Existuje ještě hnutí Žít Brno?
Ano. Tak určitě. (úsměv)

A jak jeho existence vypadá?
Vědomě jsme nepřistoupili k tomu, že vybudujeme hnutí, které má širokou základnu a buňky v městských částech, protože jsme si hned na začátku řekli, že by nám to sebralo mnoho energie. Tu radši věnujeme městským projektům, abychom za ty čtyři roky Brno někam posunuli.

Máte dojem, že je na tom Brno líp než před čtyřmi roky?
Je na tom velmi výrazně líp. V sociální oblasti, marketingu, vnímání města jsme myslím strašně daleko a jiná města k nám vzhlížejí, protože děláme věci, co mají smysl, a jen nepolitikaříme. Uvědomuju si, že věci, které jsme jako Žít Brno satiricky kritizovali na tehdejších politických představitelích, nebyly úplně korektní. Protože teprve až když člověk začne řídit některý těžkotonážní odbor, pochopí, že něco lze změnit opravdu hodně pomalu. Ale radši budu mít nízkou popularitu s vědomím, že se tady udělalo hodně dobrých věcí, které fungují, a jiná města nám je můžou závidět.

Zvenku se ale zdá, že nefunguje Žít Brno, které se během volebního období prakticky rozpadlo. Odešel i Martin Landa, starosta Brna-střed, kde jste volby vyhráli. Od začátku bylo jasné, že hnutí je spíš skládačka aktivistů…
Martin Landa vystoupil s tím, že vedení říkal, že se nechce zabývat vnitřní politikou hnutí, chce se soustředit na funkci starosty, na dotahování věcí. Spíš jsme ale měli problémy s jinými členy klubu. Převážně na Brně-střed se neukázal jako vhodný experiment vytvořit za dva dny kandidátku. Už bych to nikdy neudělal. Naopak klub na městě je hodně stabilní. Museli jsme vyloučit Karlu Hofmannovou, ale to je jedna zastupitelka ze sedmi.

V čem bylo pro Žít Brno problematičtější Brno-střed?
Část osazenstva našeho klubu se nějak nedokázala sžít s tím, že jako zastupitelé musejí vystupovat kultivovaněji, že některá vyjádření nemohou říkat lidé ve veřejných funkcích. Na Brně-střed byli lidé jako Robin Kvapil, se kterým jsme se znali dlouhodobě z občanské nebo kulturní sféry. Ten přerod v politika tam neproběhl. Nechci říct, že se to jednoznačně dobře povedlo u mě, že jsem dobrý politik a oni ne. Ale zkoušel jsem svá vyjádření mírnit. Pokud bychom dále pokračovali v intencích původního Žít Brna, to znamená psát každému „Střel se do hlavy“, tak to asi z pozice náměstka primátora už člověk dělat nemá.

Po nástupu do funkce jste zveřejnil svůj mobil, aby vám mohl kdokoliv zavolat. Postupně ale přibývalo stížností, že neberete telefon, přestal jste také komunikovat přes sociální sítě. Proč?
Mám mobil veřejný stále a denně mi píše spousta lidí. Ale když člověk od rána do večera jedná, nemá čas ho brát. Komukoliv, kdo mi napíše, odpovídám. Na Facebooku jsem na nějakou dobu komunikaci umenšil, protože jsem se potřeboval soustředit na práci. Pokusím se tam vrátit a diskutovat víc. V politice jsem poprvé, chtěl jsem najít vyváženost a hledám ji pořád.

Vraťme se k Žít Brno. Co bude s hnutím dál? Piráti už společnou kandidátku nechtějí…
Řešíme to uvnitř i s širším okolím hnutí. Nehodláme jako osoby končit a doufám, že během několika týdnů budeme schopní představit, jak chceme k volbám přistoupit.

Takže řešíte, jestli půjdete znovu do voleb jako hnutí, nebo na kandidátce s někým jiným?
Lze to takto popsat. S akcentem na to, že nám záleží, aby pokračovala dál témata, která jsme rozjeli. Byl jsem vždy proti vysoké fragmentaci politické scény, hlavně když má spousta liberálních subjektů podobné voliče. Ale omlouvám se, nebudu říkat žádné konkrétní strany nebo skupiny, s nimiž bychom chtěli jednat. Kandidátky se podávají v červenci, takže čas je.

