„Před šesti lety jsme navštívili městečko Crolles u Grenoblu, kde vzdělávací zařízení postavila firma Petzl, což je lídr ve výrobě prostředků pro činnosti ve výšce, pracovních i sportovních. U nás buduje podobná zařízení společnost Singing Rock, ve většině to jsou přestavěné tovární haly. Tady jsme měli možnost navrhnout to úplně opačně: Řekli jsme si, co chceme cvičit a jak mají vypadat tréninkové moduly, a pak jsme kolem nich navrhli objekt,“ vysvětluje David Pouč, ředitel územního odboru Náchod Hasičského záchranného sboru (HZS).
David Pouč (39)
|
Mohli jste si to ve francouzském polygonu vyzkoušet?
V Crolles jsme si vše prolezli, byli jsme z toho nadšení a byl se tam podívat i architekt Aleš Krtička. Jejich vzdělávací středisko má zajímavou architekturu vzhledem k okolní vesnici, ale některé plochy by pro nás nebyly využitelné. Ptali jsme se také na chyby, které oni udělali a co by dnes postavili jinak. Pak jsme dali jasné výcvikové požadavky a vnitřní souvislosti a výslednou podobu přinesli architekti z Atelieru Tsunami.
Dosavadní lezecký areál vypadá poněkud provizorně.
Hasiči v republice za loňský rok měli sedm tisíc lezeckých zásahů, ale je to jen malá část z celkového počtu. Proto potřebují řadu různě zaměřených kurzů, což zajišťují i další centra. My cvičíme co nejvíc v reálných terénech, ale pro základní výcvik jsme potřebovali ucelenou konstrukci. Máme tu lešeňovou konstrukci s lezeckou stěnou a naznačenou fasádou.
Tu jsme před jedenácti lety pořídili za půl milionu korun od jedné základní školy v pražských Stodůlkách, kde ji příliš nepoužívali, a trochu jsme ji renovovali. Pro představu: specializovaná firma tehdy prodávala podobnou konstrukci za desetkrát vyšší cenu. Ještě předtím v roce 2004 jsme tu umístili i dva stožáry vysokého napětí a také kabinku lanovky a sedačku. Smyslem toho je dostat lezce do výšky, aby na ni byli zvyklí. Jedna věc je umět základy na zemi nebo těsně nad zemí, ale jiné je to, když stojíte na plošině ve 28 metrech.
Platí, že i zdejším hasičům ubývá požárů, ale naopak víc máte jiných zásahů?
Přibývá hodně dopravních nehod a technických zásahů různého druhu. Pro statistiku ale stačí, aby se prohnala větrná smršť jako v srpnu v Bohuslavicích, a množství dramaticky roste. To byly naše nejnáročnější loňské výjezdy. Smršť také postihla lesy v okolí Chvalkovic, kde jsme pak na podzim uspořádali kurz práce s motorovou pilou. Ti kluci se při výcviku díky tomu dostali přímo do kalamitní těžby, kde jsou stromy různě nakloněné či napružené, kde je pod nimi něco zavaleno.
Jak pro tyto případy pomůže nový polygon?
S jeho projektem jsme se vešli do integrovaného regionálního operačního programu i proto, že naším cílem je řešit přibývající kalamitní situace související se změnou klimatu. Nebyli jsme zvyklí na dlouhotrvající sucha a přívalové deště ani na smrště. Chceme vybudovat odolnější infrastrukturu, což pro hasiče znamená pořídit techniku, která bude účelná pro tyto typy zásahů. Pro sucha jsou to třeba velkoobjemové cisterny. Jednotky se budou školit na zdolávání lesních požárů vznikajících za sucha. Jedna část připravovaného trenažéru bude věnována zásahům na střechách s různými typy krytin, kde vítr třeba odkryje krovy. Nejen hasiči lezci, ale i běžní hasiči, kteří mají schopnosti pracovat ve výšce, by se měli naučit, jak se bezpečně nahoře zajistí, jak se mohou pohybovat po takové střeše, když hrozí nebezpečí pádu krytiny, naučí se zaplachtovat krovy. Zatím se to nijak neučilo, první zkušenost byla až ta ostrá na místě.
Jak moc důležité je, aby se lezci neustále zdokonalovali?
Teď tu nemáme mnoho kurzů, protože ty se dosud týkají jen asi 150 hasičů instruktorů, zčásti se konají v zimě na Výrovce v Krkonoších nebo v nedalekých skalách. Lezení ve skalách má tu vynikající vlastnost, že dokáže lidi naučit zvyknout si na výšku. V Adršpachu či Teplických skalách nejsou okrajové skály, ale na každou věž musíte vylézt. Nahoře je prostor tři na tři metry a slaňovací kruh, to je všechno. To jsou reálné situace, do kterých se pak hasiči dostávají. Nemají kolem sebe množství možností, jak se zajistit, ale jen tu jedinou a musí to udělat dobře. A dělají to pod časovým tlakem.
Lezení ve skalách je tedy cenný trénink?
Tím, že lezeme v relativně nebezpečném prostředí, ti kluci se mnohem rychleji adaptují na výšku i na celou problematiku. Mnohem víc si věří, než když lezou jen v tréninkových podmínkách na trenažérech. Hasiči lezci potřebují 120 hodin výcviku ročně a na instruktora pak další objem školení u nás, ale kdo se tomu nevěnuje navíc soukromě, stejně lezeckou zkušenost ztratí. I díky lezení ve skalách v těchto mužích podporujeme zájem o sportovní lezení. Už vím, že o toho, kdo začne lézt ve skalách, se při hasičských lezeckých zásazích opravdu nemusím bát. Dříve si někteří přivydělávali na výškových pracích a to byl také obrovský přínos, protože byli výškám vystaveni denně. To je pak ohromně znát. Mezi lezci je i spousta lidí, kteří jezdí do vysokých hor nebo se v zimě věnují skialpinismu. To jsou správní „outdooráci“, což je velice dobře využitelná vlastnost.
Co přesně budete na polygonu cvičit?
Bude tam asi třináct různě uchopených modulů či ploch. Například vznikne trenažér s šikmou střechou. Bude venkovní lezecká stěna celá z železobetonu, na které se bude cvičit sportovní lezení i práce jako ve skalním terénu, kdy je potřeba lidi zachránit s nosítky. Budeme mít střechu vyšší budovy ve více než dvaceti metrech, po které se dá chodit, a budou tam anténní stožáry a příhradové konstrukce. Chybět nebude ani betonová fasáda, na které bude balkon, ochoz, umělé okno a další prvky z moderních novostaveb. Bude tam také fasáda s přistaveným stavebním lešením, setkáváme se totiž třeba s případy snášení řemeslníků, když se jim na slunci udělá špatně. Uvnitř bude polygon stísněných prostor, což se dá představit jako prolézačka nebo labyrint, ale půjde do výšky. Tunely budou nad sebou do výšky 15 metrů, což evokuje různé jeskynní systémy, kabelové kolektory, podzemní kanály a podobně.
Bude i umělá studna?
Ano, napuštěná, nejčastější jsou v nich zásahy u topících dětí. Uvnitř budovy bude také přistavěn 15 metrů vysoký tovární komín s betonovým ochozem, ale k výcviku bude sloužit i z horní části, odkud se dá nacvičovat vytažení člověka z takto hluboké studny nebo šachty. Budeme mít i vnitřní lezeckou stěnu, která je z valné části převislá, třeba i pro trénink sportovního lezení, dále příhradovou konstrukci se schodištěm a něco, co není typické: dva trenažéry sloužící k měření sil při lezecké činnosti, především při pádu. Když někdo spadne a je zachycen do lana nebo jiného prostředku, vzniká rázová síla a ta musí mít omezenou hodnotu, aby se dotyčnému nic nestalo, aby neutrpěl zranění vnitřních orgánů. Slouží to jako ukázka při teoretických výkladech.
