Robert Melč, tehdy ještě psaný jako Meltsch, se narodil v roce 1891 v rodině místního mlynáře. „V roce 1912 byl povolán do rakousko-uherské armády a v roce 1913 absolvoval letecké učiliště ve Fischamendu a stal se pilotem,“ vyprávěl historik Muzea Novojičínska Jan Číp. 

4 fotografie

Jako polní pilot působil na východní frontě, kde vykonával zejména kurýrní a průzkumné lety. Během jednoho z nich přeletěl v roce 1915 na ruskou stranu, kde byl zajat.

„V roce 1916 vstoupil do československých legií, se kterými postupně prodělal všechny jejich anabáze. Především však byl jedním ze tří lidí, kteří při legiích založili první aviatický oddíl,“ pokračoval Jan Číp. 

Letadla a materiál nabídla československým jednotkám francouzská letecká mise. „Zajistit letadla z francouzských skladů si ale legionáři museli sami a to bylo během divokého ústupu z Ukrajiny často velmi dramatické, jako například v Kyjevě, který v té době dobývala německá armáda,“ podotkl Číp.

Robert Melč, který při pobytu v Rusku změnil své příjmení z Meltsch na Melč a přibral i druhé jméno Lev, osobně zachránil dva letouny pro potřeby legií přímo v Kyjevě a další dva na letišti v městečku Lubny. 

Všechny stroje putovaly naložené na vagonech do města Penza. Nespokojený Melč však mezitím legie opustil, vadilo mu, že vedení legií odmítlo zajistit přesun jeho ruské manželky do Francie.

„V létě 1918 se ale na Melče obrátil poručík Stanislav Čeček, pozdější generál a přednosta vojenské prezidentské kanceláře, aby v Samaře, kde bylo letiště, zorganizoval letecký oddíl. Spolu s poručíkem Vlastimilem Fialou nabrali lidi a sestavili oddíl, jehož součástí byli i ruští piloti. Byli to většinou důstojníci, na které tehdy bolševici pořádali hon. Naše legie pro ně byly vhodným azylem,“ líčil historik. 

Sklízel obdiv dalších letců

V Povolží, kde se Samara nachází, tehdy Melč podnikl desítky letů. Létal nejen za složitých povětrnostních podmínek, ale i v noci, čímž si vysloužil uznání ostatních pilotů. Své vynikající schopnosti prokázal i na svém dalším působišti, v sibiřském Omsku.

„Major Skála ve svých vzpomínkách píše, jak spolu zalétávali letadlo v Omsku. Pořád se proti nim blížilo obilní silo, letadlo však nereagovalo. Měli tedy obavy, jestli do něj nenarazí. Melč to nakonec vybral, avšak jejich stroj se zřítil k zemi. Když se vyhrabali z trosek, Melč si zapálil cigaretu, obešel letadlo, zeptal se Skály, jestli se mu nic nestalo. Teprve poté zjistili, že příčinou havárie bylo prasklé lanko, které vedlo ke kormidlům,“ vyprávěl historik. 

Týdeník 5plus2 Každý pátek zdarma Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

V Omsku dospěl Melč k rozhodnutí, že je třeba zřídit českou leteckou školu, která bude vychovávat letce pro potřeby našich legií v Rusku. Kromě pilotů se zde učili i další odborníci: letečtí pozorovatelé a letounoví dělostřelečtí pozorovatelé. Z Omsku se ale škola musela zanedlouho stěhovat, blížila se fronta a bolševici hodlali město dobýt. 

Cílovou stanicí Melče a jeho lidí byl Nikolsk Ussurijskij nedaleko Vladivostoku, kde měla výuka pokračovat. Ani zde netrvala dlouho, s přicházející zimou se podmínky zhoršily tak, že by každý let byl riskem, který mohl skončit havárií. Melčovo pětileté ruské putování tak skončilo. Na začátku roku 1920 jej generál Čeček vyslal zpět do vlasti, jako velitele transportu, který na palubě parníku Hvah-Yih vezl domů letecké vybavení a personál. 

Po cestě, která vedla přes Japonsko, Singapur, Ceylon a Egypt, přistáli na konci února v Terstu. 

Mír dobrodruhovi nesvědčil

„Doma byl povýšen na majora, v armádě ale dlouho nevydržel, v roce 1921 z ní vystoupil. Zřejmě za to může jeho dobrodružná povaha. Jak psal jeho přítel major Skála, Melč potřeboval vzrušení. Ve válečné situaci se osvědčil výborně, mírová doba ale pro něj byla nezajímavá,“ nastínil Jan Číp.

Připomněl, že i tak se Melč významně zapsal do dějin moderního českého vojenství. „Jeho význam spočívá v tom, že díky svým znalostem a zkušenostem vypracoval koncepci československého vojenského letectva, jak by to mělo fungovat, jak by mělo vypadat, jaké úkoly by mělo plnit,“ objasnil historik. 

Po odchodu z armády se dal Melč na podnikání, ale zradilo ho zdraví a zemřel v roce 1934 na chronickou tuberkulózu.

„Mohlo jít i o následky válečných útrap, které se podepsaly na většině ruských legionářů. Většina z nich narukovala už v roce 1914 nebo 1915, válka pro ně ale skončila až v roce 1920. Putování přes celé Rusko bylo kvůli neustálým střetům s bolševiky náročné. Nevěděli, co bude zítra a pozítří, ani život ve vagonech nebyl nijak pohodlný,“ popsal Jan Číp. 

Jako známá osobnost měl Robert Lev Melč státní pohřeb. „Byla to velká událost. Jeho tělo vezli po Praze na trupu letadla a kolem šla vojenská stráž. O takovém pohřbu mohli mnozí další jen snít,“ dodal Číp.