Zatímco v 16. století se Jáchymovu stalo osudem stříbro, koncem 19. století to byl smolinec neboli uraninit. Právě uranové doly představují stinnou stránku krušnohorského města, kolem kterého od konce 40. let minulého století komunistický režim zřídil nápravně pracovní tábory. V nelidských podmínkách tu na uranu vyváženého do Sovětského svazu dřely tisíce politických vězňů. Ti, kteří pobyt přežili, trpěli zpravidla doživotními následky. Mnozí zemřeli na rakovinu.

„O uranových táborech toho víme poměrně dost. Literatury je opravdu spousta a hodně se tomuto tématu věnují mnozí badatelé. Například z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy dělali 3D modely táborů,“ říká historik karlovarského muzea Jan Nedvěd. 

Režim tábory během padesátých a počátku šedesátých let likvidoval, a tak se dochovaly pouze pozůstatky. Například před čtyřmi lety objevená cela; neboli korekce či díra tábora Svornost, Rudá věž smrti ve Vykmanově nebo třeba baráky mužů určených k likvidaci, tedy muklů, v táboře Barbora. 

13 fotografií

„Pro mě osobně je nejvíc překvapivé to, že v místě, kde se nacházel tábor Rovnost, v místě utrpení, mají lidé rekreační chatky. Pravdou však zřejmě je, že jejich stavitelé a obyvatelé ještě donedávna nic netušili. Symbolem pak pro mě je Rudá věž smrti,“ uvádí Jan Nedvěd. 

Rudá věž smrti je dnes národní kulturní památkou rovněž zapsanou v UNESCO. Šlo o pracoviště tábora s krycím označením „L“, kde vězni zpracovávali uranovou rudu.

Podle Jana Nedvěda existují ještě poměrně neznámá místa smutné historie Jáchymova. Jedná se především o okolnosti získávání dobrovolných pracovníků z řad civilních osob, jejich život a práce v jáchymovské oblasti i útěky vězňů. Jan Nedvěd zmapoval čtyři. „Trochu jsem doufal, že když se zveřejní, mohly by se dostat do rukou lidem, kteří by mohli vědět víc, ale bohužel. Třeba se časem ještě něco objeví,“ říká historik.

Útěk, který nabýval až tragikomických rysů

Pokusů o útěk přitom byly stovky. Ať už úspěšných, či neúspěšných, nebo třeba naaranžovaných STB. Známý je případ hromadného útěku jedenácti lidí z Horního Slavkova v roce 1951, kdy jich u Stanovic většinu postříleli. Z materiálů od soudů a různých vyšetřovacích spisů Jana Nedvěda zaujal také hromadný útěk z Vykmanova z roku 1949.

„Jednak útěk sám o sobě nabýval až tragikomických rysů, byly zajímavé také osudy jednotlivých aktérů,“ podotýká historik. Úzká skupinka vězňů pracující v zahradnictví se na útěku domluvila, a protože už znala své dozorce z řad Sboru vězeňské stráže, věděla, že jsou velmi náchylní k úplatkům a také alkoholu. 

Jeden z nich potřeboval poslat balíky své rodině na Slovensko. Na poště v Jáchymově ho ale podat nemohl, tam byly časté kontroly. Rozhodl se, že jej s vězni odnesou do Vojkovic. „Bylo září, teplo a oni mu navrhli, jestli nepůjdou na pivo. Dali si jedno, podali balík, v jiné hospodě další, pak likéry, kořalku a na cestu zpět mu ještě koupili láhev vína. Dozorce byl tak unavený, že je poslal napřed. Vězni toho využili a utekli. Přišlo se na to až druhý den ráno,“ vypráví Jan Nedvěd. Pěti ze sedmi vězňů se podle něj pravděpodobně opravdu útěk podařil.

Návštěvníci se jezdí dívat, kde věznili jejich příbuzné

Jednou z připomínek slavné i smutné historie Jáchymova je zpřístupněná Štola č. 1, kterou spravuje sokolovské muzeum. V pronájmu má také takzvané Mauthausenské schody ve svahu nad dolem Svornost a zhruba třetinu území, kde se tento tábor nacházel. Součástí je i korekce. Vloni do štoly zavítalo přes 10 tisíc návštěvníků, letos jich podle ředitele muzea Michaela Runda přišlo jen během července a srpna o tisícovku více. 

„Lidé se o štolu hodně zajímají, a to jak o těžbu v šestnáctém století, tak i dobu padesátých let, kterou hodně vnímají. Řada návštěvníků k nám přijíždí jen kvůli tomu, že měli v jáchymovských táborech uvězněné příbuzné,“ říká.

Místy, kde se nacházely pracovní tábory, vede poznávací trasa Jáchymovské peklo. Před několika lety ji obnovil spolek Političtí vězni.cz. Slavnostního otevření se dočkala v roce 2015. Podle předsedy spolku Tomáše Boušky se od té doby stalo mnoho pozitivních událostí, ať už jde o zviditelnění, rostoucí zájem i zápis do UNESCO. 

„Myslím si, že se daří zasazovat věci do širšího kontextu, to znamená nevytrhovat jen ty nešťastné tábory. Místo traumaticky zasáhly, ale jen na ploše nějakých dvaceti let v 500 let trvající historii důlního města vzniklého ze stříbrné horečky,“ upozornil. 

Spolek se snaží na místo lákat nejen žáky a studenty, ale i ty, kteří je vzdělávají. Podle Tomáše Boušky je Jáchymov unikátní možností ukázat a pochopit, co se se zemí dělo od středověku. 

„Je to tam jako na stříbrném podnosu, ať si vybereme jakoukoli epizodu jáchymovské historie,“ říká. Další plány spolku jsou spojené s Věží smrti.