Artové kino v Chebu láká filmové fajnšmekry, píší si i o rezervace

  10:04
Nedostatek kvalitní artové produkce, ale také absence hodnotných filmů českých i světových tvůrců. To byl hlavní důvod, proč se skupina nadšenců v čele s Ladislavem Tkaczyszynem pustila do úkolu obnovit v Chebu klubové kino ART v bývalém klášteře dominikánů v Kamenné ulici.

Ladislav Tkaczyszyn obnovil provoz kina ART v Chebu. | foto: Martin Stolař, MAFRA

To bylo v minulosti známé tím, že promítalo filmové unikáty i nízkonákladové snímky, které jinde k vidění nebyly. A podařilo se. Dokonce natolik, že se kino ART stalo součástí programové kulturní nabídky města a v rámci Kulturního centra Svoboda přešlo pod správu Západočeského divadla v Chebu.

Z jakého důvodu přešlo kino pod město? Co se tím mění?
Od začátku byly náklady hrazeny z provozního rozpočtu místního sdružení Pirátské strany a ten se brzo vyčerpal. Pro pokračování bylo nutné zajistit stabilní financování na úhrady licencí filmů a nájmu. To byl prvotní úkol. Náklady na techniku jsou nulové, původní zvuková aparatura je 30 let stará a projektor si musím na každou projekci půjčit.

Co to přineslo vám jako provozovateli?
Nemusím mít obavu o to, že nebudou peníze na úhradu za licence filmů, a tak není nutné být vždy připraven sáhnout do vlastní kapsy, pokud neseženu finance od sponzorů. Kladem je také spolupráce s personálem Kulturního centra Svoboda na propagaci kina a spolehlivá pokladní, paní Hofrajtrová.

A co divákům?
Ti mají nově možnost rezervace vstupenek na často obsazená místa na www.kcsvoboda.cz, kde se také dozvědí aktuální program a čas promítání. Návštěvníci si také bez problémů zvykli na cenu 50 korun za představení, do konce minulého roku totiž byla návštěva kina díky sponzorům zdarma.

Když se ohlédnete zpět, jaký okamžik byste označil za nejtěžší?
Náročný byl přechod kina pod zavedeného provozovatele kulturních akcí i s jeho požadavky na provoz. S ředitelem divadla Janem Svobodou i se starostou Antonínem Jalovcem jsme se ale rychle domluvili na pokračování projektu a jeho místě v kulturní nabídce Chebu.

A jaký byste řekl, že byl bod zlomu? Kdy už jste například věděl, že projekt se ujal a je životaschopný?
Zpočátku na projekce chodilo jen pár známých, které jsem pozval prostřednictvím Facebooku. Ale jakmile se informace o obnoveném promítání rozkřikla a lidé ji začali sdílet, chodilo víc a víc diváků. Někteří často vzpomínali, že se dříve promítalo až od pěti prodaných vstupenek. (smích) Po první větší návštěvě, kdy přišlo asi pětatřicet diváků na odvážně zvolený maďarský sci-fi film, jsem už věděl, že nejen já chci promítat dál. Že takových lidí je víc. A že kino ART už svoje místo v Chebu opět získalo.

Vzpomínáte na nějaké „dětské nemoci“ promítání, které jste musel překonat?
Technické problémy s různými formáty kódování filmů a jejich přehrávání jsem jako zkušený ajťák zvládl, ale výpadky způsobené přehříváním projektoru, které jsem musel rychle řešit a do dalšího promítání sehnat náhradu, to byl oříšek. Také jsem se pral s letitými rozvody elektřiny. I tak obyčejná věc, jakou je „vyhození“ pojistek, se lehce změnila v adrenalinovou zábavu. Stačilo, aby vypadla jediná zásuvka nebo osvětlení v sále. Najít tu pravou mezi původními keramickými pojistkami, kterých je vedle sebe několik desítek, je docela fuška.

Nějakou veselou historku z promítání nemáte?
Nejvíc veselo bylo v zaplněném kině na premiéře nového klipu chebské skupiny Funky Terrorist. Všichni fanoušci, kteří v klipu hráli, byli v hledišti a řádně si to užívali.

Promítáte zde jedinečné filmy. Který byste označil za skutečnou filmovou lahůdku?
Je těžké vybrat jen jeden. Baví mě promítat nejen filmy zavedených kultovních režisérů s jistou návštěvností. Rád také pro sebe i diváky objevuji zajímavé filmy bez velké marketingové podpory, které jsou za horizontem pozornosti běžného diváka. V projekci byly už filmy maďarské, rumunské, čínské, korejské, japonské, izraelské, islandské produkce, ale bohužel z české produkce se do kina zatím dostal jen poslední film Jana Švankmajera.

Fotogalerie

Dobrá, takže jaké filmy tu lidé mohli vidět?
Třeba český Švankmajerův Hmyz, maďarské sci–fi Měsíc Jupitera, cenami ověnčený izraelský Foxtrot a dokumentární Zázračné dítě internetu: Příběh Aarona Swartze. Také například film Teheránská tabu, poslední snímek kultovního režiséra Wese Andersona Psí ostrov nebo filmové dílo kontroverzního režiséra Larse von Triera Jack staví dům.

Mohl byste zhodnotit návštěvnost?
Už od druhého měsíce neklesla návštěvnost pod dvacet diváků. Na „trháky“ si lidé často psali o rezervaci a několikrát už byl sál plný do posledního ze všech sedmdesáti míst.

Jakým směrem se chcete v budoucnu ubírat?
Zájem lidí mě ujistil, že má smysl pokračovat, dál chci vybírat filmy ze světových festivalů a zpestřit nabídku o tematické projekce a debatu se zajímavou osobností. Co se týče technického vybavení, do budoucna bude nutné zajistit spolehlivý projektor a kvalitnější zvuk.