Do dvou let přestane dělat ostudu. Tak se rozhodl chirurg Georgis Konstantinidis, který už se na zchátralou restauraci v turisty vyhledávané oblasti nemohl dál dívat.

„Ale ano, určitě v tom byl patriotismus. Mám město rád a bylo mi líto, jak to na vrchu Háj vypadá,“ uvedl Konstantinidis.

„Ještě nevím, co tam bude. Musím si to rozmyslet. Možná nějaké občerstvení, ale zatím nechci spekulovat, zda ve vyhořelé restauraci nebo rozestavěné ubytovně. O torzo restaurace se totiž zajímají památkáři, takže je možné, že ji budou chtít uvést do původního stavu podle plánů z roku 1884. A tehdy tam žádná restaurace nebyla,“ zamyslel se lékař. „Uvidíme. Každopádně pro mne je to radost a ohromná relaxace,“ dodal Georgis Konstantinidis.

Pro město je taková varianta doslova darem z nebes. Poté, co jednání s bývalou majitelkou po několika letech ustrnulo na mrtvém bodě, se zdálo, že vyhořelou restauraci i rozestavěnou ubytovnu, které už řadu let jen chátrají, čeká pomalý a neslavný konec.

„Měli jsme zájem o restauraci, chtěli jsme ji zbourat a prostranství vyčistit. Oslovili jsme tedy majitelku obou objektů na Háji, Janu Simonides. Jednání se vlekla několik let a nakonec ztroskotala na 200 tisících. Majitelka požadovala milion, zastupitelé nechtěli dát víc jak 800 tisíc. Poukazovali na to, že budou mít další náklady s demolicí,“ popsal nedávné události starosta Dalibor Blažek.

Dodal, že v lednu to bude přesně devět let, co bývalou restauraci pohltil ohnivý kohout.

„Pod vrchem Háj jsme vybudovali rozsáhlé sportovně rekreační centrum s trasou pro in-line bruslení. Je tu také zimní areál se sjezdovkami a okruhem pro běžkaře. Co tu však chybělo, byla restaurace. Pokud se ji podaří vzkřísit v některém z objektů na vrchu Háj, pozvedne to celou lokalitu na mnohem vyšší úroveň. Nejdůležitější ale je, že nám tu obě stavby přestanou strašit. Za to jsem opravdu rád,“ dodal starosta. Pro obyvatele Aše je vrch Háj perlou města.

Na vrcholu stojí kamenná rozhledna, obnoveny byly památníky, odpočívadla i lesní cesty. Lidé se obtížně smiřovali s tím, že v sousedství Bismarckovy rozhledny stojí kovové stožáry mobilních operátorů, hodně kritizovali i ruinu na přístupové cestě.

Bývalý ubytovací hostinec, který postavila v roce 1884 ašská sekce Alpského spolku, přitom patří k nejstarším stavbám v okolí. Je dokonce starší než kamenná Bismarckova rozhledna, která stojí o několik metrů výše. Ta přivítala první návštěvníky v prosinci 1903. Slavnostní otevření vyhlídky se uskutečnilo až o půl roku později, 19. června 1904.