Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Řezbář: Doba je uspěchaná, tak občas řežu rychle. A dělám kravál

  18:10
Sympatický hromburác s duší umělce Jan Paďour z Jaroměře se věnuje vyřezávání dřevěných plastik motorovou pilou na čas. Sestavil česko-slovenský tým, s nímž reprezentoval obě země na prestižním setkání v Německu.

Řezbář Jan Paďour z Jaroměře. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Pokud při průjezdu po kruhových objezdech ve Dvoře Králové nad Labem budete mít dojem, že z tamní zoo utekly surikaty, lev a jiná zvířata, právě jste se seznámili s dřevěnými plastikami Jana Paďoura.

V jeho ateliéru v Jaroměři-Josefově nebo na zahradách řezbářových příznivců byste našli slušný zvěřinec, ale taky nejrůznější duchy lesa, elfy, hastrmany, Krakonoše nebo čerty podobně rozdováděné, jako byli kdysi ti keramičtí od Jana Kutálka.

Fotogalerie

Vyučený kovář od mládí pošilhával po výtvarném umění. „Mohl jsem nastoupit na uměleckou kovářskou školu, ale protože jsem byl zamilovaný do manželky a měl před sebou vojnu, které bych se dřív nebo později nevyhnul, chtěl jsem si tu službu rychle odkroutit. Udělal jsem pak spíš pro kamarády několik abstraktních plastik ze železného šrotu tak, jak je to dnes moderní, ale živil jsem se zemními pracemi. Seděl jsem na bagru a občas vyhrabal ze země nějaké kameny nebo schody a všelijaké fragmenty z rozvalin starých domů,“ popsal Paďour.

Materiál, který našel, pak využíval pro sochařinu. „Jenže ty věci byly malé, zatímco já měl touhu dělat něco většího. Až jednou jsem u známých viděl vyřezávanou hlavu. Přišlo mi to hodně jednoduché, a tak jsem vzal doma tátovi pilu a šel to zkusit. Za rok jsem už těch pil měl několik,“ vylíčil Paďour.

Svoji tvorbu označuje za naivní umění, avšak kdo viděl jeho plastik víc, nemohl si nevšimnout velmi dobře zvládnuté anatomie, schopnosti zjednodušovat, karikovat, dát postavám dynamiku, výraz.

Jistě k tomu svým dílem přispívá inspirativní prostředí umělecké komunity v Bastionu IV v někdejší josefovské pevnosti, kde je Paďourovým sousedem a přítelem třeba akademický sochař Petr Novák, tvůrce jezdecké sochy TGM v Lánech nebo pomníku padlým koním u Střezetic.

Jako se kdysi bavili američtí dřevorubci

„V Bastionu jsem doma. S Petrem Novákem jsme zakladateli tamní umělecké kolonie. Zpočátku jsme byli v těch mohutných zdech sami dva a někdy nám tam bylo i trochu smutno. Tak nás napadlo zkusit ten prostor oživit a přivést tam další lidi podobného smýšlení a cítění. A taky ukázat, co by s těmi opuštěnými a chátrajícími budovami šlo dělat. Žasnu, jaké pochopení jsme našli jak na radnici, tak u památkářů, dokonce se mluví o nějaké větší rekonstrukci. Dnes má kolonie přes dvacet členů a dílny tam má sedm z nich,“ pochlubil se umělec.

Vyřezávání dřevěných plastik na čas, takzvaný speedcarving, vymysleli před půlstoletím kanadští dřevorubci, které už omrzelo pořád dokola soutěžit v přetínání kmenů a odřezávání obřích koláčů dřeva. O dřevěné plastiky a objekty do zahrad i na veřejná prostranství je prý dnes zájem. Zatímco mramorovou sochu si domů pořídí málokdo, dřevěná už ani zdaleka není nedostupná.

„Dá se říct, že velkou věc ze dřeva pořídíte oproti kameni doslova za pár korun. Pěknou zahradu dnes už má kde kdo a nějaký solitér, který ji doplní, je další krok,“ zmínil Paďour.

Možná i proto přibývají nejrůznější řezbářská sympózia. Třeba v Polsku nebo na Slovensku prý i menší obce chtějí lidem nabídnout nějaké kulturní akce a podobná setkání jsou jednou z možností.

„Většinou je to několikadenní práce na větších plastikách kombinovaná s rychlořezbou. Jako se tím kdysi bavili američtí dřevorubci, baví se tím i lidé, kteří na taková setkání přijdou,“ pronesl mistr.

„Tradiční řezbáři na nás možná pohlížejí trochu skrz prsty, ale práce s pilou není nic jiného, než přizpůsobení se dnešní uspěchané době. Je to sice spousta kraválu, vůně dřeva se mísí s pachem benzínu a oleje, ale na druhou stranu se pracuje rychleji, takže třeba náklady na řezbářské sympozium jsou nižší a může si ho dovolit uspořádat i ta menší obec,“ myslí si Paďour.

Řezbařina motorovou pilou podle něj nemá s klasickou řezbou dláty až tolik společného. „Dá se říct, že je to samostatný obor. A rychlořezba, to je jen takové hecování mezi námi a hlavně show pro lidi,“ podotkl s úsměvem.

Jezdíme tam, kde máme kamarády

Přesto přiznává, že ho velice potěšilo, když se na něj obrátil Andreas Martin, skvělý německý řezbář a organizátor Huskycupu, jedné z největších řezbářských akcí na světě, kam jezdí hvězdy světového řezbářství, aby sestavil český tým, který by nás na tomhle „světovém poháru“ reprezentoval. A protože se Jan Paďour stále považuje za Čechoslováka, nakonec to byl tým československý.

Proměny dřeva ve Skuhrově

6. – 8. července
- tvorba řezbářů v areálu někdejšího skuhrovského hradu, výstava ateliérových prací účastníků

8. července 15.00 hodin
- rychlořezání „socha za hodinu“, aukce plastik, dílny pro děti, prezentace řezbářské dílny

účastníci: Jan Paďour, Radek Smejkal, Robert Musil, Petr Krejcar

„Rychlořezání, to je vyloženě práce naučená, není při něm minutka na to, aby řezbář tápal, hledal, poodstoupil a přemýšlel, jak by to mohlo být. Ale všechno se vyvíjí, a zatímco před třemi čtyřmi lety se dělaly malé sošky velmi jednoduché, dnes se dá zvládnout třeba i dvoumetrová socha. Je to jednak stále dokonalejší technikou, jednak díky soutěžím. Tam se totiž velmi rychle zdokonalují nejrůznější řezbářské postupy, nebo se vymýšlejí úplně nové,“ řekl řezbář.

A právě jedno takové řezbářské setkání se v těchto dnech koná i ve Skuhrově nad Bělou v Orlických horách. V sobotu odpoledne vyvrcholí rychlořezbářskou show.

„Na podobná setkání už dávno nejezdíme pro peníze nebo proto, abychom si udělali jméno. Jezdíme tam, kde máme kamarády a kde je nám dobře. A to je i Skuhrov. Místa, kde stával tamní hrad, patří k těm mnoha krásným koutům naší země a navíc je tam zapálený organizátor a kamarád Richard Poláček,“ těší se.

Kromě prací, které do soboty vytvoří přímo v rozvalinách někdejšího skuhrovského hradu, tam řezbáři vystaví i plastiky, jimž věnovali podstatně víc času ve svých ateliérech.

Autor: