Podle indicií, jež poskládali lidé z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK), se vlci usazují v lokalitě Javořice a jižně od ní. Rovnou by to měla být celá skupinka čítající tři až čtyři jedince.

10 fotografií

Přitom na Vysočině to není první výskyt těchto šelem. Jednotlivá pozorování vlků pracovníci AOPK evidují již od roku 2016. Jeden vlk byl dokonce sražen autem na dálnici a jeho vycpanina se teď nachází v jihlavském Muzeu Vysočiny.

„Případů, kdy jednotlivá zvířata přes Vysočinu migrovala nebo se krátkodobě zdržela, je více, ale u Telče poprvé dochází k tomu, že se tady vlci zdržují dlouhodoběji v jedné oblasti. Je to první takové zjištění,“ uvedl Václav Hlaváč z Agentury ochrany přírody a krajiny.

Důkazů sesbíral s kolegy celou řadu. Patří k nim i velké množství přímých pozorování občanů.

„My sami se monitoringu věnujeme prostřednictvím fotopastí. Máme v lokalitě rozmístěné i atypické prostředky monitoringu, díky nimž jsme zaznamenali vlčí vytí a další jejich zvukové projevy. To vše dává dohromady obrázek o tom, že vlci v okolí Telče jsou a zdržují se tam delší dobu,“ řekl Hlaváč.

Tele vlci strhli a vykrvácelo

Tele na pastvině soukromého zemědělce šelma napadla v polovině září nedaleko obce Olší.

„Tele nebylo roztrhané, ale jenom stržené. Sedřenou mělo kůži na části hlavy a následovalo vykrvácení,“ popisuje konec tříměsíčního telete soukromý zemědělec Zdeněk Posád. Mladého kusu dobytka si cení na patnáct tisíc korun. To je částka, za kterou by mohlo být v půl roce života prodáno.

Podle chovatele zahnal útočícího predátora zřejmě zbytek stáda, které se seběhlo při zoufalém bučení telete.

Informaci, že se jednalo o útok vlka, potvrdil i pracovník AOPK, jenž k události vyjel. „Vylučovací metodou jsme dospěli k tomu, že se muselo jednat o vlka. Žádné jiné tak silné zvíře by na takto velký kus dobytka nezaútočilo. Navíc zde v okolí byl opakovaně výskyt vlka hlášen,“ vypráví Posád.

A znepokojuje ho, že k útoku došlo v polovině září, kdy je v lesích hojnost potravy. „Ale ten den jsme některá zvířata označovali. Mohl se domnívat kvůli pachu krve, že tam je zraněný kus,“ přemítá nad útokem.

Návrat vlka do krajiny není bezproblémový, vědí ochránci

Nicméně strach z návratu šelmy má prý nejenom on, ale i dobytek. „Celé stádo bylo ještě několik týdnů ve stresu. Když matka hledala tele a to se hned neozývalo, krávy v panice pobíhaly po pastvině a bučely. My bydlíme na doslech od stáda, a když slyšíte takový řev, jedete se tam podívat. No a když to je desetkrát do týdne, tak vám to na klidu moc nepřidá,“ přiznává zemědělec. Nyní zvažuje na ochranu před predátory zvýšit ohradníkové dráty.

Václav Hlaváč ví, že návrat vlka do krajiny není bezproblémový. „Soužití vlka s člověkem není jednoduché. Vlk je velký predátor. Přináší především problém ve vztahu k chovu zvířat. Zkušenosti ze zemí, kde vlk žije dlouhodobě, například ze Slovenska, Polska nebo Německa, nám však ukazují, že soužití je možné. Vlci do naší krajiny v určitém počtu patří,“ zdůrazňuje.

Veškeré informace, jež AOPK o vlcích získá, se snaží zveřejňovat. „A to kvůli tomu, aby chovatelé, kteří jsou potencionálně postiženou skupinou, mohli přijímat preventivní opatření kvůli zamezení dalších škod. Snažíme se chovatele informovat o tom, že se tady začínají vlci vyskytovat trvale. A že jsou zde možnosti, jak předcházet nepříjemným následkům v podobě útoků na domácí zvířata,“ říká Hlaváč.

Chovatelé mají nárok na dotace i proplacení způsobených škod

Chovatelé mohou na zabezpečení svých stád získat stoprocentní dotaci. Zkušenosti z Německa ukazují, že správně nainstalovaný a udržovaný ohradník zajistí až osmdesátiprocentní ochranu před útokem vlka. Společně s pasteveckým psem lze docílit až pětadevadesátiprocentní ochrany.

Chovatelé mají také nárok na proplacení škod, které jim vlk na hospodářských zvířatech způsobí. Výše náhrad se z podnětu chovatelů loni zvýšila. Připravuje se také novela zákona, která umožní platit například náklady na veterináře či odvoz do kafilerie.

Kromě chovatelských zájmů limitují šíření vlka v naší krajině podle Václava Hlaváče i zájmy myslivosti. Hlavní lovnou zvěří vlka jsou srnci, daňci, mufloni a divoká prasata. Tedy zvěř, která je přemnožená a působí i škody na lesních porostech.

„Vlk nám může pomoci tento problém řešit. Ale je tam jasný střet v tom, že je to zvěř, kterou si myslivci chtějí sami využít k lovu, a ne se o ni dělit s vlkem. Hlavním limitem pro vlka bude to, zda jej myslivecká veřejnost bude akceptovat,“ říká.

Podle předsedy okresního mysliveckého spolku Josefa Prokeše se myslivecká jednota nebrání tomu, aby u nás vlk byl.

„Ale musí být stanovena jistá pravidla, včetně monitoringu a programu, který by se tomu věnoval. V žádném případě to není tak, že myslivci jsou proti vlkovi a střílejí ho na potkání,“ zdůrazňuje.

Plaché zvíře s noční aktivitou, které má strach z člověka

Vlci, kteří se na Vysočině vyskytují, přišli pravděpodobně z jižních Čech, Novohradských hor, Šumavy nebo z Rakouska, kde je jejich výskyt trvalý. Pocházejí pravděpodobně z populací v Německu, Lužici a Polsku.

„Důkaz mohou přinést až genetické vzorky. Takovým ideálním vzorkem by byl trus. Na to se chceme nyní zaměřit,“ dodal Václav Hlaváč.

Podle jeho ujištění se lidé vlků nemusejí bát. „Vlk je velmi plaché zvíře s noční aktivitou. Má v sobě zakořeněný strach z člověka, takže obava, že by mohlo dojít k útoku, je naprosto zbytečná. Za posledních mnoho desítek let nebyl ve střední Evropě zaznamenán útok vlka na člověka. Vlk se lidem velmi úzkostlivě vyhýbá,“ zdůrazňuje Václav Hlaváč.