Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Takové minerály jinde neuvidíte, láká důlní geolog na výstavu do Ústí

  8:06
Svým rozsahem mimořádnou výstavu Minerály Českého středohoří zahájí ve čtvrtek ústecké muzeum. Stojí za ní mimo jiné významný geolog a mineralog Zdeněk Dvořák. „Mnohé kusy budou unikáty vystavené pouze při této příležitosti,“ slibuje muž, který je také autorem řady odborných knih.

Geolog a mineralog Zdeněk Dvořák. | foto: Iveta Lhotská, MAFRA

Zdeněk Dvořák je geologem na Dole Bílina. Je zároveň popularizátorem mineralogie a paleontologie a také dlouholetým hledačem minerálů a zkamenělin.

Máte za sebou řadu knih o krásách kraje a o těžbě nerostů. Potkáváte v lesích v poslední době více zájemců o krásné „šutry“?
Sbírám přírodniny skoro 50 let a pozoruji, že mladou generaci takovéto aktivity táhnou stále méně. Úbytek je způsobený i tím, že část mladé generace funguje tak nějak virtuálně, tedy samotářsky přes internet, a nemá potřebu sdružovat se s ostatními sběrateli.

Sám minerály hledám a jsem si jist, že činnost některých sběratelů vede k brutálnímu ničení přírody. Nemám na mysli vyhrabání a zasypání nějaké díry, „vyseknutí dutinky“, ale třeba podkopávání stromů v lese kvůli několika achátům nebo rozbití skály v chráněné oblasti. Jak to vidíte vy?
Za největší barbarství považuji kopání na chráněných nalezištích, to je jasné. Jinak je tato problematika komplikovaná a nelze ji vysvětlit několika větami. Pro mě je ničením přírody růst hrůzných krabic továrních hal na polích a lukách a také rozježděná příroda od čtyřkolek a motorek, ne sběrateli rozbitá skalka o velikosti 10 x 10 metrů mimo CHKO. Příroda ji brzy pohltí. Moje sběratelské aktivity ale převažují v činných či opuštěných lomech.

Fotogalerie

Nebylo by řešením otevřít ve vybraných lokalitách malou část dolů či nějaké naleziště pro amatéry, ať si kopou a hledají?
V Německu běžně fungují návštěvnické doly v místech, kde se přírodniny vyskytují v hojném počtu nebo jsou u lomu navezeny haldy se sběratelským materiálem. Lidé pak nelezou do nebezpečného prostoru. Bylo by to přece hezké, kdybyste mohl i vy synem zažít to kouzlo a najít svého trilobita, žraločí zub, achát či vltavín. Ta místa tu jsou, mnohdy stačí jen chtít. Napadá mne třeba vápenka u Úpohlav.

Kde v kraji je vaše nejoblíbenější naleziště, případně co byl váš nejfantastičtější nález?
Vývoj sběratele začíná převážně stejně, nejdříve sbíráte všechno, pak přijdou určité hranice – množství, cena, čas... A váš zájem se zužuje. A já se postupně propracoval na regionálního sběratele minerálů a zkamenělin. Mojí oblastí zájmu je České středohoří, oblast uhelné pánve a část Krušných hor (Krupka, Cínovec a Moldava). Také se specializuji na zkamenělá dřeva, jantary a zeolity. Pokud jde o nálezy, tak nelze vypíchnout nějakou jednotlivost, je toho velmi mnoho. Ale například si považuji nálezu malé zkamenělé žabičky z lokality Kučlín, jež je nejstarší žábou nalezenou v Čechách a kterou nikdo jiný nenalezl.

Obdivuji publikace, které vydáváte v Bílinské přírodovědné společnosti. Jednak mne baví obsah, jednak jsem překvapen výpravou knih – mají mapky, snímky, grafy… S tím pak kontrastuje cena. Jak lze vydat takovou knihu, která stojí kolem stokoruny?
Naše Bílinská přírodovědná společnost vznikla, protože jsme měli potřebu zachovat naše poznatky z aktivit a předat je dál. I my čerpáme dodnes informace z děl 50, 100 i 200 let starých zanechaných našimi předky. A cena našich dílek? To je snadné. Nemáte honorář, nafotíte si sám, seženete sponzorské peníze a nechcete na tom vydělat. Svět není jen byznys.

Četl jsem vaši publikaci o „pravěkém jezeře“ Kučlín a viděl jsem, že jste do lokality chodil s bratrem už jako malý kluk. Jak jste se k tomuto koníčku a posléze profesi vlastně dostal?
Ke sbírání minerálů nás s bratrem Pavlem přivedl na základní škole učitel Milan Svoboda, který učil přírodopis a chtěl po žácích na konci ročníku malou sbírku minerálů. Tak jsme začali s kamarády hledat naleziště a na nich minerály. Pak jsme k tomu přibrali na 20 let také archeologii. S nástupem na šachtu jsem byl přímo u zdroje všeho a bylo zaděláno na moji profesní dráhu.

Můžete přiblížit na čem nyní pracujete?
Dokončili jsme obrovské dílo, které shrnuje poznatky mé a mých kamarádů (jmenovitě: M. Radoň, O. Janeček, J. Svejkovský, P. Fuchs a P. Dvořák) z mnohaletého sbírání a výzkumu minerálů. Vyšla nám velká obrazová kniha Minerály Českého středohoří, na které jsme pracovali tři roky. V souvislosti s výstavou Minerály Českého středohoří jsme oslovili na 20 kamarádů sběratelů, a tak budou k vidění vzácné vzorky ze soukromých sbírek a také vzorky z depozitářů muzeí, které nebyly 80 let vystaveny. V části novodobých sběrů uvidíte největší nalezené natrolity a aragonity v Čechách a dokonce unikátní vzorky drahého opálu z Mariánské skály v Ústí. Neskutečné vzorky dutinových minerálů z období před válkou budou vystaveny poprvé a asi i naposledy. To jsou ty poklady z depozitářů muzeí, které nemůžete vidět, jelikož tento kraj bohatý přírodninami nemá kvalitní přírodovědnou expozici. Myslím že výstava potěší jak znalce, tak i úplné laiky. V části věnované českému granátu si užijí i děti.

Působíte jako geolog v Severočeských dolech. Pracují tam archeologové i přírodovědci. Vzpomenete si u čeho extra zajímavého jste v souvislosti s těžbou byl za ty roky, kdy v dolech pracujete?
Zachraňovat přírodniny při těžbě užitkových nerostů ukládá geologovi horní zákon, ale musíte také najít pochopení nadřízených. Za moje 36leté působení jsme zachránili s kolegy několik desítek tisíc vzorků. Pro mne nejvýznamnější jsou třetihorní jantarové pryskyřice, kterým jsem restartoval název duxit. Také jedna vodní rostlina se jmenuje po mně. Neméně pyšný jsem na obrovskou sbírku třetihorních kosterních pozůstatků – asi 200 druhů zvířat, kterou jsem nasbíral s bratrem Pavlem a svojí rodinou – dcerami Petrou a Terezou a manželkou Věrou. Z této kolekce je po mně pojmenovaná jedna ještěrka. Takže bych řekl, že mám splněno.

Zajímá mě váš názor na těžbu lithia na Cínovci. Je podle vás správné otevírat tu důl?
Každá nová těžební lokalita přinese nové vzorky a ke Krušným horám to patří, je to region hornický, kde se od pravěku dolovalo a krušilo, tak proč by to mělo přestat.

Autor: