Jak si jižní Morava stojí v celorepublikovém srovnání?
Velmi dobře. Výrazně ji totiž předčí pouze Praha. Srovnatelná průměrná mzda je pak ve Středočeském a Plzeňském kraji. Všechny ostatní regiony jsou na tom hůře. Praha situaci statisticky vychyluje, neboť tam svá hlavní tuzemská sídla soustředí většina mezinárodních firem a také se tam koncentrují společnosti z odvětví financí nebo informačních technologií, které své zaměstnance poměrně dobře platí. Takové společnosti jsou ale ve vyšší míře i v Brně.

Dá se tedy předpokládat, že průměrná mzda v kraji dál poroste?
Ano, ale právě kvůli výše zmíněným důvodům Praha a Jihomoravský kraj vykazují její nejnižší přírůstek. Platí totiž, že momentálně rostou mzdy rychleji nízkopříjmovým pracovníkům, například z důvodu skokového zvyšování minimální mzdy. Platy lidí s vysokými příjmy v současnosti tak rychle nahoru nejdou. Protože jsou tito pracovníci koncentrováni ve vyšší míře hlavně v Praze a Brně, je přírůstek průměrné mzdy nejnižší právě tady.

Má na výši platů a celkově zaměstnanost na jižní Moravě vliv třeba obří zakázka Zetoru v Rusku nebo zvažovaný prodej prodejce letenek Kiwi?
Vývoj v jedné firmě zpravidla neovlivní vývoj mezd či zaměstnanosti na úrovni celého kraje. Možná tak ještě na úrovni okresu, ale i to je poměrně ojedinělé. Průměrná mzda roste na jižní Moravě podobně jako v celé České republice, tedy jedním z nejrychlejších temp v novodobé historii země po roce 1993 i v celé Evropské unii. Tento rok se na tom nic zásadního měnit nebude. Ale jak už jsem říkal – na vyšší mzdové nárůsty se mohou těšit spíše pracovníci z firem typu Zetor než ti ze společností typu Kiwi.

V mnoha velkých firmách se aktuálně jedná o nových kolektivních smlouvách. Můžete laicky vysvětlit, jakým způsobem a koho všeho se to týká?
Kolektivní vyjednávání, ať už o výši mezd nebo o pracovních podmínkách, je nemyslitelné bez odborů. Bez nich ho nelze vést. Kolektivní smlouva se ale vztahuje i na ty zaměstnance, kteří v odborech nejsou. Pokud se zaměstnavatel s odbory nedohodne, obě smluvní strany zvolí zprostředkovatele. Pokud se nedohodnou ani na něm, přidělí jej ministerstvo práce a sociálních věcí. Ten oběma stranám předkládá kompromisní návrh. Když nepochodí ani s ním, buď se do sporu vloží rozhodce, jehož opět jmenuje ministerstvo, nebo dojde k obecně známé stávce či takzvané výluce, což je vlastně stávka ze strany zaměstnavatele. Při výluce zaměstnavatel nařizuje zaměstnancům, aby nepracovali. A dostávají jen polovinu mzdy.

Jak dlouho taková vyjednávání zpravidla trvají?
Doba potřebná k dojednání kolektivní smlouvy se logicky liší v závislosti na hladkosti vyjednávání. Je zřejmé, že pokud dojde třeba ke stávce nebo výluce, bude doba vyjednávání citelně delší, než když se strany dohodnou takzvaně na první dobrou, tedy i bez zprostředkovatele nebo rozhodce. Záleží také na tom, zda se kolektivní smlouva uzavírá na úrovni konkrétního podniku, nebo na úrovni vyšší, odvětvové. Celý proces vyjednávání na odvětvové úrovni v Česku běžně trvá od 7 do 25 týdnů. Jsou ale i případy pětitýdenního vyjednávání, nebo naopak ty, které trvaly až 45 týdnů, tedy skoro celý rok.

K největším zaměstnavatelům na jižní Moravě patří univerzity, nemocnice či společnosti typu IBM či Tyco Electronics. Může se mezi ně v nejbližší době někdo vyšvihnout?
V Jihomoravském kraji je poměrně vysoký počet velkých zaměstnavatelů především díky Brnu. Ostatně jižní Morava vykazuje třetí největší počet zaměstnanců v absolutních číslech, je jich přes půl milionu. Vyššího počtu u nás dosahují jen Praha a Středočeský kraj. Tabulka největších zaměstnavatelů se v dohledné době nijak výrazněji měnit nebude. Na této úrovni nedochází ke změnám přes noc. Většina těch subjektů se budovala dlouhá léta či dlouhá desetiletí.

A máte aspoň informace o tom, že se nějaký větší zaměstnavatel v kraji chystá v roce 2018 na trh vstoupit, nebo naopak odejít?
Určité informace mám, ale zúčastněné osoby si zatím nepřejí, aby jejich záměr byl zveřejněn. Všechny ostatní informace v tomto ohledu jsou jen „šumem z trhu“ a mají spekulativní ráz.