Stálých řidičů dnes chybí přibližně tři desítky. Bez stovky brigádníků v databázi by se dopravní podnik dostal do velkých potíží. Služby by nebylo možné obsadit. 

„Vedení se teď snaží, aby si co největší procento řidičů mohlo vybrat o prázdninách dovolenou. Denně potřebujeme do služby až patnáct brigádníků,“ řekla mluvčí libereckého dopravního podniku Martina Poršová. 

Cestující mohou potkat například i řidiče autobusu původem z Německa. V Liberci žije šestým rokem, čtvrtým rokem jezdí městským autobusem. Mluví výborně česky a na české cestující nedá dopustit. 

„Lidé tady často pozdraví, když nastupují nebo se rozloučí při výstupu a popřejí hezký večer. Snaží se zapříst rozhovor. To se v Německu nestává,“ zmínil jeden z rozdílů mezi ježděním autobusem po Liberci a v Drážďanech Markus Mölmann. „I vztahy mezi řidiči a nadřízenými jsou trochu jiné, ne tak formální,“ soudí šofér.

Za volant autobusů všech možných linek od loňského roku brigádnicky usedá i místopředseda představenstva dopravního podniku a dopravní ředitel v jedné osobě, Martin Pabiška. Aby mohl jízdy skloubit s prací ve vedení podniku, vybírá si dělené služby. Ve všední den začíná ve čtyři ráno a jezdí do osmi. Pak se převlékne do obleku a pracuje na agendě představenstva. Ve dvě už zase usedá do autobusu. Končí v sedm večer. 

„Tato směna je dlouhá, dá se to dělat třikrát, maximálně čtyřikrát v týdnu. Mě to ale baví. Zároveň tím pomáhám našim lidem, aby se vystřídali na dovolené,“ vylíčil Martin Pabiška. 

Do Liberce se vrátil po osmnácti letech. Trasy jednotlivých linek se musel znovu učit. „Nejdřív jsem si musel brát jen linky, o kterých jsem bezpečně věděl, kudy vedou. Pomáhal mi naštěstí i interní systém, který hlásí zastávky,“ přiblížil Pabiška. 

Ze začátku, když jej ještě ostatní řidiči příliš neznali, si čas od času vyslechl i poznámku na vedení dopravního podniku. „Občas se stane, že si zanadávají. Tomu se ale směju. Pro mě je takový kontakt s provozem a lidmi dobrý v tom, že můžu dělat lepší a přesnější rozhodnutí.“ 

Pomáhají i důchodci

Veškerý šarm a přesvědčovací schopnosti musí často uplatnit Marcela Krčilová, jež má na starosti obsazování služeb. Denně podnik potřebuje 105 řidičů. „Kvůli dlouhodobým nemocem nebo čerpání dovolených je neobsazených služeb poměrně hodně. S brigádníky je ale vždy dobrá domluva,“ přiblížila Marcela Krčilová. 

Bacha na kužel i spojku. Lidé se učili řídit autobus (10. 8. 2018)

„Jednak nám hodně pomáhají důchodci, kterým se stýská po jejich bývalé práci. Ti můžou jezdit třeba celý týden. Jednak oslovuji lidi nejrůznějších profesí. Někdo může ráno, jiný až odpoledne. Snažím se jim ale vyjít vstříc. Je to někdy stres, ale ještě se mi nestalo, že bych službu neobsadila,“ říká Krčilová.

„Nezažil jsem nikdy zábavnější práci. Chodím tak dvakrát až třikrát týdně a je to pro mě obrovský relax. Nerozhází mě ani nerudnost některých cestujících. Jsem zvyklý na nejrůznější lidi, dělal jsem vedoucího skladu. Házím to za hlavu,“ říká Petr Zikeš. 

Na své pracovní vizitce má executive assistant a mimo jiné zprostředkovává cizojazyčnou komunikaci se zahraničními zákazníky v jedné soukromé firmě. Brigádník právě sedí za volantem autobusu linky 600 na trase mezi Globusem a centrem. Šestistovkou jezdil ve čtvrtek do 21 hodin a pak jej čekala linka číslo 22 mezi Kunraticemi a OC Nisa. 

„Je mi jedno, jakou jezdím linku. Důležité je, že můžu neustále měnit trasy a autobusy,“ dodal Zikeš. 

„Někteří lidé řidiče občas vnímají jako někoho podřadného. Možná by byli překvapení, kdyby věděli, že je třeba veze právník. Nové lidi to naštěstí neodrazuje. Je z nich cítit velká energie a chuť pracovat,“ řekla Poršová.