Muž žijící v Poličce díky tomu ušetří na daních přes půl milionu korun. Nejvyšší správní soud totiž rozhodl, že daně z příjmů ze svého zaměstnání na ropné plošině u britských břehů za roky 2013 a 2014 nemusí doplatit. A to i přesto, že Spojenému království neodvedl za tyto roky nic.

Jde patrně o mezeru ve smlouvě o dvojím zdanění mezi Českem a Velkou Británií.

Finanční úřad pro Pardubický kraj si vylámal zuby na muži, který pracoval na území britského kontinentálního šelfu, tedy v mezinárodních vodách. Británie po něm daně nepožadovala, a tak je měl podle berních úředníků automaticky odvést v České republice.

Doměřili mu daň za roky 2013 a 2014 ve výši 541 tisíc korun. Jeho odvolání zamítli a také krajský soud řekl jasně - zaměstnanec by měl daně platit. A pokud neodvedl nic v Británii, má platit v Česku.

„Žalobce by neplatil daň z příjmů nejen v České republice, ale ani ve Spojeném království, což by odporovalo smyslu smlouvy o dvojím zdanění,“ uvedli ve svém rozhodnutí soudci pardubické pobočky Krajského soudu v Hradci Králové.

Když nechtěli daně Britové, je to jejich věc, řekl soud

Jenže definitivní závěr, který letos v srpnu učinil Nejvyšší správní soud, byl přesně opačný. Tvrdí, že smlouva o zamezení dvojího zdanění uzavřená v roce 1992 mezi Českou a Slovenskou federativní republikou na jedné straně a Spojeným královstvím na straně druhé, může v jistých případech umožňovat takzvané dvojí nezdanění. Tedy situaci, kdy zaměstnanec nebo firma nezaplatí daň ani v jednom státu.

„Ke dvojímu nezdanění může dojít za různých okolností, přičemž v některých případech se může jednat o zcela legitimní a zamýšlený důsledek,“ uvedl v rozsudku Nejvyšší správní soud.

Ten tvrdí, že britský správce daní mohl po muži z Poličky peníze požadovat, protože kontinentální šelf je pod britskou jurisdikcí včetně daňové.

Pokud to neudělal, je to zjednodušeně řečeno jeho věc. A český stát si podle soudců nesmí přisvojit právo zdanit s tím, že jej k tomu opravňuje smysl smlouvy. Nic takového v ní totiž není.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) (přitom státům doporučuje předcházet daňovým únikům klauzulí, která podmiňuje vynětí ze zdanění v jednom státě zdaněním v jiném. Platná smlouva mezi Británií a Českem ji ale neobsahuje.

Generální finanční ředitelství zůstává klidné, tvrdí totiž, že jde o výjimečný případ. Většinou se dvojímu zdanění zabraňuje takzvaným zápočtem, tedy zaměstnanec v zahraničí odvede daň a o tuto částku se mu sníží daňová povinnost doma.

„Tento případ je navíc specifický tím, že správce daně při řešení mezinárodního zdanění nedisponoval jednoznačnou informací o tom, zda Velká Británie předmětný příjem považuje za příjem ze zdrojů na svém území, neboť šlo o těžbu ropy v mezinárodních vodách, resp. kontinentálním šelfu, který se rozděluje mezi více jurisdikcí,“ uvedla Klára Křehlová z tiskového odboru Generálního finančního ředitelství.

Dodala, že podle ní není ani důvod, aby ministerstvo financí zvažovalo úpravy smlouvy o zamezení dvojího zdanění. „Situace obdobného charakteru jako v řešeném případě nastávají pouze ojediněle, nevidíme zde jakýkoliv prostor pro případné vyhýbání se daňovým povinnostem,“ uvedla.