Jaké modely na Hukvaldech představíte?
Jeden model znázorňuje celý hrad v současné podobě, druhý pak nejstarší část hradu ve stavu z konce 17. století. Obě makety jsou v měřítku 1 : 100, snažím se zachovat co nejvíce detailů.

Co to v praxi znamená?
To znamená, že nelze zachovat všechny detaily. Při tomto měřítku má to, co má ve skutečnosti deset centimetrů, jen jeden milimetr. A to dost dobře znázornit nelze. Další věcí je, že ne vše lze vyrobit tak, aby to šlo rozeznat.

Kolik firem se přihlásilo do výběrového řízení?
Čtyři nebo pět. Už si nepamatuji. Mezi nimi byl i jeden pán až z Rokycan. A i to byl jeden z důvodů, proč jsem do toho šel.

Pohled na hrad Hukvaldy

Proč?
Já pocházím z Jistebníku. A byla doba, kdy jsem na Hukvaldy každý den jezdil. Na kole, po práci. Vyjel jsem nahoru až k hradu, sáhl jsem si na bránu a jel jsem zpátky.

Jak vznikala podoba terénu okolo hradu? Dělal jste jej podle map a vrstevnic?
Ne, v tom mi pomohl dron. Ten hrad obletí, sejme jednotlivé detaily a z toho pak grafici vytvoří v podstatě 3D model, ze kterého se při stavbě vychází.

A jak se to dělalo dříve, když ještě nebyly drony?
Dříve se obcházel terén, všechno se fotilo, zaznamenávalo. Takto mám detaily i z míst, kam bych se jen těžko dostával. Navíc si člověk různé detaily špatně pamatuje.

Ale pak už musí nastoupit člověk, jeho ruce.
Ano, u toho to vždy skončí. Ale díky 3D modelu si můžeme některé věci, třeba budovy, vytisknout na 3D tiskárně. Třeba hradní kapli svatého Ondřeje.

Jaké materiály se při výrobě takové makety používají?
Většinou jde o lehčené materiály, je zde požadavek na sníženou hmotnost. Model bude totiž umístěn v místě s dubovou podlahou, která nemá takovou nosnost.

Takže nízká váha je hlavně kvůli podlaze?
Nejen kvůli ní. Je to i kvůli manipulaci. Nějak tam tu maketu budeme muset dostat. Navíc, velký díl zátěže bude znamenat skleněná vitrína, ve které maketa bude. Bez ní by model asi dlouho nevydržel. A statik vypočítal maximální zatížení na 400 kilogramů na metr čtvereční.

Jaký je rozdíl mezi výrobou takových maket dříve a nyní?
Obrovský. Hlavně v materiálech. Například lepidla jsou úplně někde jinde, dnes jsme schopni slepit materiály, jaké šly dříve dohromady jen velmi těžko. A změnila se i technologie práce. Jediné, co se nezměnilo, je to, že nakonec stejně musíte přijít a udělat to vlastníma rukama.

Kolik práce si takové modely hradu vyžádají?
Hodně. Pracujeme na tom tři měsíce a ještě nejsme hotovi.

Kolik lidí model vyrábí?
To je různé. Třeba první měsíc okolo toho chodí jen jeden člověk a vyrábí základ, terén. To se ale více chodí kolem, než skutečně dělá, opticky práce přibývá jen velmi pomalu.

Kdy má být hotovo?
V červnu bychom měli model předávat na Hukvaldech.

K čemu je takový model dobrý?
Je dobrý třeba pro děti, které si tak mohou udělat představu o rozloze hradu, vidět v souvislostech to, co si před chvílí prošly.

Dělal jste už podobnou zakázku?
V takovém rozsahu ne.

Jak jste se k té práci dostal?
Vystudoval jsem pražskou UMPRUM, pak jsem nějakou dobu pracoval jako restaurátor v Praze, sídlil jsem v Sovových mlýnech, pracoval jsem třeba na Rudolfinu, dělali jsme věci pro Národní divadlo, Hrad. Pak jsem odešel do Vlastivědného muzea v Opavě a pracoval jsem v Hradci nad Moravicí jako restaurátor. A už od roku 1988 jsem pracoval i na sebe.

Jako soukromník? Za komunistů?
Ano. Tehdy se to jmenovalo povolení k činnosti.

Už tehdy jste byl kapitalista?
(směje se) Jo, jasně. Stanovili, že můžu vydělat 35 korun na hodinu. A nebyly žádné odpisy, žádné odečítání nákladů. A když si člověk vydělal nad 60 nebo 70 tisíc ročně, to už si přesně nepamatuji, tak z toho platil daň 82 procent.

To je dost moc hodně, jak se říká.
Hodně se s tím spekulovalo. Jako se vším. Někteří třeba pracovali jen půl roku, a když se přiblížili té hranici, tak si šli okopávat zahrádku nebo dělali načerno, kšefty bokem. Všichni jeli jenom po tuto částku, víc nikdo. No a od 1. ledna 1990 mám živnostenský list.

A čím se nyní hlavně živíte?
Restaurováním. Ale nejen tím, vyrábíme i různé druhy nábytku, když někdo potřebuje kopii, a podobně. S modely mám například zkušenost z toho, že podobné, byť samozřejmě ne tak velké, vyrábíme pro architekty.

Co bude s firmou dál?
Mám 54 let, za pár let půjdu do důchodu, ale co bude s firmou, nevím. Syn je právník, dcera veterinářka, takže pokračovatele nemám. Nemám to komu předat.