Od začátku volebního období se dost zhoršily vztahy v koalici na magistrátu. Proč k tomu došlo?
Určitě bych neřekl, že vztahy jsou špatné. Když to srovnám s vládní úrovní, kdy Andrej Babiš vedl otevřenou válku proti premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, tak tady nic takového není. Navenek sice byly spory třeba o odbor dopravy. Myslím však, že pokud naše vztahy něco opravdu poškodilo, tak hlavní neuralgický bod Brna, což je poloha vlakového nádraží. Otevřeně jsem se stavěl proti způsobu, jak primátor s hlavním architektem vedou kampaň za odsun nádraží, která podle mě byla extrémně demagogická.

Vaši voliči očekávali, že se budete stavět spíš za nádraží v centru. Nakonec ale Žít Brno hlasovalo pro nádraží u řeky. Proč?
Stáli jsme před tím, že projde zastupitelstvem podpora varianty čistého odsunu nádraží. To by byla vražda dopravy v Brně. Odsunuté nádraží nelze obsloužit městskou povrchovou dopravou. Proto jsme nakonec souhlasili s tím, že město musí odsun podmínit stavbou severojižního kolejového diametru, který je běžný pro podobně velká města v Evropě. A prosadili jsme, že Brno nevylučuje ani nádraží v centru. Což by se nestalo, kdybychom v radě neseděli. Z dopravního pohledu se s tím umím vyrovnat.

Je otázka, jestli se s tím umí vyrovnat vaši voliči, kteří očekávali jasný postoj...
Do poslední chvíle jsme prosazovali, aby město preferovalo nádraží v centru. Pak jsme ale stáli před tím, jestli se čestně zdržíme hlasování a prosadí se to, co by bylo pro Brno úplná katastrofa. Nebo jestli půjdeme na kompromis, jenž bude po dopravní stránce fungovat.

Takže jste dali přednost kompromisu?
Ano. Ukazuje se, že jasný postoj ve stylu Zelených za patnáct let k ničemu nevedl. Lidé si musí sami srovnat, jestli má v takové chvíli politik, který se snaží o co nejlepší řešení, stát za svým, nehnout se a nic neprosadit, nebo zkusit něco jiného.

Hnutí Žít Brno se podařilo prosadit mnoho inovativních projektů, třeba revoluční přístup k chudým lidem a bezdomovcům, Janáčkův koncertní sál, více peněz do kultury, Kreativní centrum místo káznice na Cejlu. Ale co byste se zkušeností posledních čtyř let v politice už neudělal?
Viděno zpětně nebylo šťastné rozhodnutí vzít si v půlce volebního období silový resort dopravy. Protože tam bylo strašně moc práce, a kdybychom ho řídili celé čtyři roky, tak se nám ho podařilo krásně přenastavit a vyřešit personální nedostatky. Za těch 20 měsíců od června 2016 začal odbor lépe pracovat, lépe komunikuje s radnicemi, ale takhle velké věci se mají brát od začátku volebního období.

Byl jste kontroverzní aktivista už před volbami. Pokud někdo čekal, že s funkcí kontroverzí ubude, nedočkal se. Afér bylo několik, třeba jízda načerno, pochody extremistů po Brně k vašemu domu, video z ukrajinské kavárny. Můžete jít dnes normálně do hospody, aniž byste se musel pořád obhajovat?
Jsem zvyklý se často obhajovat, ale zbytečně přestřelená ode mě byla kauza vyhazovu z podniku U Poutníka. Dneska už bych to neudělal. Tehdy jsem byl ale opravdu hodně rozčilený, takže jsem to napsal na Facebook. Na druhou stranu se na tom pěkně ukázalo, jak snadno se najednou někde může objevit padesát nácků a pochodovat městem. Ale tohle snad nebylo třeba, v roce 2016 se toho na mě sesypalo hodně a za část jsem si mohl sám. Mám čisté svědomí v tom, že mi nikdo nemůže přičíst žádnou korupci. A prosadili jsme jako Žít Brno věci, které nikdo před námi neudělal, jako třeba omluvu brněnským Němcům a festival smíření Meeting Brno.

