Čtyřicet let na zámku. Kastelánka Raduně Kolářová na konci roku odchází

  17:56
Se zámkem v Raduni na Opavsku spojila svůj profesní život na dlouhých čtyřicet let. Památka se během toho proměnila z vybydlené ruiny ve vyhledávaný turistický cíl a kastelánka Eva Kolářová jeho přerod dokáže popsat do posledního detailu.

Začátky byly krušné, ale kastelánka Eva Kolářová dokázala zámek v Raduni na Opavsku spolupozvednout mezi největší moravskoslezská turistická lákadla. | foto: Adolf Horsinka

Letos má kastelánka před sebou poslední sezonu. Od léta své zkušenosti bude předávat svému nástupci.

Jak jste se do Raduně dostala?
O zámku v Raduni se v roce 1978 začalo uvažovat jako o náhradním objektu, kam se přesune vybavení a zařízení zámku v Hradci nad Moravicí během jeho oprav. Šlo asi o 25 tisíc knih a 10 tisíc předmětů, k tomu demontovaná kamna, podlahy, okna, obklady, krby i erby. Tehdy jsem byla správcem hradeckého mobiliáře. Nejzvažovanějšími kandidáty byl kostel sv. Hedviky v Opavě a škola v Podvihově. Kostel by se ale musel komplikovaně přepatrovat a škola byla ve špatném stavu. A pak se najednou vynořila Raduň.

Ta byla vhodnější a prázdná?
Do roku 1975 tady byla škola, ale z hygienických důvodů ji zrušili. Stále zde ovšem fungovala mateřská škola a kanceláře národního výboru, patro však již bylo prázdné. Tehdejší ředitel hradeckého zámku mě sem poslal se podívat. Vidím to jako dnes, jela jsem s naší stavební techničkou na kole alejí, kde akorát zrály švestky, a po cestě jsme zastavovaly na cigaretu. Na zámek nás obecní tajemník nepustil. Otevřel okno, pravil, že obec nikomu žádný zámek nedá, a zavřel okno.

Ale vrátily jste se. Co jste viděly?

Ano, nakonec nás pustit musel. Zámek byl v dezolátním stavu, vybydlený, nevymalovaný. Ve vstupní hale za schodištěm visely ze stropu šplhací lana, hrazda a kruhy. Na půdě jsme zase našly spoustu plechovek, kyblíků a kastrolků, do kterých se chytala voda, protože střechou na mnoha místech zatékalo. Vrátila jsem se do Hradce a řekla: „Do Raduně s hradeckými sbírkami jen přes mou mrtvolu.“ Ale nebyla jiná volba, po opravách jsme v květnu 1983 začali stěhovat. Dočasně, v roce 1986 se měl Hradec zase otevřít. Pak se měla Raduň vrátit obci.

Nevrátila. Čím si vás Raduň nakonec získala?
Termín otevření Hradce stanovila „strana a vláda“, ale všem, kteří jsme se oprav účastnili, bylo jasné, že ani omylem. Ani přesto jsme si nemysleli, že v Raduni zůstaneme. V jihu v patře, kde byly školní třídy, se ale zachovaly některé z pevných vybavení z počátku 20. století. Obklady, předsíň s krásným schodištěm s balustrádou a dvě místnosti s vyřezávanými dveřmi. A hlavně přežily knihovní skříně malé klasicistní knihovny i atraktivní velké knihovny v podkroví. Hradecké knížky jsme uložili do knihoven a napadlo nás, že bychom v Raduni vedle knihoven připomněli to nejlepší z Hradce. Aby během oprav v Hradci mohli lidé sem.

Povedlo se návštěvníky nalákat?
Otevřeli jsme 10. července 1984 a první rok přijelo přes dva a půl tisíce lidí. Návštěvnická obec je velmi setrvačná, Hradec byl zavřený deset let a lidé tam pořád objednávali prohlídky a hlásily se školy. My jim začali nabízet Raduň. Expozice byla v šesti místnostech. Návštěvníci šli hlavním schodištěm, vstupní halou a dámským salonkem do malé knihovny a pak do zadního pokoje, kde jsme instalovali pamětní pokoj připomínající Beethovenovy a Lisztovy návštěvy Hradce a Opavska, a na závěr do velké knihovny.

