Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Další díl Ovčáčka? Po politické satiře je hlad, říká šéf zlínského divadla

  18:12
S regionálními náměty, detektivkou, hudebním titulem i dalším dílem politické satiry, která naváže na úspěch představení Ovčáček čtveráček, vstupuje do 72. sezony Městské divadlo Zlín.

„Zakládáme si na tom, že uvádíme díla se vztahem k regionu. Chceme být zlínské divadlo a chceme se vyjadřovat k regionálním tématům,“ říká ředitel divadla Petr Michálek.

Loni tamní inscenace vidělo přes 136 tisíc diváků, což je zhruba o 11 tisíc více než v roce 2015.

Kterou inscenaci sezony vidíte jako největší trhák?
To nemůžu vědět. Divadlo je krásné v tom, že se to nedá spočítat, nedá se to odhadnout. Za sebe můžu říct, že se moc těším na dramatizaci románu Antonína Bajaji Zvlčení, které uvedeme v režii Dodo Gombára.

Fotogalerie

To je další z řady témat, která jste uvedli a která se týkají regionu. Držíte tuto linku v dramaturgii záměrně?
Určitě. Dokonce bych řekl, že si na tom zakládáme, je to náš rukopis, pro nás zásadní věc. Chceme být zlínské divadlo. Chceme se vyjadřovat k regionálním tématům. Diváci na tyto tituly slyší, chtějí je, mají je rádi. V této řadě jsme už uvedli například Palubní deník Hanzelky a Zikmunda, dva díly baťovské trilogie nebo Žítkovské bohyně.

Právě ty se staly jednou z vašich nejúspěšnějších inscenací. Čím to?
Určitě platí, že pomáhá popularita knihy jako takové. Pak se nabízí vysvětlení, že téma je regionální a divákům tady bude blízké, ale to všechna představení v Ostravě, Hradci Králové či Praze popřela. Takže si myslím, že za tím stojí dobrý příběh. I přes veškerou dnešní klipovitost, pokud máte dobrý příběh, tak on to prostě vyhraje. A můžete klást překážky jaké chcete – ve smyslu délky představení nebo náročnosti divadelního jazyka Dodo Gombára, stejně to všechno ten příběh unese. A to mě i do budoucna naplňuje velkou nadějí, protože já jsem zastáncem příběhu před formou.

Divadelní premiéry

72. sezona Městského divadla Zlína začíná 16. září v 19 hodin galavečerem, na němž budou vyhlášeni vítězové cen Aplaus. Vystoupí divadelní kapela, návštěvníci se mohou těšit na ukázky toho, co se do inscenací nevešlo. Hostem bude Hana Tomáš Briešťanská, kterou diváci znají jako Doru z Žítkovských bohyní.

Velký sál – večerní premiéry

  • F. M. Dostojevskij: Idiot. Režie: Alexandr Minajev. Premiéra 23. září 2017
  • Peter Black: Smrt v hotelu Alexandria. Režie: Mikoláš Týc. Premiéra 14. října 2017.
  • Antonín Bajaja – Dodo Gombár: Zvlčení. Režie: Dodo Gombár. Premiéra 16. prosince 2017.
  • Francis Veber: Drahá legrace. Režie Patrik Lančarič. Premiéra 17. února 2018.
  • Euripides: Trójanky. Režie: J. A. Pitínský. Premiéra 10. března 2018.
  • Marc Norman, Tom Stoppard, Lee Hall: Zamilovaný Shakespeare. Režie: Jakub Nvota. Premiéra 28. dubna 2018.

Velký sál – pohádka

  • Ulrich Hub: Tučňáci na arše. Režie: Tereza Říhová. Premiéra 12. listopadu

Studio Z

  • Sofoklés a další: Antigona. Režie: Tereza Říhová. Premiéra 27. ledna 2018
  • Peter Pavlac a kol.: Masaryk – Štefánik. Režie: Patrik Lančarič. Premiéra 16. června 2018

Věřil jste té inscenaci?
Bez jakéhokoli studu opakovaně říkám, že jsem tenkrát, když s tím Hana Mikolášková a Dodo Gombár přišli, říkal, že je to výborný titul do Zetka, že se na to moc chodit nebude, protože je to náročné. Dnes to rád přiznávám, protože tyto omyly jsou krásné a posunou divadlo zase někam dál.

