interní testování funkčnosti tísňových linek.

Nyní běží seriál Sanitka, kde jsou doktoři od rychlé bráni jako lékaři druhé jakosti, platí to i dnes?
Jasně, vybavuji si repliku: „Záchranka, a co přijde Jandera pak, ...cirkus?“ Trochu ano, trochu ne. Záleží na každém, jak k té práci přistupuje. A hlavně, jak ji prezentuje kolegům. Chce-li dobře pracovat a pracuje jako dobrý lékař, je i kolegy v nemocnici tak brán. Mezi lidmi na naší záchrance jsou špičkoví a vzdělaní lékaři a doplňuje je celá řada externistů odborníků.

A jak to vypadá s finanční stránkou věci, dokáže se záchranka sama ufinancovat?
Z principu ne. Jsme příspěvkovou organizací a úhrady nám byly nastaveny historicky od pojišťoven tak, aby zaplatily „výjezd“, nikoliv provoz. Ale i v tomto parametru jsme jedni z nejlepších v republice. Příspěvek zřizovatele a úhrady od pojišťoven jsou u nás půl na půl. Jinde od pojišťoven záchranky vyberou méně peněz a jsou více závislé na krajích.

Podařilo se „vyléčit“ všechny nesrovnalosti, na které poukázal provedený audit při vašem příchodu do funkce? Třeba s vyplácením nestandardních odměn některým lékařům?
Všechno je nyní v naprostém pořádku. Odměny vyplácíme jen v případě pozitivního hospodářského výsledku, v rámci mzdového limitu schváleného krajem a dle interního řádu a v souladu s odůvodněním dle zákoníku práce. Toto je citlivá věc, neděláme chyby předchůdců.

Stále ještě sloužíte směny u záchranky. Je to z důvodů nedostatku lidí, nebo vás to stále baví?
Oboje. Akorát teď sloužím víc, než bych chtěl, byly letní dovolené.

Autor: