Vliv průmyslu na ovzduší není dominantní, říká Baranek z Liberty Ostrava

  16:56
Naposledy vzbudilo pozornost i emoce venkovní skladování desítek tisíc tun uhlí v jejím areálu. S prašností a škodlivinami v ovzduší je ale huť Liberty Ostrava spojována dlouhodobě. Jak však říká její ředitel pro životní prostředí Petr Baranek, jde o záležitost minulosti a vliv průmyslu se přeceňuje.

„Je to sice velké téma, ale myslím si, že vliv uhelné skládky se dramatizuje a přeceňuje,“ je přesvědčen Petr Baranek, ředitel huti Liberty Ostrava pro životní prostředí. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Podle nedávné analýzy Českého hydrometeorologického ústavu pro ministerstvo životního prostředí ovzduší významně zatěžují polské zdroje a lokální topeniště, podíl českého průmyslu je ve srovnání s nimi minimální. Překvapilo vás to?
Výsledky jen potvrdily to, co říkáme delší dobu. Po masivní ekologizaci během posledního desetiletí, kdy jen u nás jsme investovali zhruba šest miliard korun a snížili množství emisí na čtvrtinu, již podíl průmyslových zdrojů není dominantní. Například u benzo(a)pyrenu, který je prokázaným karcinogenem, podle těchto výsledků podíl průmyslu v Radvanicích činí čtyři procenta, v Moravskoslezském kraji dvě procenta. Zbytek se dělí rovným dílem mezi lokální topeniště a zahraniční zdroje.

Ostravský obvod Radvanice a Bartovice ale patří vzhledem ke kvalitě ovzduší k nejhorším v republice a připisuje se to právě sousedství s velkým průmyslovým zdrojem. Někteří odborníci tam váš vliv odhadují na padesát až sedmdesát procent.
Studie ČHMÚ přinesla konkrétní čísla i pro měřicí stanici v Radvanicích a Bartovicích. U polétavého prachu PM10 je tam velký průmysl zdrojem ze 13 procent, lokální vytápění z 20 procent, doprava z 19 procent, zahraniční zdroje z 15 procent a sekundární částice činí 31 procent. Sekundární částice vznikají přeměnou plynů v ovzduší, jde zejména o oxidy dusíku a oxidy síry, ty však pocházejí z velkých vzdáleností. Pro benzo(a)pyren jsou to u průmyslu 4 procenta, lokálních zdrojů 49 procent a zahraničních zdrojů 45 procent. Nejde o průměr pro celou Ostravu nebo republiku, ale konkrétní čísla v konkrétním bodě.

Jak si tedy vysvětlujete, že radvanická měřicí stanice láme rekordy? Domkaře a zahraniční zdroje mají i jinde, přesto tam takové hodnoty škodlivin nezaznamenávají.
Vždycky to bylo vysvětlováno blízkostí našeho podniku, který to ovlivňuje v zimě i v létě. Já osobně si myslím, že to tak není. Celou dobu říkáme, že dominantním zdrojem jsou lokální topeniště. V létě se koncentrace benzo(a)pyrenu pohybují pod jedním nanogramem na metr krychlový, který je průměrným ročním limitem, v zimě vycházejí řádově vyšší, ve špičkách i okolo 20 či 30 nanogramů. Tím vzniká ten markantní průměr. Podle našeho názoru jsou to jednoznačně lokální zdroje, a také přenos ze zahraničí v kombinaci s horšími rozptylovými podmínkami v zimě. Kromě studie ministerstva životního prostředí máme i naše vlastní materiály, které to potvrzují. Ukazují rovněž, že v letních a také v zimních měsících je převážný zdroj škodlivin z opačného směru, než jsme my. To znamená ze severu a severovýchodu místo z jihozápadu.

Měřicí stanice v Radvanicích je označována jako průmyslový hotspot. Je to tedy zavádějící?
To je diskutabilní. Když se podíváte na technický popis monitorovací stanice, tak zjistíte, že stanice reprezentuje kvalitu ovzduší v oblasti do sta metrů, což jsou čtyři nebo pět domků kolem. Pro větší vzdálenost naměřené hodnoty nejsou reprezentativní. Náš podnik je ve vzdálenosti větší než sto metrů, nicméně stanice je zařazená jako takzvaná průmyslová. Zda oprávněně, nejsem schopný posoudit. Hodnoty mohou být ovlivněny i blízkým lokálním zdrojem u měřicí stanice. Abychom tuto teorii potvrdili nebo vyvrátili, uzavřeli jsme dohodu s majitelem blízké nemovitosti. Do loňska topil uhlím, letos mu přispějeme na topení zemním plynem. Po roce uvidíme, jestli se ty koncentrace sníží, nebo ne. Protože pokud máte měřicí stanici čtyřicet metrů od komína, v němž se topí uhlím, může se stát, že to naměřené hodnoty ovlivní.