Jenže i při tomto festivalu se loni odehrála ostuda. Na dvou centrálních náměstích se v rámci sponzoringu objevila ojetá auta, což Brňany hodně pobouřilo. Navíc jste k té výstavě jako náměstek měl zahajovací řeč.
Nikdo nečekal, že to bude vypadat takhle. Přišel jsem a měl jsem tam mluvit. Tohle se možná musím ještě učit, že se mám na místě otočit, neříct nic a utéct. Byl to sponzor, díky němuž vznikla na Moravském náměstí replika Německého domu. Neporozuměli si s vedením festivalu, co kdo myslí výstavou aut. Já jsem tu smlouvu nečetl, ale beru, že to spadlo na mě, protože jsem politicky za kulturu zodpovědný. Výstava aut byla strašná a my jsme se snažili, aby co nejdříve zmizela. Omlouvám se, že vznikla, ale od té firmy to byl podvod. Aspoň víme, že lidé auta v centru nechtějí. (úsměv)

Zlepšily se vaše vztahy s opozičními stranami ODS a ČSSD, které jste jako aktivista kritizoval?
Nikdy jsem neměl problém s ČSSD jako takovou. Vážím si Bohuslava Sobotky, v několika posledních volbách jsem mu dal hlas. Jen si nemyslím, že ta skvadra, která sedí v brněnském zastupitelstvu, dobře reprezentuje sociálnědemokratickou politiku. Tu jsme jako Žít Brno v podstatě převzali. Co děláme v sociální oblasti nebo kultuře, je sociálnědemokratická politika a měli by nám děkovat, že ji tady někdo místo nich prosazuje. Stejně jako třeba lidovci má však ČSSD několik velmi dobrých starostů v městských částech, se kterými se normálně bavím a spolupracujeme. U ODS to tak nevidím. Mají také na komunální úrovni několik dobrých lidí, ale s těmi v zastupitelstvu máme odlišné názory prakticky na vše, až mě to udivuje. Doufám, že se nám podaří sladit aspoň nějaké priority v kultuře. Kdyby nedejbože ODS uspěla, aby ji zase celou nezničila.

Takže žádné přiblížení v pohledu na svět nenastalo?
Nepotřebuju si s nimi už vyřizovat žádné účty. Jsem rád, že jsem je dokázal spolu s dalšími odstavit, a doufám, že si pauzu prodlouží. Myslím, že by dnešní koalice měla v podobném složení pokračovat.

Což se může stát, protože hnutí ANO získává v každých dalších volbách víc hlasů. Takže se dá očekávat, že v Brně vyhrají s docela velkým ziskem a budou potřebovat možná jen jednoho či dva koaliční partnery.
To je možné. Ale dnes sedí v koalici pět stran, které tam vyslaly lidi, již odvádí velké množství práce. Není zvykem chválit ostatní, ale je to třeba náměstek Petr Hladík a radní Jaroslav Suchý (oba KDU-ČSL). To by samo hnutí ANO neodmakalo, každá strana nemá nekonečně šikovných lidí. V mnoha tématech to táhnou koaliční partneři, protože na to mají kapacitu. Možná jsou někdy jednání složitější, něco déle trvá, ale každý je specialista na něco jiného. Já hnutí ANO neberu, že rozumí tomu, jak se řídí firmy, neberu primátorovi, že má velmi dobré vystupování a je schopen dojednávat složitá obchodní jednání. My zase s Piráty reprezentujeme oblast transparentnosti. Ale připadá mi, že Brno jde dobrým směrem.

Takže síla dnešního Brna je právě v současné koalici?
Jsem o tom přesvědčený. A pokud budu v politice dál, vím, že budu takové formy spolupráce upřednostňovat. A preferovat, že klíčové je, aby výkonné pozice obsadili lidé, kteří to skutečně umí dělat. Myslím, že tato koalice se tomu hodně blíží.