Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nezapomenutelné bylo doprovázet Ledeckou, líčí dobrovolník z olympiády

  17:34
Červenobílá kombinéza s motivem pěti olympijských kruhů je už třetí měsíc pracovním oděvem sedmadvacetiletého Marka Čecha z Pelhřimova. Od začátku ledna pobývá v Jižní Koreji, kam se vypravil jako dobrovolník na zimní olympiádu v Pchjongčchangu. A nyní si turnus protáhl i paralympiádou.

Marek Čech (vlevo) pomáhal společně s dalšími dobrovolníky českým reprezentantům. Třeba před slavnostním zakončením olympijských her doprovázel na seřadiště a potom na autobus dvojnásobnou zlatou medailistku Ester Ledeckou. | foto: Archiv Marka Čecha

V roli asistenta Českého olympijského výboru například doprovázel dvojnásobnou zlatou medailistku Ester Ledeckou na závěrečný ceremoniál.

A protože se Čech rozhodl jako dobrovolník zůstat i na zimní paralympiádě handicapovaných sportovců, rozhovor se uskutečnil na dálku prostřednictvím e-mailu.

Fotogalerie

Co vás přivedlo k nápadu stát se dobrovolníkem na vrcholné sportovní akci?
Vždycky mě bavilo cestovat a poznávat nové kultury, lidi i místa. K tomu mě přivedli rodiče. Ještě víc to umocnily zahraniční studijní pobyty a mimoškolní aktivity na Západočeské univerzitě v Plzni ve studentské organizaci AIESEC. Ty mi ukázaly cestu dobrovolnictví, které není v naší zemi zakořeněné tolik jako v jiných státech. Je to skvělý způsob, jak jiné země i kultury poznávat. Pak už stačil rozhovor s někým, kdo zkušenost s rolí dobrovolníka na olympijských hrách měl, a bylo rozhodnuto. To byl finální impulz, na jehož základě jsem vyplnil přihlášku.

Tohle byly vaše první olympijské hry v roli dobrovolníka?
První rozhodnutí padlo už před letní olympiádou v Riu de Janeiru. Ta byla moje první. A byl to obrovský zážitek především proto, že jsem si k ní přibral ještě dobrovolnický projekt, kde jsem učil děti z chudinských čtvrtí Ria anglicky. Strávil jsem skoro tři měsíce v hostitelské rodině a během té doby jsem měl možnost poznat jak město, tak i život lidí. Celý pobyt vyvrcholil účastí na olympiádě, kde jsem asistoval novinářům v mixzóně. To je prostor, kde se sportovec po zápase potká s novináři. Bylo to na sportovišti šermu a taekwonda. Pomáhal jsem při rozhovorech atletů a hlídal hladké fungování této oblasti.

Můžete srovnat obě olympiády? Kromě toho, že každá byla v jiném ročním období?
Letní olympiáda byla z pohledu Evropy sice v létě, ale v Brazílii byla toho času zima. A co se týče dalšího srovnání, je to velmi obtížné. Jednalo se sice o velmi podobné akce, ale pokaždé v jiné zemi s jiným kulturním, sociálním i ekonomickým pozadím a jinými sporty. V Riu jsem měl obavy z dopravy a kriminality. Naštěstí se v mém případě vše obešlo bez problémů. Tady v Koreji mě překvapily velké mrazy a možná trochu vláčný přístup k řešení problémů, které neběží v takovém tempu, jak by možná Evropan počítal. Klíčové ale je, aby se soutěže, na které se sportovci chystají čtyři roky, uskutečnily bez problémů, což se až na drobné odklady některých disciplín podařilo.

Co vše musí podstoupit člověk, když se chce stát dobrovolníkem na hrách?
Především proces přihlášení je zdlouhavá záležitost. Hlásíte se dva roky dopředu a projdete postupně několika fázemi přihlašovacího procesu. Ty obsahují jazykové testy i pohovory a online kurzy, které je nutné absolvovat. Od začátku musíte počítat s tím, že v daném termínu olympiády musíte být k dispozici, ale finální potvrzení dostanete až pár měsíců před ní. To může mít zásadní dopady na pracovní i osobní život a je potřeba se na vše připravit dopředu. Já jsem zatím vždy v rodině a v mém okolí našel pochopení, ale je to velká výzva také pro partnerský vztah.

