Přesně tři sta let zpátky, roku 1719, řemeslníci budovali kostel svatého Michaela ve Vernéřovicích. Broumovský opat Zinke svěřil práce architektu Kryštofu Dientzenhoferovi, který pak navrhl tři kostely. Jeho syn Kilián po něm dokončil dalších šest a kapli na Hvězdě.

Opati si přáli levné a účelné stavby a ty vydržely dodnes. Ceněnou barokní skupinu broumovských kostelů však poznamenalo značné chátrání po druhé světové válce.

Postupné opravy nabírají loni i letos na síle. Zatímco v minulých letech zdejší farář posháněl na ně každý rok kolem 4 milionů korun, teď Evropská unie poslala pro tři historické objekty desetinásobek.

„Že se povedlo přivést sem evropskou dotaci, je velká věc. To se opakovat nebude, nové programovací období se už těchto staveb týkat nebude. Teď byla doba příhodná na to, že jsme se během šesti let na to připravili, a dá-li Bůh, tak to uskutečníme,“ tvrdí broumovský děkan Martin Lanži.

Podařilo se mu poskládat tým spolupracovníků, takže na kostely a farnost už není sám. Pomáhají mu kolegové kněz a jáhen, dohled na stavby na Broumovsku dostala na starost farní technička, účetní hlídá peníze. Pomáhá také spolek na obnovu památek Omnium, pracovníci z Národního památkového ústavu a krajského Centra evropského projektování. Farář neopomene všem děkovat.

12 fotografií

Co zvládnete podniknout s 42 miliony?
Díky evropským dotacím se dostane významnější pomoci kostelům ve Vernéřovicích, Ruprechticích a Heřmánkovicích. Nebude to kompletní rekonstrukce, ta není v našich silách, už takto k dotaci farnost přispívá pěti procenty. Ve Vernéřovicích opravíme fasádu, vyměníme okna, restaurovat se budou boční oltáře a část mobiliáře.

Největší rekonstrukci zažije kostel v Ruprechticích, tam se bude měnit střecha, okna, fasáda, elektroinstalace a opraví se varhany. V Heřmánkovicích vyměníme střechu a okna, bude se pracovat na odvodnění a průzkumu vnitřních stropů. Kostel ve Vižňově se opravuje soustavně z Programu záchrany architektonického dědictví ministerstva kultury, na tom se podílí i kraj. Ročně se tak uskuteční práce za částku asi milion korun. Ze stejného zdroje se opravuje i kostel v Otovicích.

Co trápí jiné kostely?
Abychom mohli vést diskusi s památkáři o dalších opravách, musíme mít připraveny projektové dokumentace. Například nás tíží stav falešných kleneb u šesti kostelů. Až na kostel v Božanově je mají všechny ostatní. Byly provedeny dobře, když vydržely 300 let, ale je to jen rákos, omítka a bednění. Teď potřebujeme doladit projekt pro kostel v Šonově, za který jsme už zaplatili 300 tisíc korun. Už víme, že odhadované náklady na opravu jednoho stropu jsou 8 milionů korun a výš. Když to vynásobíme šesti, nemáme na to.

Farnost se musí podílet částkou k dotacím, ač velký majetek nemá. Jak to zvládnete?
Farnost působí na území benediktinů a nemůže uplatňovat restituční nároky. Klášter se o ně soudí a podle vyjádření pana arciopata by v případě úspěchu na kostely také pamatovali. K dotacím na tři kostely nyní máme zajištěnu spoluúčast, protože milionem přispěl Královéhradecký kraj, za což mu patří velké díky, a 1,2 milionu nám dal broumovský podnikatel František Kocián.

Asi před třemi lety přišel, že by byl rád, kdybych opravili vernéřovický kostel, a že nám dá milion. My jsme chystali žádost o evropskou dotaci pro dva kostely a s vernéřovickým nepočítali, ale řekli jsme si, že zkusíme, co se dá dělat. Projektanti to s velkým úsilím stihli vše připravit, úředníci biskupství převedli kostel z teplické farnosti na broumovskou, kam původně patřil, a tak jsme v březnu 2016 mohli žádat o dotaci pro kostely ve Vernéřovicích a Ruprechticích.

Musíte v opravených kostelích zajistit program?
Po pět let v době udržitelnosti tam plánujeme přednášky, workshopy, semináře. Velmi oblíbené byly komentované prohlídky kostelů pořádané s Národním památkovým ústavem, to v lidech dosud rezonuje. Zopakujeme Léto otevřených kostelů, které jsme pořádali už třikrát. Je ale těžké zajistit dobrovolníky, aby kostely byly otevřeny aspoň o prázdninových sobotách a útercích a dostalo se to do povědomí.

Je tolik kostelů přítěží?
Tyto otázky nekončí. Nás aktivních katolíků, kteří v neděli přijdeme na mše ve dvou farnostech od Božanova po Adršpach, je 200 až 250, ale přitom máme osmnáct kostelů. Gró duchovního života se odehrává hlavně v neděli, v týdnu chodí na mši jen starší lidé. Navíc na Broumovsku ubylo za deset let tisíc obyvatel, což také vidím v kostele. Děti, které jsem učil, mezitím dospěly, většina těchto mladých odešla mimo Broumov. Vliv má odlehlost a horší dopravní spojení. Musíme si klást otázky, co s tím.