Vaše komíny jsou odprášené. Jak dál snížíte množství vypouštěných škodlivin?
Co se týká komínových nebo bodových zdrojů emisí, tam podle současných technických možností moc dál jít nemůžeme. Oblast, kde se ještě dá zlepšovat, jsou fugitivní emise. Tedy emise ne z jednoho bodového zdroje, týká se to například skládek materiálů. Tady jsme zhruba v polovině cesty. Máme aktuálně připravené čtyři projekty. Týkají se mimo jiné zařízení na přípravu materiálu pro aglomeraci, opatření chystáme na obslužném stroji na takzvané homogenizační skládce.

O jakém množství emisí se v případě těch fugitivních bavíme?
To je těžce změřitelné, máme ale odborné odhady. Obecně jsou přibližně srovnatelné s komínovými emisemi. Tedy zhruba okolo 400 tun tuhých znečišťujících látek ročně. Předpokládáme, že bychom se mohli dostat zhruba na polovinu toho stavu. Připravené projekty by se měly uskutečnit během příštích dvou let, pak uvidíme, jaké možnosti budou v dalším období financování. Vzhledem k tomu, že se jedná o kroky nad rámec požadavků zákona, na tyto projekty čerpáme dotace. Náklady se pohybují v řádech stovek milionů korun. Nejde o první investice do fugitivních emisí, v posledních pěti letech jsme uvedli do provozu řadu zařízení v hodnotě dvou miliard korun.

S fugitivními emisemi ale souvisí i nyní diskutovaná venkovní skládka uhlí, která obtěžuje obyvatele okolí prašností.
Řádově se bavíme o jednotkách tun emisí ročně, vliv na imisní situaci je minimální a nezměřitelný.

Proč uhlí skladujete v takovém množství a venku?
My z toho taky nemáme radost, jednoznačně to zvyšuje náklady. Pro nás by byl ideální stav jako v minulosti, kdy nám stačily dodávky uhlí z OKD, které splňovaly požadavky na koksování jak množstevně, tak kvalitativně. Stačila týdenní zásoba, a když nějaký druh uhlí došel, tak nám jej OKD dodalo podle potřeby a v množství, které jsme chtěli. S útlumem šachet z hlediska kvalitativního i množstevního uhlí začalo chybět. Nejdříve jsme ho vozili z Polska, v současné době bereme i australské a americké uhlí. Tam vám ale nedodají během tří dnů uhlí v malém množství, jak zrovna potřebujeme, a je nutné jej jednorázově někde uskladnit. To je důvod, proč potřebujeme skládku, z níž ho poté postupně znovu nakládáme na vagony a uhlí míří na výklopné místo, odkud je pásovou dopravou dopravováno do krytých zásobníků.

Fugitivní emise vznikají v malé výšce, tedy zatěžují bezprostřední okolí výrazněji než vysoký komín. Nebylo by řešením skladovat uhlí jinde než v lokalitě s už tak vysokým znečištěním?
Ne všechno množství skladujeme u nás, máme pronajatou externí skládku, abychom omezili negativní vliv z hlediska emisí i například hluku. Přesun celé skládky je složitý. Argumentuje se vysokým znečištěním, ale na veřejném projednávání bylo navrhováno přesunout ji například na Karvinsko. Tam je však také znečištěná oblast. Současný stav je kompromis, zhruba půl na půl. Nepředpokládáme, že bychom skladovali veškeré množství externě, provozní operativní zásobu potřebujeme.

Proti skladování uhlí se ostře vyhrazuje obvod Radvanice a Bartovice, prováděl i zkušební měření, činnost huti hlídají kamery.
Uvidíme, co výsledky měření a sledování přinesou. Nedomnívám se, že půjde o něco extrémního. Technická opatření na skládce jsou účinná. Skrápí se suspenzí, která zabraňuje víření prachu a tvoří krustu, abychom negativní vliv minimalizovali. Udržujeme také zvlhčené veškeré komunikace. Je to velké téma, ale myslím si, že vliv skládky se dramatizuje a přeceňuje.