Marek Čech

  • Sedmadvacetiletý rodák z Pelhřimova.
  • Student doktorského studia na Fakultě ekonomické Západočeské univerzity v Plzni se zaměřením na projektové řízení a řízení rizik.
  • Během studií se zúčastnil rozvojové stáže v Brazílii, kde učil děti z chudinských čtvrtí angličtinu v rámci studentské organizace AIESEC.
  • Zároveň působí jako konzultant v marketingu a digitální analytice. Je spoluzakladatelem projektu Digitální architekti.
  • Ve volném čase se věnuje horolezectví, cyklistice a cestování.
  • Olympiáda v Koreji byla druhou, na níž působil jako dobrovolník. Předloni si odbyl premiéru na letních hrách v Riu.

Jak dlouho před začátkem olympijských her musíte v místě jejich konání být?
Samotná olympiáda sice trvá většinou jen dva týdny, ale je nutné dorazit dříve kvůli školením. A pokud člověk zůstává jako já i na paralympiádě, která následuje po olympijských hrách, je to další měsíc pobytu navíc v místě konání her. Takže u mě to je od začátku ledna do konce března.

Co všechno vaše práce v Koreji obnášela?
Na zimní olympiádě jsem působil na pozici asistenta národního olympijského výboru. Byl jsem přiřazen k českému týmu. Na této pozici jste k ruce přímo sportovcům a doprovodnému týmu a pomáháte řešit ubytování ve vesnici, dopravu sportovců, vyzvedávání pošty i chod recepce, kterou zde měl český tým zřízenou. Pomáhal jsem také při dopravě sportovců na zahajovací ceremoniál. Úkoly byly různorodé.

Jaké vlastnosti, zkušenosti nebo znalosti se vám na letošní olympiádě nejvíc hodily?
Určitě otevřenost k novým kulturám a lidem. Velmi důležitá je také dobrá komunikace, především ta v angličtině. Výhodou je i schopnost řešit problémy a zvládat stres. Spoustu schopností si ale můžete při této zkušenosti zdokonalit. Mezi ně patří i práce v týmu. Zároveň vás obohatí příběhy dalších dobrovolníků a sportovců. Sportovní a cestovatelská témata jsou tak náplní většiny přestávek na kávu nebo cest autobusem.

Jak je práce dobrovolníka ohodnocena?
Odměnou je uniforma, ubytování, jídlo, noví přátelé a skvělý pocit, že jste přímo v centru akce, kterou sledují stamiliony lidí po celém světě a která se i díky vašemu drobnému přispění může uskutečnit. V případě Pchjongčchangu udělal organizační tým skvělý krok a poskytl nám i dopravu, ubytování a jídlo. To není vůbec běžné a tyto služby se liší napříč olympiádami. V Riu například ubytování nabízeno nebylo. Přímá finanční odměna pro dobrovolníky rozhodně není, ale nahrazují ji občasné volné vstupy nebo dárky.

Zúčastnil jste se tedy jako divák některých závodů nebo soutěží? Jaká byla atmosféra?
Po pracovních směnách jsem měl možnost navštívit některé sporty, na které jsme dostali lístek. Dalších závodů jsem se účastnil jako doprovod někoho z české delegace. Na venkovních sportech byla atmosféra mrazivá, ale fandilo se ve velkém. Úžasné bylo sledovat rychlobruslení či závody na bobech. Na biatlonu je pak z pohledu diváka na stadionu docela chaos a větší přehled máte určitě při sledování v televizi.

Jaký byl váš vůbec nejsilnější zážitek z olympiády?
Velmi silné byly zážitky z fandění českým sportovcům. Ať už od televize v kanceláři české mise, nebo přímo na sportovišti. Popohnat potleskem Martinu Sáblíkovou či Veroniku Vítkovou k medailovému úspěchu byl úžasný zážitek. Nezapomenutelné pak bylo vidět Ester Ledeckou při přebírání medaile. A měl jsem tu čest doprovázet ji spolu s Martinem Doktorem po olympijské vesnici na seřadiště a pak na autobus, který ji odvezl jako vlajkonošku na závěrečný ceremoniál. Byla to moje oficiální role ten den. Ranní setkání s Michalem Krčmářem nebo Evou Samkovou u kávy a krajíce Karla (český chleba pečený v Českém domě - pozn. red.) už jenom dokreslila úžasnou atmosféru olympijských her, jak jsem je vnímal já.

