„Pokud je to jen trochu možné, udělám si na první den sezony volno, abych se dostal k vodě,“ vysvětlil na břehu Labe pod přehradní nádrží Les Království u Dvora Králové nad Labem Vladimír Korbelář, který se k vodě dostal později než ostatní rybáři. 

3 fotografie

Chytat se podle rybářského řádu smělo od šesti hodin.

„Ráno jsem odvedl syna do školy, pak jsem si vzal batoh a vyrazil jsem pěšky na ryby. Na přívlači se mi líbí aktivní způsob lovu, že jen tak nesedíte na místě a nečekáte. Jdete kolem řeky, přemýšlíte, kde by se pstruzi mohli skrývat, a snažíte se je přelstít,“ popsal kouzlo třpytkování 38letý rybář, který se svému koníčku věnuje už od šesti let.

Na rozdíl od řady kolegů kolem řeky chytá celoročně a také na mimopstruhových vodách. Rád si zajde třeba na kapra. Tentokrát chytal na rotační třpytku: 

„Začal jsem s rotačkou, protože je to univerzální nástraha, se kterou nelze nic zkazit. Rotační třpytka se jí říká, protože při přitahování kolem těla třpytky rotuje plíšek. Napodobuje vlastně malou rybičku,“ řekl zaměstnáním dělník z nedaleké textilky. Třpytku nahazuje ji do míst, kde by lososovité ryby mohly číhat na kořist.

„Ryby za vyššího stavu hladiny mění stanoviště, jsou jinde než normálně, je potřeba hledat podél břehů, mohou být schované třeba i v zatopené trávě,“ vylíčil.

V zakalené vodě ryba nemusí být ostražitá

Kráčíme po proudu dolů. Třpytkař využívá každého místa, kde porost kolem řeky umožňuje lovit. Poté řeku v místě prohledá zhruba desítkou náhozů a jde dál:

„Nejsou ideální podmínky. Hladina je minimálně 20 centimetrů nad normálem a to není pro rybolov dobré. Nebude to o hodně úlovcích, ale zase může zabrat velká ryba, kterou je za normálního stavu vody těžké ulovit. Voda je mírně přikalená, ryba není tak ostražitá. Za normálních okolností větší a zkušené ryby vnímají pohyb na břehu a nezaberou.“

První případný úlovek sezony se automaticky pouští. Řada rybářů se dnes řídí pravidlem „chyť a pusť“. Zkušený lovec v braní úlovků nemá rád žádný extrém. Pokud by ale přišel pěkný úlovek, pak by skončil u Korbelářů na talíři: 

„Ať si lidi vezmou domů rybu v rozumném množství, ale ať neberou všechno, co má míru. Potočáka automaticky pouštím, ten si to zaslouží, je jich málo, je vzácný a měl by se víc chránit i v rybářských předpisech. Někdy si nechávám duháka nebo sivena, mám svoji míru, která je nad tou předpisovou. Když máme chuť na rybu, vezmu ji domů. Ryby jí celá rodina,“ vysvětlil svoji filozofii a dodal, že v obchodě kupuje jenom mořské ryby: „Myslím si, že ryba z řeky je určitě chutnější, než ta chovaná na granulích ze sádek.“

Rybařina pro rybáře není jen o úlovku. „Je to odreagování, vyčistím si u vody hlavu. Odměnou je samotné chytání, vzrušení z možného úlovku, nebo jen to, že jsem v klidu v přírodě,“ podotkl rybář v duchu francouzského přísloví „lov je cennější než kořist sama“.