Na rovinu: nám stačí jeden kostel. Budeme rádi, když tady v Broumově vyšperkujeme svatého Petra a Pavla, o což už více let usilujeme. Vyměňujeme postupně střechu, už teď v ní je 6 milionů korun, a chceme připravit projekt na výměnu oken a novou fasádu. Jsme rádi, že se nám druhým rokem povedlo získat dotaci z Českoněmeckého fondu budoucnosti. Tento rok jsme obdrželi půl milionu korun, příští rok to bude 400 tisíc, ale musíme sehnat polovinu, v tom nám pomáhá město, případně diecéze nebo kraj. Naše sbírka mezi věřícími totiž vynese za neděli kolem 4 tisíc korun.

Ale i když kostely opravíme, budou potřebovat údržbu. Už teď se to objevuje v Božanově, ale na to dotace nikdo nedá. Budeme muset debatovat v církvi i o tom, že pracovníky, kteří se o stavby starají, je potřeba zaplatit v tržních cenách. Už tu jsou kvalitní lidé, získávají zkušenosti a musíte je odměnit.

Jak se farnosti dotýká insolvence velkého dárce, textilky Veba?
Předně se to dotýká farníků, kteří jsou tam zaměstnáni, a na ně pamatuji v modlitbě. Když se Vebě dařilo, pomohla nám. Díky tomu máme projektovou dokumentaci na kostely v Heřmánkovicích, Vižňově a Ruprechticích, takže jsme mohli žádat o evropskou dotaci.

Byl to velkorysý počin zvláště od zesnulého generálního ředitele Josefa Nováka, on především chtěl dát příklad ostatním firmám, aby si uvědomily, že kostely jsou bohatstvím tohoto regionu a že by na ně mohly přispět. Veba nám darovala milion korun, z toho jsme vyčerpali asi 800 tisíc, pak se ale firma dostávala do potíží. Hlavně panu Novákovi patří velké díky za to, že měl tu odvahu, není to časté. V současnosti je každoročním velkorysým dárcem Jan Školník.

Jak chcete dosáhnout, aby farníků přibylo?
Chtěl jsem stavět novou faru, ale nesetkalo se to s podporou. Doufám, že k nynější faře aspoň přistavíme společenskou místnost, aby se lidé mohli setkat ještě po mši. Zažil jsem v Chicagu na české misii, že Češi a Slováci přijíždějí na okraj města a stráví tam neděli. Koná se mše, pak je oběd a lidé mají prostor pro setkání. Odehrává se tam život liturgický i ten vzájemný.

Myslím, že jak se teď křesťanství v Evropě ztrácí, úkol církve bude sdružovat lidi touto formou. Tak či tak dojde k tomu, že kostely opustíme, tolik jich neudržíme. Například v Hradci Králové, Mladé Boleslavi nebo Praze má církev přírůstky, protože lidé zažívají komunitu, společenství. Současná praxe je zcela opačná: chceme, aby lidé přišli na mši, které nerozumí, ale oni by spíš potřebovali najít vazbu skrze lidi k Pánu Bohu a pak najdou i vazbu k církvi.

To bude v církvi na další diskusi, jak lidi oslovit. Lidé tu přijdou na půlnoční, jsou plné kostely při koncertech, ale ze spirituálního pohledu to nemá pro farnost žádnou hodnotu, nerozvíjí se. I svatby, kterých tu máme do roka asi deset, protože region začíná být populární, tu objednávají přespolní.

Na Broumovsku se nežije lehce, ale přitom pomáháte v Jižní Americe. Proč?
Jakkoli je na tom naše farnost bídně, jsou na tom lidé jinde ještě bídněji. Během postní doby vybíráme vždy do kasičky peníze a příspěvek pak pošleme. Teď lidé dali peníze i oblečení, které jsme vezli do Paraguaye do misie u indiánů do centra Božího milosrdenství u města Areguá založeného polským knězem Otcem Markem, který působil v Jihlavě.

Františkáni ho poslali do pralesa a on zvládl vybudovat za třináct let kamenné budovy, kapli a další zázemí. Pomáhají tam místním lidem po stránce sociální a ekonomické, se vzděláním.

On vykonává misionářskou práci mezi lidmi, kteří mají o Pána Boha zájem, a v tom je rozdíl od české misie tady v pohraničí, kde už je období „po Pánu Bohu“. Viděli jsme také, jak komunita Cenacolo pracuje s alkoholiky a drogově závislými.

Jižní Amerika nabízí jiné rozměry života. Vidíte, že lidé tam jsou vděčni i za malé dary. Indiáni se vzdělávají, přitom kdysi v 17. a 18. století v tamních třiceti jezuitských redukcích uměli mluvit španělsky a latinsky. Vyrazili jsme na cestu i s podnikateli, psycholožkou, jaderným inženýrem. Na takové cestě člověk pookřeje a nabere podněty od jiných. Je to pro mě forma odpočinku, protože jsme byli dva týdny mimo oblast internetu a mobilů. V Evropě mě to nutí pořád pracovat.