Velkou pozornost na olympijských hrách letos budily severokorejské „roztleskávačky“. Vnímal jste nějakým způsobem napětí mezi Severní a Jižní Koreou?
Na sportovištích i ve městech byla vidět společná vlajka obou zemí. Severokorejští sportovci se běžně pohybovali po olympijské vesnici jako kdokoli jiný. Ale občas - hlavně na sportovištích - byli doprovázeni ochrankou. Zde jsem viděl starší ženu, pravděpodobně z Jižní Koreje, jak v slzách jednoho ze sportovců objímá. Ze Soulu se pak běžně organizují výlety do demilitarizované zóny. V místní televizi jsem občas zahlédl i zprávy ze Severní Koreje, především z vojenských přehlídek, které se konaly před olympiádou. A to je tak všechno, co jsem zaznamenal.

Překvapilo vás v Koreji něco?
O zouvání a pozdravu mírným úklonem ví asi každý, daleko více mě ale překvapila obliba místních v pálivém jídle i další drobné zvyky. V množství budov je například ve výtahu označené čtvrté patro symbolem F, protože číslo 4 se podobá znaku pro smrt. Hůlky na jídlo by pak měly mít na svých koncích stejné ozdobné symboly a lžíce by nikdy neměla zůstat zapíchnutá v misce rýže. Obrovskou oblibu má v Koreji do páliva fermentované zelí, takzvané kimchi, které slouží jako základ i příloha mnoha jídel. Při návštěvě paláců i dalších historických míst je obvyklé zapůjčit si tradiční oblek hanbok a v něm pak prohlídku památky absolvovat. Večerní posezení většinou u dobrého jídla doprovází popíjení piva, pálenky ze sladkých brambor soju nebo rýžového vína makgeolli.

Měl jste čas zemi alespoň částečně procestovat?
Pracovní směny byly náročné, ale i tak se příležitosti naskytly, čehož jsem samozřejmě využil. Navštívil jsem buddhistický chrám Woljeongsa, další historické chrámy pak bylo možné najít ve městě Gangneung, kde se odehrávaly olympijské ledové sporty. Několik dní zbylo také na návštěvu Soulu, kde byla úžasná prohlídka paláce Changdeokgung, zapsaného v roce 1997 na seznam kulturního dědictví UNESCO, i návštěva tradiční vesnice Bukchon udržované v centru města. Vše dokreslila ještě večerní návštěva N Seoul Tower, televizní věže v centru města předělané na vyhledávaný turistický cíl.

Co si z Koreje odvezete domů?
Moje dobrodružství zatím ještě nekončí. Ale už teď vím, že je to obrovský zážitek, který vás dokáže osobnostně rozvinout. Odvážím si spoustu kontaktů na přátele z celého světa, které velmi rád navštívím. Pro mě to byla i první zkušenost s asijskou kulturou a na ochutnávky místních pálivých jídel jen tak nezapomenu. Kufr mám už teď plný suvenýrů s olympijskou i korejskou tematikou, které chci přivézt svým blízkým. Pravděpodobně po návratu uspořádám také přednášku, která by o krásách dobrovolničení na olympiádě informovala případné zájemce.

Máte v plánu jet jako dobrovolník i na další olympijské hry?
Určitě se přihlásím. Ale jestli se jich opravdu zúčastním, teď nelze říci. S ostatními kamarády, které jsem zde poznal, jsme při loučení vždy vtipkovali „See you in Tokyo“, což je shodou okolností i oficiální pozvánka na příští letní olympijské hry. Pro mnoho dobrovolníků je olympiáda forma odpočinku od každodenního života v jejich zemi. Jenže jak to bude v mém případě, opravdu nedokážu odhadnout.