Puštík bělavý byl ještě koncem 18. století na Šumavě poměrně hojně rozšířeným dravcem, ve 20. letech minulého století ale jeho stavy v Česku začaly klesat a o deset let později byla už tato sova na české, ale i rakouské a německé straně Šumavy považována za vyhubenou.
Znovu byl do šumavských hvozdů uměle vysazen poprvé v roce 1995 a na návratu vzácného druhu velké sovy do volné přírody se podílí i Jihočeská zoologická zahrada Hluboká.
V oblastech vypouštění byly postupně instalovány vhodné hnízdní budky, i když ornitologové předpokládají, že někteří puštíci bělaví se usídlí jinde, třeba ve starých hnízdech dravců či zlomech stromů.
„Celkem jsme pro puštíka bělavého zavěsili ve spolupráci s ornitology šedesát budek, třicet z nich už loni,“ uvedl Petr Král, ředitel divize Vojenských lesů a statků Horní Planá. Při loňském průzkumu ornitologové zjistili, že třetina těchto budek je obsazená.
Lesníci mají pro podporu vzácné sovy také praktické důvody. Puštík je přirozeným nepřítelem drobných myšovitých hlodavců, kteří šumavským správcům lesů v posledních letech způsobují výrazné škody na mladých porostech buku, jedle a klenu.
Na šestnácti tisících hektarech vojenských lesů na Šumavě jsou hlodavci schopni zpustošit ročně až dva hektary lesa.
„Dravci se významně podílejí na udržení stavu hlodavců. Vedle puštíka podporujeme v našich lesích stavbou budek pro hnízdění také sýce rousného a poštolku obecnou,“ dodal Král. Pro sýce instalovali lesníci na Boleticku devadesát budek, pro poštolku desítku umělých hnízdišť.
