Na období po královéhradeckém sněmu ČSSD má Jana Fialová už trochu jiné plány. Z vrcholové politiky touží odejít. Pak by se chtěla tato politička žijící v Bransouzích věnovat spíše regionální politice na Vysočině a hlavně dál oblasti školství.

Opravdu už po sjezdu nechcete pokračovat ve funkci místopředsedkyně ČSSD?
Naznačila jsem to, ano. Konečné slovo by mělo zaznít na krajské konferenci, kterou máme 19. ledna. Právě členská základna mi projevila důvěru a nominaci na ten post. Já to brala jako výzvu a závazek. Přistupovala jsem k tomu s velkým respektem.

Co říkáte na kritiku, že nejste v této funkci moc výrazná?
Domnívám se, že zde na Vysočině mi nikdo nedostatek aktivity, nebo chcete-li výraznost, vyčítat nemůže. Politik by měl být výrazný skrze práci, kterou odvádí. Na celostátní úrovni logicky přitahují pozornost témata, která řeší zákonodárci nebo ministři. Já odmítám vytvářet umělá témata nebo se s někým hádat, jen abych přitáhla pozornost. Podle mě si zaslouží pozornost i mimo náš region, že na Vysočině máme velmi vysokou úroveň středních technických škol a podle mého názoru vyvážený poměr mezi gymnázii a jinými typy středních škol. To není jen moje práce, ale celého týmu lidí.

Nebyl to pro vás až příliš velký skok z místa krajské radní na Vysočině? Jako poslankyni či senátorce by se vám asi ČSSD řídila snadněji.
Je to handicap, když člověk není ani členem vlády, ani poslanec, ani není zaměstnaný někde na ministerstvu. Já byla zvolena místopředsedkyní ČSSD v období před komunálními volbami. Lidé, kteří eventuálně připadali také v úvahu, se chtěli věnovat předvolební kampani. Říkali, že by na to neměli čas. Z toho vyplynulo moje jméno. Přijala jsem to a na sjezdu získala třetí nejvyšší počet hlasů po Jirkovi Zimolovi a Janu Hamáčkovi. Tak jsem si řekla, že to zkusím.

Ve funkci jste od loňského dubna, jak to celé vidíte dnes?
Je to zajímavé, ale velmi tvrdé prostředí. Vnímám to jako velkou školu života a další zkušenost do své profesní kariéry. Je to diametrálně odlišné prostředí ve srovnání s krajskou politikou.

Je znát z vašich slov, že už pokračovat v této funkci nechcete. Navíc jste už někde zmínila i náročnost častého cestování z Vysočiny do Prahy.
Opravdu nejde o cestování do Prahy. S hlavním městem chci být v kontaktu. Proto jsem usilovala, abych se stala členkou poradního sboru ministra školství. Jde o to, kde jako politik odvádím pro veřejnost největší práci. Protože jsem krajská radní pro školství, zaměřuji se na působení na Vysočině. Když jsem se stala místopředsedkyní, tak jsem panu předsedovi Hamáčkovi říkala, že bych se ráda věnovala školství. Byla jsem velmi ráda, když si mě vybral pan ministr do poradního sboru. Jsem v pracovně-politické skupině. Mohu tam uplatnit dlouholeté zkušenosti z této oblasti na Vysočině. Ráda bych se teď ale věnovala hlavně našemu regionu. V krajích má stále ČSSD zázemí, odvádíme v nich práci a na to je teď hodně důležité se zaměřit.

Jste teď ve vedení vaší strany jediná žena. Pouští vás kolegové hodně ke slovu?
Pokud se dostaneme na regionální témata, tak ano. Samozřejmě tam je mužská přesila. Slovo z pozice místopředsedkyně si vždycky vezmu na ústředním výkonném výboru a na předsednictvu. Ženy by měly ve vedení strany být a u nás i musí být na základě kvót.

7 fotografií

Jste hodně aktivní na sociálních sítích a sálalo tam z vás nadšení, když jste se na jaře dostala do vedení ČSSD. V posledních měsících se mi ale zdá, že už tam to nadšení jaksi není. Pozoruji správně?
(chvíli váhá) Jak jsem řekla, je to obrovská zkušenost a to prostředí je velmi tvrdé. Možná mi tam opravdu chyběl nějaký mezistupeň. Člověk do toho padl rovnýma nohama. Na druhé straně jsem i na sjezdu řekla, že chci pracovat ve školství. A případně se podílet na chystaných změnách. To se mi povedlo, když jsem se dostala do pracovní skupiny k panu ministrovi.

Jste místopředsedkyní v těžké době pro ČSSD. Váš kolega Jiří Zimola už jako místopředseda sám skončil, další místopředseda Jaroslav Foldyna to chtěl taky zabalit, nakonec si rezignaci rozmyslel. Vy už jste napůl na odchodu. Jak se takovému týmu pracuje?
Ano, je to mimořádně složitá doba. Na druhou stranu si myslím, že vstupem do vlády nám bylo umožněno naplňovat náš program. Naplňujeme ho ve vládě i v krajích. Já jsem byla pro vstup do této české vlády.

A jste i nadále po všech těch zkušenostech?
Ano. ČSSD na Vysočině se pro vstup do vlády vyslovila v referendu nejvyšším procentem. Takže můj názor byl podpořen i členskou základnou. Otevřeně říkám, že program hnutí ANO je velmi podobný programu ČSSD. Hodně našich voličů ale přešlo k ANO.

Jinými slovy si nemyslíte to, co řekl exministr vnitra za ČSSD Milan Chovanec, že jste se spojením s Andrejem Babišem dotkli berly mrazilky a už politicky neprocitnete?
Pan Chovanec byl dlouhodobě proti vstupu do této vlády. Pak prohlásil, že bude respektovat vnitrostranické referendum.

Proč myslíte, že řada vašich voličů odešla k hnutí ANO?
Pravděpodobně pro ně nebyla naše politika úplně srozumitelná. Premiér Andrej Babiš dělá srozumitelnější politiku. Podle mě jsme udělali chyby v komunikaci směrem k voličům i k členské základně. Některá témata nestačí jen říkat do médií, ale i srozumitelně vysvětlovat lidem.

Co ještě může ČSSD pomoci v této složité situaci?
Důležité je udržet zázemí v regionech. Aby lidé v naší straně zůstali. A hlavně abychom vzkázali lidem, že naše strana je tady dlouho, má smysl a chce dělat levicovou politiku pro občany. Třeba tady na Vysočině máme hodně obcí a co zajímá jejich obyvatele? Jak se dostanou vlakem či autobusem k lékaři, jestli děti dobře dojedou do školy. Taky jestli máme dostatek zubařů, dětských lékařů. Tohle lidé chtějí slyšet. A my budeme dělat všechno pro to, abychom to zajistili. Taky chceme, aby co nejméně lidí bralo minimální mzdu. Proto musí ze školství vycházet absolventi, kteří najdou uplatnění na trhu práce. Zároveň aby nám neodešli z Vysočiny a podíleli se na životě tady u nás. A naší straně bych chtěla popřát do nového roku, aby na sjezdu zvolila silné vedení, které bude táhnout za jeden provaz.