Unikátní rašeliniště v Jizerských horách lesníci „přenechají“ vědcům

  8:04,  aktualizováno  15:04
Centrální oblast národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery se ocitla vedle takových přírodních klenotů, jako je jezero Titicaca, mokřady Amazonie, pobřeží Ohňové země nebo delta Dunaje. Všechny totiž chrání takzvaná Ramsarská úmluva, která zahrnuje ty nejvýznamnější mokřady světa.

Do oblasti nebudou lesníci nikterak zasahovat. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Na výjimečnost rašeliniště na Horní Jizeře teď poukazuje i čerstvě zřízená bezzásahová zóna, která zabírá plochu 102 hektarů. Jde v pořadí o třináctou bezzásahovou zónu v ČR.

Fotogalerie

„Znamená to, že do této oblasti už nebudeme nijak zasahovat. Necháme toto území vědcům, aby sledovali, jak si tu příroda poradí sama bez pomoci člověka. Jde o extrémně klimaticky exponované místo. Mrazy pod nulou tu nejsou výjimkou ani v červenci a srpnu a v zimě jdou často k minus třiceti,“ řekl generální ředitel Lesů ČR Josef Vojáček.

Nechat část lesů bez jakýchkoliv lidských zásahů je dnes podle odborníků důležitější než jindy. Klimatická změna má totiž dopady i na hospodaření v lese. 

„Dřív se horské smrčiny vyskytovaly od osmi set až devíti set metrů nad mořem. Jenže už si všímáme, že kvůli vyšším teplotám v posledních letech mají tyto smrčiny problém kolem osmi set metrů nad mořem přežít, jdou výš až k tisíci metrům. Proto je důležité vědět, jak si příroda sama s klimatickou změnou poradí. Můžeme se tu inspirovat a některé věci přenést i do lesů, kde se běžně hospodaří,“ sdělil ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) František Pelc.

Strach z úbytku srážek zatím lesníci nemají

Obavy, že by to lesy kolem rašeliniště Jizery nemusely zvládnout kvůli kůrovci, jsou zatím u odborníků minimální.

„Zdejší lesy už si kůrovcovou kalamitou prošly. Bylo to v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy Jizerky zničily kyselé deště a imise z elektráren z Polska a Německa. Vysázely se tu proto náhradní smrky, které ale kůrovce moc nelákají. Ti mají rádi stromy osmdesát až sto let staré, zdejší smrky jsou podstatně mladší a ne tak silné. Takže v souvislosti s kůrovcem jsme na rašeliništích Jizery káceli ročně tak pět smrků, víc ne,“ sdělil ředitel regionální pobočky AOPK Jiří Hušek.

Strach zatím lesníci nemají ani z deficitu srážek. Za poslední dva roky napršelo na Jizerce o dvacet centimetrů vody za rok méně než dřív, ale tamní rašeliniště to prý zatím neohrožuje.

„Je pravda, že v létě byla horní vrstva rašeliníku suchá jako troud, chybělo tam půl metru vody. Ale to je jen ta horní vrstva. V té spodní stále voda je asi tak čtyři až šest metrů hluboko, takže v normálu,“ sdělil revírník Pavel Lánský, který na Jizerce působí už 50 let.

Jedinou věcí, kterou ještě lesníci v nově vyznačené bezzásahové zóně provedou, je vykácení nepůvodní kleče.

„Ta se sem nasázela v době, kdy tu lesy po kůrovcové a imisní kalamitě zmizely. Byla veliká skepse k tomu, že tu vůbec kdy ještě něco poroste. Jen spad síry tu byl 500 kilogramů na hektar. Tak se na rašeliniště nasázela nepůvodní kleč, aby tam aspoň něco rostlo. A přišel zázrak. Les se tu sám vzpamatoval a obnovuje se. Proto nepůvodní kleč musí pryč, aby nezadusila ty malé smrčky,“ řekl krajský ředitel Lesů ČR Ludvík Řičář.