„Pořád dochází ke slovním napadením. Velice vulgárním. A měli jsme zde i případ fyzického napadení řidiče i revizora. To se děje pořád dál. Naštěstí je v Jihlavě intenzita napadení nesrovnatelně nižší než třeba v Praze,“ podotýká ředitel jihlavského dopravního podniku Josef Vilím.

Tato firma je na Vysočině jediná, která zaměstnává své vlastní revizory. V ostatních městech v regionu, kde jezdí MHD, se obejdou bez nich.

Například ve Žďáře nad Sázavou nebo Havlíčkově Brodě se nastupuje do vozů městské hromadné dopravy jen předními dveřmi, proto tam nejsou dodateční kontroloři potřeba. Stejně tak je nevyužívají ani v Třebíči a Pelhřimově. Pouze ve výjimečných případech si najmou externí společnost nebo vyšlou některého ze svých zaměstnanců.

Jihlavský dopravní podnik má k dispozici čtyři až šest kmenových revizorů. Záleží na momentální situaci. Práci kontrolorů pak někdy zastává i stejný počet řidičů. Ti se však této činnosti věnují až po práci a vykonávají ji na takzvanou dohodu.

„Revizor má své opodstatnění. Je to kontrolní orgán dodržování přepravní tarifní kázně. Pokud by nebyl, tak by to znamenalo, že spousta cestujících by této situace využila,“ neplánuje změnu Vilím.

Revizor je hodnocen i za úspěšné zajištění černého pasažéra

Podle informací, které má redakce MF DNES k dispozici, se základní plat revizora v jihlavské MHD pohybuje pod sazbou 100 korun na hodinu. Další peníze si však může vydělat díky příplatkům.

„Revizoři jsou odměňovaní ne podle toho, kolik chytnou černých pasažérů. Příplatky mají pouze za ty černé pasažéry, kteří zaplatí pokutu,“ tvrdí jeden ze zaměstnanců dopravního podniku, který si však přál zůstat v anonymitě.

„Přesná čísla vám říkat nebudu. Ale revizor má základní mzdu. Pak je hodnocen za počet kontrol, které provede. Každá je zaregistrovaná elektronickým systémem. A samozřejmě je hodnocen i za úspěšné zjištění černého pasažéra a vybrání přirážky k jízdnému. Preferujeme, když revizor přesvědčí cestujícího, že uhradit přirážku na místě je pro něj finančně nejvýhodnější. Revizor je proto motivován, aby ho přesvědčil na místě,“ popisuje systém svými slovy ředitel Vilím.

Tento způsob odměňování však může v praxi mít i jeden negativní dopad. „Revizory to částečně nutí k tomu, aby si vybírali ty černé pasažéry, u kterých předpokládají, že mohou zaplatit,“ dodává zdroj redakce.

Dopravce obvykle po půl roce pohledávky prodá exekutorům

Podle ředitele Vilíma však k tomu nemají vždy příležitost. Pokud provádějí kontrolu, kdy čekají na zastávce společně se strážníky městské policie, projdou vždy celé vozidlo. Jiná situace však nastává ve chvíli, kdy je revizor v trolejbusu či autobusu sám bez strážníků.

„V ten moment má právo výběru, nemusí zkontrolovat všechny cestující. Revizoři opticky zjišťují potenciální neplatiče. Ale to samé je i třeba v Praze v metru. Tam také nezkontrolují každého,“ popisuje.

Pro dopravní podnik je výhodnější, když se mu podaří pokutu od černého pasažéra vymoci na místě. V dalších případech totiž musí být případ zaevidován a vymáhán. To jsou kroky, které stojí peníze. Pokud se dopravnímu podniku nepodaří takzvanou přirážku k jízdnému vymoci vlastními silami, uspořádá výběrové řízení na firmu, která všechny tyto pohledávky odkoupí.

„Čekáme vždy minimálně půl roku, teprve poté pohledávku prodáme. Od té chvíle už jde vymáhání mimo nás,“ dodává Vilím. Služeb exekutorských společností využívá jihlavský dopravní podnik už několik let.