Jména obětí se podařilo zjistit Lence Holubičkové, učitelce dějepisu na Základní škole Ivana Olbrachta v Semilech a autorce knih Hrobům v dáli. Mapuje v nich tragické osudy mužů, jejichž jména se ocitla na válečných pomnících.

„Při přípravě knihy ‚Hrobům v dáli – otisk 1. světové války na Semilsku‘ jsem zjistila z archivních materiálů, že v sokolovně byla pamětní deska se jmény osmnácti padlých vojáků,“ říká Holubičková.

„Do dnešních dní se však nedochovala. Ve vstupní chodbě sokolovny po ní zůstal pouze ozdobný secesní štukový rám. Bohužel si nikdo nepamatoval kdo, kdy a proč nechal desku odstranit.“

Jména vydala stará pohlednice

Holubičková mohla odhalit jména na pamětní desce díky staré pohlednici získané v semilském státním archivu. Byla na ní sice pamětní deska se jmény, ale nedalo se vůbec poznat, z jakého města nebo obce pochází.

„Podle jmen jsem nakonec vypátrala, že všichni padlí vojáci žili v Semilech,“ prozrazuje Holubičková.

„Pak jsem zjistila, že Jindřich Kaizler dělal v Semilech náčelníka Sokola. Napadlo mě, že také ostatní oběti mohly být z řad sokolů. Můj manžel Petr se šel do semilské sokolovny podívat, ale místo pamětní desky našel už jenom prázdný štukový rám. Původní pamětní deska zmizela určitě už před rokem 1989. Ani pamětníci nedokázali ovšem říci, jestli v šedesátých nebo v sedmdesátých letech.“

Mezi padlými byli otcové rodin, obchodník i hrobník

Podle Holubičkové se občas objeví v novinách zpráva, že v některé obci v Sudetech odhalili či obnovili pomník padlých z 1. světové války, zničený nebo poškozený po vysídlení německého obyvatelstva.

Původní deska z pohlednice.

„Koho by však napadlo, že i v českých Semilech se s památkou na válečné oběti naložilo stejně?“ podotýká Holubičková.

„Komu mohla vadit jména oněch mrtvých mužů? Byli mezi nimi svobodní mládenci, otcové rodin, dělníci, řemeslníci, ale také úspěšný obchodník či semilský hrobník. Někteří padli v prvních týdnech války v Srbsku, jiní zahynuli v Haliči či Karpatech. Život dalších vyhasl v bojích u řek Soča a Piava. Nepocházeli ze stejných společenských vrstev, vyznávali odlišnou víru. Měli však mnoho společného. Žili a pracovali v Semilech a hlavně cvičili ve zdejším Sokole.“

Jména obětí ze ztracené pamětní desky se povedlo Holubičkové zjistit loni v létě. „Díky Tělocvičné jednotě Sokol a městu Semily se replika umístila do sokolovny za opravdu krátkou dobu,“ uvádí Holubičková.

Místo repliky z plastu kámen

Novou žulovou desku zaplatily TJ Sokol Semily a semilská radnice. Poskytly na ni 15 a 25 tisíc korun. Replika vznikla podle dochované fotografie původní pamětní desky.

„Jsem rád, že je v sokolovně nová deska se jmény padlých vojáků, bývalých sokolů. Jejich oběť si zaslouží připomenutí,“ upozorňuje Roman Krejčík, starosta semilského Sokola.

„Původní desku jsme v sokolovně hledali od sklepa až po půdu, ale marně. Někomu se před mnoha lety asi hodila. Byla totiž z krásné švédské černé leštěné žuly. Nejdříve se uvažovalo o replice z plastu. Ale chtěl jsem, aby vznikla z kamene, i kdybych na ni měl dát peníze ze svého.“

Holubičková se osudům obětí 1. světové války ze svého kraje věnuje dvanáct let. O padlých vojácích z Krkonoš a Podkrkonoší jí vyšly dvě výpravné knihy - Hrobům v dáli, otisk 1. světové války na Jilemnicku a Hrobům v dáli, otisk 1. světové války na Semilsku. Stejné knihy chystá také z Lomnicka a Železnobrodska. Kniha o obětech z Lomnicka vyjde na začátku prosince.

„O první světové válce se nemluví a nepíše tak jako o druhé, i když tragicky zasáhla každou obec,“ říká Holubičková.