V krajině poškozené těžbou uhlí se daří ohroženým motýlům i ptákům

  8:04
Mostecko a Chomutovsko jsou téměř synonymy pro těžce průmyslem postiženou krajinu, ale náprava škod po těžbě uhlí a také těžba samotná mohou mít i pozitivní stránku. V regionu bují divočina a v místech, kam se běžně nesmí, se daří vzácným a ohroženým druhům fauny i flóry.

Část Radovesické výsypky ponechaná přirozenému vývoji. Díky tomu našla v oblasti útočiště řada druhů vzácných i kriticky ohrožených živočichů. | foto: Vladimír Vrabec

Na přírodu spojenou s průmyslem je poutavý pohled. Na louce se pase stádo ovcí a koz, vzadu na obzoru se tyčí čtyři chladicí věže, z nichž stoupají mohutné sloupce páry. 

Komíny patří k elektrárně v Tušimicích u Kadaně a zvířata se procházejí po jejím bývalém odkališti.

Jejich přítomnost má zvláštní důvod. Pomáhají při ochraně populace kriticky ohroženého druhu motýla okáče metlicového. 

„Entomologové nám poradili, jak nejlépe pro tohoto motýla zajistit prostředí k rozmnožování. Potřeba bylo zvolit vhodnou disturbaci terénu, tedy jeho narušení, a celé lokalitě ponechat spíše stepní ráz,“ říká Otakar Tuček, ředitel elektráren Tušimice a Prunéřov.

Na výběr bylo několik možností, jak to zařídit. Nejvíce přirozenou a ekologickou variantou byla právě pastva ovcí. Motýlovi se na místě díky tomu daří. 

Betonové mohyly jako úkryt i místo k rozmnožování

„Entomologové považují také za důležité ponechat na místech betonové mohyly vytvořené ze zbytků odstraněných technických staveb. Slouží jako úkryt i místa k rozmnožování,“ popisuje František Dragomir, ekolog společnosti ČEZ, které výše zmíněné elektrárny patří. 

Ovce a kozy se proto, jakmile nastane vhodné počasí, na rekultivované odkaliště vrátí.

Okáč metlicový, dnes velmi vzácný a ustupující druh motýla, dokonale ilustruje druhou tvář severočeské krajiny, jíž řada lidí dává přívlastky jako „totálně zničená“, „otřesná“, „zajímavá, ale žít tam musí být peklo“. 

Zvlášť velké množství vzácných druhů lze najít na ostrůvcích rekultivací, které byly vymezeny a ponechány bez modelace terénu přirozenému vývoji. 

„V tomto případě jsme svědky revoluční změny dosavadního světonázoru, že to, co člověk industriálním způsobem zničil, je mrtvé tak, že to lidé musí znovu napravovat za cenu obrovských investic,“ míní Vladimír Vrabec z České zemědělské univerzity, který se zabývá přírodou v okolí lomů Tušimice a Bílina a úzce spolupracuje s jejich vlastníkem, společností Severočeské doly.

Druhy i z Červeného seznamu

Osídlení území lomů označuje Vrabec z hlediska přírodovědných hodnot za velice cenné. V okolí lomu Bílina se podle něj v současnosti vyskytují desítky druhů zvlášť chráněných živočichů. Jsou to i druhy evidované na takzvaném Červeném seznamu. Obdobná je podle jeho slov situace i v případě Tušimic. Zmiňuje motýly či vzácné brouky.

Třeba na Radovesické výsypce u Bíliny se vyskytuje šidélko ozdobné. V roce 2001 jej odborníci opět objevili a označili za kriticky ohrožený druh, který byl do té doby považován na území České republiky za nezvěstný. 

„Při podrobnějším zkoumání časem zjistili, že se šidélku na výsypce daří a vyskytují se tam tisíce jedinců,“ popisuje entomolog Pavel Krásenský.

„Dobře se vyvíjí i osídlení vod,“ pokračuje Vrabec. Vzpomíná například na nutnost najít ve spolupráci s těžební společností nový domov pro chráněného raka říčního, jenž sídlil v části Radčického potoka, který musel ustoupit těžbě.

„Raci našli útočiště v okolních potocích a oživují také hlubokou a chladnou tůň na jedné z výsypek,“ vypráví s tím, že v regionu nechybějí například ani škeble.

Lom je jedinou adresou strnada zahradního

Tušimický lom je prakticky jedinou tuzemskou adresou strnada zahradního. „Vnitřní výsypky pro tohoto ptáka představují nejdůležitější lokalitu v rámci celého státu. Tento druh prakticky všude vymírá. Hnízdí u nás posledních několik desítek párů a většina z nich zde,“ podotýká Vrabec.

Doslova v ráj ptáků se proměnilo Jezero Most, rozlehlá rekultivovaná plocha v těsné blízkosti přesunutého kostela. Patří k nejvýznamnějším zimovištím vodních ptáků v Česku

Ornitologové tam nedávno napočítali 23 druhů a celkem 5 755 ptáků. Nechyběla ani hoholka lední, což je malý druh severské kachny. V Česku se vyskytují zřídka. Každoročně jich je v tuzemsku k vidění nanejvýš deset.

„Doufejme, že čilý stavební ruch a následné sportovně-rekreační využití této vodní plochy nebude mít na zimní výskyt ptáků negativní dopad a jezero zůstane i nadále jejich pohostinným útočištěm,“ přál si v MF DNES nedávno ornitolog Jaroslav Bažant.  

„V každém případě by bylo žádoucí chránit alespoň severní záliv, takzvaný Konobržský lalok, před nadměrnými lidskými aktivitami a zachovat jej ve stavu blízkém přírodě,“ podotkl.

S koncem těžby někteří živočichové zmizí

„Stálým obyvatelem šachty, který se pravidelně vrací z přezimování, je chráněná břehule říční. Nejde jen o pár jedinců, ale o hejna. Hnízdí například v písčitém skrývkovém řezu Lomu Vršany,“ říká Gabriela Sáričková Benešová, mluvčí skupiny Severní energetická, které patří lomy Vršany a ČSA.

Konkrétně u lomu Vršany lze spatřit i podstatně „obyčejnější“ zvíře. Na jeho vnitřní výsypce se pasou krávy. Stádo s původně čtyřiceti kusy se postupně rozrůstá. 

Všeobecně známá jsou stáda muflonů pohybující se v těsné blízkosti strojů lomu ČSA. Na hluk rypadel či aut si už zvykli. Na šachtě či v jejím nejbližším okolí lze spatřit i divočáky, jeleny nebo třeba lišky.

Nic ale nebude trvat věčně. Špatný bude v tomto ohledu pro některé druhy paradoxně konec těžby. 

„Musíme si uvědomit, že některé vysoce specializované druhy mohou přežívat pouze na území, které existuje jen několik málo let po vytěžení či převrstvení zeminy. Nezůstanou tedy trvalými obyvateli krajiny, ale budou přežívat pouze do té doby, dokud budou lomy v činnosti a bude docházet k narušování krajiny ve velkém plošném rozsahu,“ uzavírá Vrabec.