„Čili letos jsem slavila svoje 74. narozeniny,“ směje se rodačka z Nové Paky, která deset let žije na Vysočině v Želivě a každý víkend moderuje na regionální stanici Českého rozhlasu pořad Písničky na přání.

Tento systém odpočítávání vás napadl jen tak?
Ano, ale možná ho nakonec změním. Nedávno mi totiž vnukl jeden posluchač další návod. Říkal, že můj systém je sice dobrý, ale on má ještě lepší. Už šestnáct let prý slaví pětašedesátiny. (směje se) To mi přijde naprosto bezvadný. Možná se nechám inspirovat.

Už máte případně vybraný věk, u kterého byste ráda zůstala?
Myslím, že je to úplně jedno, protože mně se daří furt. Každopádně bych to doporučila všem. Uvědomila jsem si, že tím vlastně zastavíme čas. Dáme mu na frak.

Takže vám prostě příští rok osmdesát let nebude?
Ani náhodou. A kdo ví, možná se časem dožiju i batolecího věku. (směje se) Hlavně ale doufám, že se dožiju opravené dálnice D1. To bych moc ráda.

Dává vám zabrat?
Už mockrát mě pekelně vypekla. Však taky v poslední době, ačkoliv jsem si koupila dálniční známku, jezdím na vysílání do rozhlasu raději starou jihlavskou cestou. Ta je krásná. Jedu si v pohodě a kochám se krajinou. Stejně jako Rudolf Hrušínský ve filmu Vesničko má středisková.

Vyrážíte někdy i za svými bývalými kolegy ze světa showbyznysu?
Jejda, to vůbec, já jsem naježděná do konce života. V autě už mě to nebaví, vyjíždím jen za prací. A tam se někdy na nějakém festivalu s někým potkám. Jednou za mnou dokonce přijeli do Želiva Miluška Voborníková, Jirka Krampol a další. Bylo to moc fajn.

Před devíti lety vám lékaři diagnostikovali rakovinu, jak vypadá váš aktuální zdravotní stav?
Chodím na pravidelné kontroly. Třeba před nějakými pěti týdny jsem na jedné byla a musím říct, že co se týká toho zmiňovaného bubáka, je pryč. Teď mám jen problémy adekvátní mému věku, takže občas zvýšený tlak a podobně. Jinak je všechno v naprostém pořádku.

Jste hodně nervózní, když se chystáte k doktorovi?
Můžu vám říct, že tak čtyři pět dnů předtím mám takové škrundání kolem žaludku. Ale zase ne moc. A protože jsem od přírody optimistka, tak si většinou jen řeknu: Huš, potvoro, jdi pryč! (směje se)

A co váš aktuální pracovní program? Slyšela jsem, že budete hrát ve druhé sérii kriminálního seriálu Rapl.
Ano a jsem z toho opravdu nadšená. Pokračování bude mít třináct dílů a já jimi budu tak nějak proplouvat. Hraju maminku detektiva Máchy, kterého představuje Tomáš Jeřábek. To je tak bezvadnej kluk, že bych ho klidně adoptovala za svého syna i v reálu.

Byla jste z nabídky na natáčení hodně překvapená?
Krásný na tom bylo, že paní z castingu za mnou přišla do rádia v Jihlavě, nesla těžkou tašku a oznámila mi: Víte, my bychom si představovali, že byste hrála maminku detektiva Máchy. Budete na invalidním vozíku. V tu chvíli mě napadlo jediné: Tady je někde skrytá kamera? To je ale blbej vtip. Jenže to vtip nebyl. A já si to teď moc užívám. Asi jsou už všechny VIP stařeny okoukaný a já jim zbyla. (směje se)

Věděla jste okamžitě, o jaký seriál jde?
Jasně, já první řadu milovala. Teď vidíte v televizi hromadu detektivek, ale tato mě hodně zaujala. Jednak střihem a pak taky vtipem. Má výborný humor. Když jsem si přečetla scénář, tak jsem nad svou postavou zajásala. To nebude žádná Urbánková, nikdo mě nepozná, o tom jsem přesvědčená. Budu matka, která svého syna miluje, ale občas ho taky pěkně peskuje. Je pořád zimomřivá, sedí na vozejku a nosí kulicha.

