Na špičkovém polygonu v Hradci Králové se za 14 měsíců jeho fungování školily už tisíce řidičů, od soukromníků, přes řidiče sanitek nebo šoféry těžkých cisteren.

Jak se vám líbí často používaný termín škola smyku?
Nemám ho rád. Přesnější je škola bezpečné nebo defenzivní jízdy. My přece lidi neučíme dělat smyky. Sice je učíme, jak zvládnout smyk, jak krizově brzdit, jak zvládnout aquaplaning nebo vyhýbací manévr, ale hlavně chceme, aby z polygonu s pokorou odjížděli, že se do té situace nesmějí nikdy dostat. To je cíl kurzu.

V čem dělají řidiči chyby nejčastěji?
Spěchají. Stále někam spěcháme, nestíháme. Začíná to špatným časovým plánem. Pak řidiči nestíhají, dostanou se do stresu a začnou riskovat. Zbytečně předjíždějí, lepí se na pomalejší auta před sebou a vytvářejí rizikové situace. Pak už stačí souběh několika nepříznivých okolností a je tady nehoda.

3 fotografie

Jak tedy správně plánovat?
Jediná možnost je prostě vyjet včas. Nejhorší je, pokud si někdo myslí, že když vyjede později, že to cestou nažene. Dnešní plánovače cest opravdu počítají dobu cesty realisticky. To je dlouhodobý plán. Pak je tady střednědobé plánování. Například - jedu z Holic do Hradce Králové. Dobrý řidič si uvědomuje, že většinou nemá smysl v hustém provozu předjíždět. Nakonec se stejně auta sjedou na prvním semaforu na kraji města. Proč by měl předjíždět, když všichni stejně jedou sto, hrotit situaci, někam se cpát do mezery mezi auta, omezovat ostatní řidiče, aby získal pár desítek sekund. Pokud si tohle řidič uvědomí, udělá si bezpečný, řekněme třísekundový odstup od auta před sebou, pak v klidu dojede prakticky stejně.

To je tedy dlouhodobé a střednědobé plánování, co je tedy ta krátkodobá strategie?
To jsou tři vteřiny, co mám před sebou. Udělat si dostatečný prostor, abych mohl řešit běžné situace. Není to jen zmíněný odstup od auta přede mnou, ale třeba způsob myšlení. Po hlavní se blížím ke křižovatce. Sleduji řidiče na vedlejší, jestli se mi chystají dát přednost. Pokud si nejsem jistý, sundám nohu z plynu a už jsem v hlavě připraven na brzdění, případný úhybný manévr. Když se něco stane, mám prostor to vyřešit.

Kromě profesionálních řidičů nebo třeba šoférů složek integrovaného záchranného systému školíte i řidiče referenty, tedy ty, kteří svým autem jezdí na služební cesty nebo používají firemní vozy. Proč se k vám vracejí?
Dám příklad velké firmy, která má vozový park 500 malých dodávek a osobních aut. Platila nějakou celkovou sumu havarijního pojištění. Po pravidelném školení na defenzivní jízdu a zvládnutí auta v krizi jim klesla nehodovost o 80 procent. Jednoduchou selskou úvahou zjistili, že je pro ně levnější platit školení řidičů než havarijní pojistky. Vůbec nemluvím o tom, že pro firmu je přínos člověk, který pracuje, a ne ten, kdo leží v nemocnici.

Zaplatí si kurz bezpečné jízdy i soukromník?
Většinou je to tak, že někdo absolvuje školení od firmy. Kurz se mu líbí, přijde mu smysluplný, tak ho koupí třeba manželce nebo dětem, protože prostě chce zlepšit jejich šance na bezpečný návrat domů.

Nedávno jsme otiskli rozhovor s šéfem dopravních policistů v kraji Petrem Duškem, ten řekl jednoduchou pravdu: Za každou nehodou je lidská chyba, nejčastěji řidiče.
S tím se nedá než souhlasit. Pokud děláme kurz defenzivní, chcete-li předvídavé jízdy, děláme s řidiči rozbory nehod. Policie určí viníka podle zákona. My ale ukazujeme lidem, že i ten poškozený mohl často nehodě zabránit, kdyby jel předvídavě.

To je podstata defenzivní jízdy, čekat nečekané?
Já jako řidič musím jet předvídatelně pro ostatní. Současně si musím vytvářet prostor na řešení případné krizové situace. Pokud někdo jezdí nalepený na autě před sebou, nevyřeší nic.

Zmínil jste častý problém, jak řešit auto nalepené na můj kufr?
Určitě bych neradil jemné šlapání na brzdu, rozsvěcení brzdových světel bez brzdění. Červená barva působí na člověka jako hadr na býka. Já radím dvě věci, buď ho nechat předjet, ale pokud to nejde, prostě někde odbočit na pumpu, odpočívadlo, zastavit a nechat ho jet. Druhá metoda je krátce rozblikat výstražná světla. Otestuji ho, může být unavený, ztratit koncentraci a ani si neuvědomuje, že jede nebezpečně. Pokud nezareaguje, pak se zachovat podle první varianty.

Děláte také kurzy na odmazání bodů, jací jsou řidiči, kteří si je zaplatí?
Za těch 14 měsíců existence nám těmi kurzy prošlo zhruba 300 lidí. Ti nejhorší řidiči se do nich ale přihlásit nemohou. Na kurz může řidič, který má v kartě maximálně deset bodů a nesmí tam mít hrubý šestibodový nebo sedmibodový přestupek. K nám přijdou nejčastěji šoféři, kteří auto potřebují k práci a hodně jezdí. Přitom nasbírali nějaké penzum bodů za drobnější přestupky a u nás chtějí tři odmáznout. Myslím si, že je dobré, když se s nimi pracuje. Většina z nich si něco odnese, zamyslí se nad sebou, jezdí potom bezpečněji.

Proč jezdíme nebezpečněji, než jezdí lidé na západě?
Je to naší mentalitou, máme nejměkčí represivní systém v Evropě a pak nám chybí pozitivní vzor. Snad každý z nás viděl svého tátu jet nepředpisově. Čech nevnímá silniční pravidla dostatečně vážně. Dá se říct, že pro hodně z českých řidičů je porušování předpisů norma. Tady se v hospodě vytahujeme, jak rychle jsme dojeli z Hradce do Prahy. Na západě by se lidé za takový styl jízdy styděli. Nebezpečnou jízdou přece můžu zmařit lidský život.