Zámek Raduň - perla zasazená do Opavska

Pořád ale dočasně.
Měli jsme prohlídkový okruh, ale nebyl vrátný, průvodci ani pokladna. Napřed jsme mohli přijmout denního vrátného, který také prodával lístky. Další sezonu už byl hlídač i pokladní a dostali jsme půl úvazku pro uklízečku. Protože tady byly sbírky obrovské hodnoty, tak nám zřizovatel přidal i nočního hlídače. A pak jsme navrhli, aby se zámek v Raduni stal koncepční protiváhou toho hradeckého.

Z depozitáře konkurence?
Vůbec ne, každý nabízí úplně něco jiného. Hradec jako vysoce reprezentační sídlo a vedle toho Raduň, komorní zámek, víceméně letní vila, chalupa, kam jezdilo panstvo dlouho jen relaxovat. Když byl náš návrh zřizovatelem a památkáři přijat, byl to zlom. Součástí hradeckého mobiliáře totiž byly kromě kmenového mobiliáře také na dva tisíce svozových předmětů z jiných zámků Ostravska a Opavska. Raduňských svozů bylo pouhých čtrnáct. Náš záměr byl proto jednoznačný – v Hradci původní mobiliář, u nás svozy, koupě, sběry a dary. Pro Raduň jsme vyhradili dodržení funkcí. Jestli někde byla jídelna, kuřárna, pracovna nebo ložnice, tak to tak bude, avšak ze svozů nebo akvizic.

Co je v Raduni původní?
Například pět obrazů na hlavním schodišti. V konfiskačním seznamu je těch věcí podstatně víc, ale od konfiskace v roce 1948, než se převezly do Hradce, část zmizela. Byla tu třeba nábytková souprava se skleníkem, pohovkou, křesílky a čtyřmi židlemi ze zlacené mosazi. My máme dnes jen ty židle. Anonymně se nám před lety přihlásil člověk, že je chce odkoupit, protože on má tu pohovku, křesla a skleník. Já jsem mu vzkázala, že koupíme to jeho, ale odmítl. Později jsem se dozvěděla od jednoho z pamětníků, že když tady ochotníci hrávali divadlo, sloužil nábytek jako rekvizita. A pak už zbyly jen ty židle.

Web zámku Raduň

Zámek Raduň na Opavsku

Předmětů z Raduně máte tedy jen čtrnáct?
Během let jsme další věci vykoupili, získali dary nebo převody. Ale rozeslali jsme také do každého zdejšího domu dopis, že věci ze zámku rádi vykoupíme. Měla jsem rozhozené sítě i ve starožitnostech, kde jsme například získali portrét a bustu maršála Blüchera a další. Asi před patnácti lety jsme z jiných starožitností dostali tip, že někdo z Raduně nabízí k prodeji cestovní truhlu knížecího komorníka s jeho iniciálami, s níž jezdil s knížetem po světě a doprovázel i na cestě do Afriky. Ta je teď k vidění před komornickým bytem. Podařilo se získat i litografii, která je dodnes nejstarším pohledem na raduňský zámek z doby těsně po jeho empírové přestavbě. Vykoupili jsme některé kusy nábytku a přijela i paní, která nám darovala zahradní vázy a podstavce na květiny s tím, že jsou ze zámecké zahrady. Za 25 let jsme shromáždili téměř dva tisíce vlastních instalačních předmětů a mohli výrazně omezit výpůjčky z Hradce.

Máte dost i pro nové místnosti?
Už se nemáme moc kam rozšiřovat, z původních šesti zpřístupněných pokojů je šestadvacet, máme dvě prohlídkové trasy. Ale máme už „nakřečkované“ i vybavení na závěrečnou část, již chceme přidat k prohlídce, a to soukromý byt zámeckých dam. Skládal se ze salonu, ložnice, šatny, koupelny a toalety. Zrestaurovali jsme stropy, je třeba rekonstruovat podlahy a obnovit koupelnu. Já už to nestihnu, snad se to podaří mému nástupci. Právě v tomto historickém bytě máme ale depozitáře, bude se tedy muset vypořádat i s jejich reorganizací.

Už svého nástupce znáte?
Zatím nový kastelán není jmenován. Výběrová komise jednoho uchazeče doporučila, ale právo jej jmenovat má jen generální ředitelka. Měl by přijít od 1. července. Já jako jeho zástupce dokončím ekonomický rok a zůstanu do konce roku.