Krimi je váš oblíbený žánr?
Mám ráda detektivky, kde neteče moc krev, kde nejsou lidi sprostí. Právě v tomhle je Rapl super.

Filmy jste natáčela už v minulosti. Jak sama sebe vnímáte na obrazovce?
Nesnáším se. Vůbec nejsem samožer. Dívám se na sebe, jenom když musím. Nemám se tam ráda.

V reálném životě k vám neodmyslitelně patří výrazné brýle, ale pokud vím, v Raplovi budete hrát bez nich. Necítila jste se při natáčení tak trochu jako nahá?
Ne, já jsem zvyklá. Maskérkám skládám poklonu, dokázaly z krásné jiskrné mladistvé ženské vytvořit stařenu na vozejku. A to není jednoduché. (směje se)

Jak velkou sbírku brýlí doma máte?
Teď už menší, když mě vykradli. Momentálně jich mám doma asi patnáct. Vybírám si je podle oblečení, nálady, prostě tak různě. Jsem takovej botovej, kabelkovej a brejlovej maniak. Nyní nosím hlavně růžovofialové, protože si myslím, že by se člověk měl koukat na svět růžovými brýlemi.

Teď se vám asi vybírají mnohem snadněji než kdysi. Nebo se pletu?
Jejda, když si vzpomenu na doby, kdy nebylo nic, kdy jsem si vybírala v drogerii brýle proti slunci a optik mi pak do nich zasazoval čočky. Dneska je to opravdu tak, že brýle mohou zdobit.

Už si nějaké speciální chystáte na svatbu své dcery Jany?
Zatím je jen čerstvě zasnoubená. Kdy bude svatba, to nevím. Říká se do roka a do dne, takže možná někdy příští rok na jaře.

Vídáte se často?
Třeba zrovna teď tady pár týdnů byla. Dokonce i ona natáčela v Raplovi. Zase přiletí někdy v září. A to už i s Dinem. Pronajala si v Praze takový hezký byteček, chystá nějaký muzikál. Je moc šikovná. I Dino je hrozně fajn. Hlavně, že se mají rádi.

Jakou roli dostala vaše dcera v seriálu?
Hraje Miss Arménia a je to takové lehčí zboží. Když jí tu roli nabídli, smály jsme se tomu. Říkala jsem jí: Holka, ty jdeš v mých stopách, protože já když začínala, taky jsem vždycky hrála lehčí děvu. (směje se)

Pojďme se na chvilku věnovat muzice. Zaslechla jsem, že chystáte nějakou raperskou pecku. Je to pravda?
To je tak. Já ve svém životě zpívala všechno od Vlacha po Bacha a jediné, co mi ještě chybí, je rap. A tak jsem napsala text.

Jaký?
Píseň se jmenuje Petržel aneb rap o strašném snu opilcovy manželky. Je to o tom, jak jde chlap po ulici, úplně ožralej... A dál nebudu prozrazovat. Napadlo mě to na jednom koncertu, když jsem pozorovala opilého pána. Uvědomila jsem si, že když střízlivý člověk kouká na opilce, není to prostě ono. Tak jsem to napsala. A myslím, že je to dobrý.

Už to někdo četl?
Kolegové v rozhlase. A všichni se smáli.

Pořád vás práce moderátorky v rádiu baví?
Hrozně moc. Už to dělám jedenáctý rok a nikdy jsem nelitovala. Vlastně jsem si znovu uvědomila, jak Bůh plní lidem prosby. I když to, pravda, někdy trvá trochu déle.

Vy jste si někdy přála dělat v rozhlase?
Ještě když jsme byli v pražském Semaforu, tak jsme jednou seděly s Evou Pilarovou a já jí říkám: Hele, napadlo tě, co budeme dělat, až budeme mít velký zadek a vrásky? A Eva mi tehdy odpověděla: Já skončím v nějakém pajzlu, kde je přítmí. Tam budu zpívat. A já na to: To já mám jinou představu, já bych chtěla skončit někde v rádiu. Tam je úplně jedno, jestli máš velký zadek a vrásky. Tehdy mě ovšem ani ve snu nenapadlo, že budou existovat věci jako webové kamery. (směje se)