Minulý týden měl v jeho režii premiéru nový kavárenský díl v ostravském klubu Atlantik, zanedlouho do regionu zavítá jeho inscenace Zahrada Jane Austenové.

Přijel jste jen na jeden den se Steskem kavárenského povaleče?
Přijel jsem původně kvůli Stesku kavárenského povaleče, pak v rozhlase přibyla beseda o Shakespearovi a opeře, a poté se k tomu ještě připojila studentská historická konference na Gymnáziu Olgy Havlové v Porubě. Takže z jednoho jsou v Ostravě tři dny, což je fajn. Stesk kavárenského povaleče v Ostravě začínal, i když jsme jej dělali po městech celé republiky, tak v ostravském Atlantiku je doma. Obměňuje se tematicky, teď to byl večer věnovaný Srbsku a Bělehradu.

Jaké máte nejnovější „místní“ zážitky?
Byl jsem se podívat ve Staré aréně na Šampaňského socialistu, inscenaci o světoznámém režisérovi ostravského původu Karlu Reiszovi. Moc dobré představení, chytře využitý prostor, svižně zahrané, prostě skvělé.

Na čem v současnosti pracujete?
Mám za sebou nabitý rok, natáčení, psaní a tři divadelní inscenace. Začal jsem v lednu v Ostravě Zamilovaným Shakespearem, což pro mě znamenalo po mnoha letech návrat do „mé rodné“ činohry NDM. Poté jsem nastudoval v Divadle Ungelt s Reginou Rázlovou a Simonou Postlerovou českou premiéru hry Miss Dietrich lituje, což je o slavné Marlene Dietrich a její dceři Marii Rivě. Drásavá a drsná hra pro dvě znamenité herečky na téma komplikovaného vztahu matky a dcery. A čerstvě za mnou je česká premiéra nového překladu Marivauxovy hry Falešné našeptávání v úžasném Slováckém divadle v Uherském Hradišti.

Jsou také na spadnutí nové díly oblíbených Šumných stop?
Celé září jsme točili Šumné stopy v Srbsku. Dokončovat se budou v lednu a únoru. Na konci listopadu bychom měli jet na obhlídky do Austrálie a na Nový Zéland. Do toho jsme s Davidem Vávrou natočili čtyři filmečky o pražských čtvrtích na YouTube: Karlín je in, Sladké Modřany, Rychle do Michle a Vy a Vysočany.

Vy se asi moc nezastavíte...
Díky bohu, nenudím se. V lednu začínám zkoušet v Divadle na Vinohradech Sňatky z rozumu, pak mě čekají Pardubice, na podzim Liberec. Pro Ostravu v roce 2019 bych měl zkoušet další operu. Mezi tím budou určitě nějaké Stesky kavárenského povaleče. Ale musím uznat, že Šumné stopy mě zaměstnávají a pohlcují natolik, že mám co dělat, abych to všechno stihl.

Nechybí vám Ostrava?
Víte, jsem v ní naštěstí tak často, že mi chybět ani nestačí. Samozřejmě že její návštěva je pro mě vždy velmi emotivně náročný návrat, protože třeba nyní, když jsem byl ve Staré aréně na Šampaňském socialistovi, potkal jsem se tam s autorem textu Markem Pivovarem, důležitým kamarádem a klíčovým kolegou. Když jsme tam tak seděli v tom magickém starém sálku, hlavou nám běžely všechny naše společné taškařice, které jsme v něm páchali. Vítr ve větvích sasafrasu, Klub Sebevrahů a Neználek podle Stanislavského nebo Dobře naložené václavky… Je jasné, že tlapa nostalgie na člověka dolehne. Ale zaplať bůh, že ten sál žije novou energií, a je skvělé, že Stará aréna se takto rozjíždí.

Kromě divadla se věnujete také otázce architektury, nedávno byla v Ostravě zahájena výstava věnovaná nejvýznamnějším architektonickým stavbám vzniklým od počátků Československa do současnosti. Mimo jiné se na ní objevuje havířovské nádraží, které téměř náhodou uniklo zbourání...
Určitě je významnou stavbou a díky bohu za to, že ji nezbořili. Takových čistých realizací v bruselském stylu už mnoho není. I ostravské hlavní nádraží patří k cenným stavbám, i když bohužel už není tak čistě zachováno. Rekonstrukce nenávratně odstranila například krásné monochromní vitráže z haly a jejich nahrazení poněkud banálním nápisem Ostrava není příliš šťastné. Jde o nesmyslný krok, ale i tak se tady pořád najde řada utajených skvostů.

Nedávno byla otevřena po rekonstrukci Českobratrská ulice, měl jste možnost se po ní projít?
Její zklidnění je velmi příjemné. Najednou opět získala charakter městského bulváru a už ne pouhé tranzitní komunikace, což je moc důležité. Bylo by samozřejmě ještě lepší, kdyby se použily ušlechtilejší materiály než beton a zámková dlažba. Kvalitní kámen je sice dražší, ale vydrží navždycky a veřejný prostor pak vypadá jinak.

Spřádáte nějaké ostravské plány?
Chtěl bych zas někdy udělat další přednášku ve Fiducii, na jaře jsme v ní promítali hodinový hraný dokument Dům zasvěcený snům o Národním technickém muzeu. Když to jen trochu půjde, určitě budeme pokračovat i se Steskem kavárenského povaleče. Aktuálně se v regionu objeví moje pražská inscenace Zahrada Jane Austenové. Je zajímavá i z toho důvodu, že v ní hrají dvě výborné herečky spjaté s Ostravou. Titulní roli ztvárnila Apolena Veldová a partnerkou jí je Lucie Štěpánková, absolventka ostravské konzervatoře. Dámskou trojici korunuje legenda českého divadla paní Marie Málková. K vidění bude 29. a 30. listopadu v Knihovně v Třinci a v Kavárně Avion v Českém Těšíně.

Jak vlastně hodnotíte svou nedávnou spolupráci s Divadlem loutek?
Před rokem jsme tam s Markem Pivovarem uvedli titul Nastupovat! Děják z rychlíku. Bylo to opět moc hezké zkoušení a po inscenacích Z Deniku Ostravaka a Šaryk vzpomíná je to už naše třetí spolupráce s tímhle velice sympatickým divadlem.

Ostrava letos slaví 750 let od první písemné zmínky a vy jste díky svému pobytu v Praze mimo centrum dění, není vám to líto?
Výročí je opravdu spousta, slaví nejen samotné město Ostrava, ale připomíná se i 110 let od otevření Divadla Antonína Dvořáka, příští rok přijdou významná osmičková výročí…Takže přeji mé milované Ostravě, ať je i za dalších 750 let stále šumná a inspirativní. Je tu spousta skvělých lidí, kteří to nepochybně bravurně zvládnou.