Všude plachty a nápisy. Historické jádro Liberce dusí reklamní smog

  8:30
Plachty, cedule, nápisy, barvy, výkřiky, slogany. Centrum Liberce - a nejenom je - v posledních letech uchvacuje cosi jako novodobý mor, prudce nakažlivá nemoc, která se stále šíří. Má už i své jméno: vizuální, respektive reklamní smog.

Zhyzděná historická fasáda domu v Palachově ulici. | foto: Bořivoj Černý, MAFRA

„Je to totální hnus,“ nebere si servítky Jaroslav Zeman z libereckého pracoviště Národního památkového ústavu. „Dnešní praxe je často taková, že si lidi na dům fouknou tu nejodpornější velkoformátovou plachtu s potiskem nebo zalepí výlohy takovými odpornými barevnými řvavými věcmi.“

Podle Zemana tyto plevelně bující reklamy degradují charakter městských ulic.

„Člověk je tím pak zahlcený. Všichni si paradoxně myslí, že čím víc reklam někam dají, tím víc budou vidět. Ale ono to funguje spíš naopak: mnohem víc zaujme decentní, citlivá reklama, než oblepený barák. To pak akorát splyne do takové barevné hmoty,“ povzdechl si.

Liberec je vůbec extrémní případ. „Stačí se projít hlavními tepnami v centru - Pražskou nebo Moskevskou. Třeba na rohu Moskevské, v bývalé pobočce Živnobanky, je zvenčí komplet polepená herna. Taková flekatá skrumáž ale úplně přebíjí architekturu domu, která je jinak zajímavá. Nebo restaurace Plzeňka - to je památkově chráněný klasicistní dům, na němž jsou reklamy taky docela brutální.“

V porovnání se sousedním Německem je to doslova křiklavý kontrast. „Krásnými příklady jsou třeba Žitava, Budyšín nebo Zhořelec. Tam si to hlídají a když už má někdo označený obchod nebo provozovnu, je to spíš formou vývěsního štítu, který je pro městský parter typický. A když už se vytvářejí velkoformátové reklamy, jsou spíš klasicky malované na fasády,“ poukázal Zeman.

Ale i v Česku to jde, jen záleží na přístupu konkrétních měst. „Leckde se snaží, třeba v Žatci, dobře to mají ošetřené v Litomyšli, docela dobře si vedou i ve Frýdlantu. Také v Jablonci se víc snaží pouliční reklamu regulovat a hlídat tak, aby byl onen smog pokud možno minimalizovaný. Ono záleží také na tom, jací památkáři na magistrátu sedí,“ řekl Zeman.

Národní památkový ústav v případě reklamního smogu nemůže sám o sobě podniknout prakticky nic, jen v případě nevhodné reklamy může dát podnět památkářům na magistrátu, kteří se pak dotyčnou věcí zabývají.

„Když si vlastník dá žádost, že by někam rád umístil reklamu, my posoudíme, jak reklama vypadá a zda je v té podobě možná, nebo ne. Co se týče plachet, polepených výloh a podobných věcí, tak ty nikdy nepovolujeme.“

Jaké stanovisko k pouliční reklamě zaujímá samotné město Liberec? „Má městskou vyhláškou omezeno v historickém centru města jenom používání stojánků typu A. Ty jsou zakázány v celém středu Liberce, od Lidových sadů až po vlakové nádraží. Jedinou výjimkou je ulice Fügnerova, tam jsou poutače tohoto typu povoleny. Další druhy reklamy, například billboardy, jsou povolovány podle zákona,“ vysvětlila tisková mluvčí magistrátu Zuzana Minstrová.

Například o povolení umístit v centru města billboard nežádá příliš mnoho lidí. „Na magistrátu se za celý rok sejde jen několik desítek žádostí, zhruba dvacet nebo třicet,“ uzavřela mluvčí.