V zahraničí o něm vycházejí desítky knih, přesto je ve své rodné zemi David Zeisberger téměř neznámou osobou. Až díky vzniku Muzea Moravských bratří v Suchdole nad Odrou, kde se Zeisberger narodil, se o něm začíná vědět i u nás. Velkou zásluhu na tom má historik Daniel Říčan.

Můžete říct, kdo byl David Zeisberger a čím se proslavil?
David Zeisberger byl misionářem Moravských bratří, který strávil šedesát let svého života mezi lesními indiány v Severní Americe. Skoro celý život v divočině, v místech, kde se nedal koupit ani hřebík, pro všechno bylo strašně daleko. Pro pokřtěné indiány zakládal osady. Na zelené louce, v pralese nebo někde u vody. Uměl už vybrat správné místo, takže vyčistili pozemek, postavili pár vigvamů z kůry a kůží a poté i dřevěné sruby. Protože Zeisberger se snažil vést indiány i k pokročilejšímu způsobu života, k zemědělství, aby nebyli závislí jen na lovu, aby si udělali zásoby na zimu. A tím, že byli připoutáni k zemědělské půdě, si začali stavět i stabilnější bydlení, tedy sruby.

Co ho do Ameriky přivedlo?
Souvisí to celkově s osudem Moravských bratří, což jsou duchovní potomci jednoty bratrské. V letech 1618 až 1621 působil ve Fulneku Jan Amos Komenský. I po svém odchodu nechal ve zdejších lidech hlubokou stopu. Zde v Suchdole se lidé dlouho tajně scházeli a vzdělávali. To trvalo do roku 1723, kdy Suchdol navštívil tesař Kristián David ze Ženklavy, který se na svých cestách potkal v Sasku s hrabětem Zinzendorfem. Ten mu slíbil, že by se pro pronásledované lidi ze severní Moravy našlo místo, kde by se mohli usadit. V Hornolužicku tak vznikla osada Herrnhut, česky Ochranov, kam postupně přišly stovky lidí z Moravy, ale i Německa. Ze Suchdolu do Herrnhutu odešlo 250 lidí, mezi nimi i rodina Zeisbergerových.

Zde se tedy zrodili Moravští bratři?
V Herrnhutu došlo k obnovení jednoty bratrské. Lidé však cítili, že si svou víru nemají nechávat jen pro sebe, proto se začali věnovat misionářské činnosti. Prvním impulzem bylo, když slyšeli o poměrech mezi černými otroky v Karibiku, kam mířila v roce 1732 i první misionářská výprava. Následovaly další – do Grónska, do Georgie, do jižní Afriky, na Labrador, do Indie a dále.

Síla evangelia - tak se jmenuje obraz, kterým malíř Christian Schussele připomněl misijní činnost Davida Zeisbergera.

A jak se dostal do Ameriky David Zeisberger?
Do Ameriky se nejprve vydali jeho rodiče. Rodiče většinou mířili za moře bez dětí, ty nechávali ve výchově jednotě bratrské. David Zeisberger studoval v Holandsku, tam se mu ale nelíbilo a po jednom konfliktu odtud uprchl. Když mu bylo 16 nebo 17 let, přeplavil se přes oceán za rodiči, s nimi pak putoval po Americe. Protože uměl dobře jazyky a rychle se je učil, začal se zapojovat i do misionářské činnosti. V Pensylvánii pak Moravští bratři asi 120 kilometrů od New Yorku založili osadu Bethlehem, jakýsi americký Herrnhut.

Jak vypadala Zeisbergerova misionářská činnost?
David putoval za indiány dále na západ. Moravští bratři totiž brzy přišli na to, že v blízkosti bílých osadníků se misie příliš dělat nedá. Bílí totiž dodávali indiánům alkohol, a s tím byly velké problémy. Ve vnitrozemí se dostal až do Ohia, kdy byl na řece Tuscarawas pozván ke kmeni Delavarů, aby mezi nimi žil a zakládal osady. Indiáni byli misionářské činnosti hodně nakloněni, jejich víra nebyla tak primitivní jako třeba u Eskymáků. Některé kmeny přijaly křesťanství jako své kmenové náboženství. Zeisbergerovou vizí bylo vytvořit z Ohia samostatný stát pro křesťanské indiány. Pak ale došlo k první válce mezi Angličany a Francouzi, která trvala asi jedenáct let. Při nich se osady na postižených územích rušily a indiáni se přesouvali do blízkosti Bethlehemu, aby je některá z válčících stran nezmasakrovala. Až skončila válka, pokračovalo se dále.

Války tedy byly pro jeho práci velkou překážkou?
Když přišla válka za americkou nezávislost, odvedli Angličané Zeisbergera do blízkosti Detroitu, aby ho měli pod dohledem, protože ho podezírali, že straní americkým povstalcům. Jemu se přitom dařilo asi šest let držet kmeny v neutralitě.

S odvedením Zeisbergera k Detroitu souvisí i neblaze proslulý Gnadenhuttenský masakr…
Spolu s ním šli i jeho indiáni z osady Gnadenhutten. Jejich odsun se uskutečnil na podzim roku 1781 a v osadě zůstala veškerá úroda. V místě, kde indiány usadili, ale nebylo čím se živit, proto se na jaře vydali zpět domů pro úrodu. Po cestě se ale potkali s americkou dobrovolnou milicí. Ta se k nim nejprve chovala dobře, pak je ale začala považovat za špehy a následně je poměrně brutálním způsobem zmasakrovala. Ubili je bednářskou palicí. Za oběť jim padlo 28 mužů, 29 žen a 39 dětí. Pro Zeisbergera to byla velmi těžká zkouška, protože podobně končili i další jeho indiáni.

A jak nakonec pokřtění indiáni dopadali?
Na jejich území začali přicházet noví bílí osadníci, kteří začali zabírat indiánskou půdu, vytlačovali je do rezervací, navíc s nimi přišla i metla indiánů – alkoholismus.

Proč se Zeisbergerovi u indiánů tak dařilo?
Vytvořil si k nim bratrský vztah. Bylo to tím, že žil na skutečných křesťanských základech, takže k nim přistupoval bez potřeby je ovládat nebo mít z nich nějaký zisk.

O Davidu Zeisbergerovi vyšla v angličtině a němčině celá řada knih. Byl výjimečný i mezi ostatními misionáři té doby, že má dodnes takovou pozornost?
David Zeisberger je skutečně jeden z nejznámějších misionářů. Navíc je to i poměrně populární téma. Například postava Čingačgúka z knihy Poslední Mohykán je inspirována skutečnou postavou, což byl indiánský náčelník, který uvěřil a přidal se k Moravským bratřím. Myslím, že Zeisbergerův osud i práce Moravských bratří je celosvětové téma, které stojí za to být vyzvednuto.