V loňské sezoně jste nasadili klasickou detektivku Agathy Christie, letos je to Smrt v hotelu Alexandria. Reagujete tím na diváckou poptávku po detektivkách?
Nechtěli bychom úplně jet na vlně severských detektivek nebo toho, co se teď děje v televizi. U nás to spíš souvisí s obrovským úspěchem Splašených nůžek. Odráželi jsme se od toho, co dalšího nabídnout divákům této velmi oblíbené inscenace. Past na myši se osvědčila jako úspěšná pro dospělé a navíc se tam objevil pro mě velmi zajímavý moment, kdy na ni zareagovala i skupina mladých diváků ve věku 10–15 let, která má spíše tendenci se v divadle nudit. Najednou byla i mládež chycena a chtěla na to přijít. Tak jsme hledali moderní detektivku a sáhli po Smrti v hotelu Alexandria.

Chcete dál pokračovat v trendu hudebních titulů?
Ano. Do letošní sezony přechází Noc na Karlštejně, která je i divácky nejvstřícnější inscenací. Tuto sezonu ji nahradí Zamilovaný Shakespeare, což sice není muzikál, ale je to pro diváky velmi atraktivní titul. A už v sezoně 2018/19 se divadelní příznivci mohou těšit na další muzikál. V této lince bude pokračovat i nový umělecký šéf Patrik Lančarič.

Fenoménem uplynulé sezony se stal Ovčáček čtveráček, už jste připravili jeho pokračování, Ovčáček miláček, v němž vystupuje další postava – Andrej Babiš. Nebylo by lepší Ovčáčka ukončit a udělat na Adreje Babiše zbrusu novou politickou satiru?
Na scénu sice vstupuje výrazně Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, částečně Lubomír Zaorálek a další figury, přesto jsou pro mě s pozicí Jiřího Ovčáčka nesrovnatelné. Babiš je další z řady politiků, ale Ovčáček je „nad ním“ – tím, že to není politik, že je to mluvčí někoho, je tam hra s identitou. V jeho případě nejde o kauzu, ale o vysvětlování kauzy, což je pro mě na divadle daleko zajímavější téma. Kdybychom udělali samostatně Babiše, byli bychom v roli jen parodického kabaretu. Byl bych ale rád, aby to mělo i myšlenku, což mi nabízí figura Jiřího Ovčáčka. Plus úplně nová postava folkového zpěváka Tomáše, který se snaží s tím něco dělat, reprezentuje to pnutí v nás.

Nastolujete tím novou linku v dramaturgii – věnovat se politické satiře?
Dlouho tady nebyla, je po ní obrovský hlad, to je patrné. Hodně lidí nás podněcovalo, ať uděláme Ovčáčka II, ale ukončili jsme to. Jenže pak přišla v květnu nová kauza ohledně odvolání vlády, která byla v mých očích větší než běžné výstřelky. A to byl impulz, abychom do toho znovu šli. Musí to být spontánní, musí tam být přetlak, nedá se to dělat jen pro zájem lidí.

Tuto sezonu oslaví budova Městského divadla 50 let. Líbí se vám?
Teď už se mi líbí. Prošel jsem velkým obloukem – měl jsem problém s tím „nádražím“ coby foyer i s Velkým sálem, kde je herec daleko od diváka. Ale teď už jsem do ní zamilovaný. Má i své plusy. Výhodou je, že všechny tři scény jsou pod jednou střechou, stejně jako třeba dílny.

Čas od času se objeví nápady na snížení kapacity Velkého sálu.
Asi před dvěma lety jsem je znovu prověřoval, ale je to passé. My musíme najít cestu, jak ten sál pochopit a jak ho zaplnit, i když do něj nechceme umisťovat jen divácky vstřícné tituly. Na druhou stranu dobře víme, že Velký sál nás živí, a při skladbě repertoáru musíme myslet na to, abychom prodali 680 sedadel.

Diváků u vás v divadle stále přibývá. Čím si to vysvětlujete?
Férově musím přiznat, že nejsme jediné divadlo, jemuž roste návštěvnost. Souvisí to s celkovou atmosférou, s tím, kolik mají lidé v peněžence peněz a že se chtějí bavit. Troufnu si ale také říct, že za tím vidím i výsledek několikaleté mravenčí vnitřní práce v tomto domě, koncepce otevřít „barák“ Zlínu a opřít se o pracovní euforickou náladu v něm. Můžeme vymyslet jakoukoli kampaň, dramaturgii, tituly, ale co rozhodne, to je schopnost řešit překážky společně. Je důležitá nějaká dostředivá energie a ta tady je. Jsem šťastný, že jsem u toho.

Autor: