Psala o něm Karolina Světlá, přesto Vackův pramen například na serveru mapy.cz nenajdete. Ne že by už neexistoval, jen není v povědomí lidí tolik zapsaný a nevede k němu ani žádná přímá turistická cesta. Přesto je to pramen velmi zajímavý. Víří v něm písek a bubliny vzduchu, protože tam voda vyvěrá z pískovcového podloží pod velkým tlakem.

Podrobně teď Vackův pramen prozkoumal mezinárodní tým vědců z Technické univerzity v Liberci (TUL), České zemědělské univerzity v Praze a Technické univerzity z Drážďan, respektive její žitavské pobočky.

Vackův pramen v Podještědí přitom nebyl jediný, na který se vědci zaměřili. Celkem zmapovali čtyřicet jedna pramenů podél části Lužického zlomu, tedy mezi Libercem a Žitavou až ke Krásné Lípě na Šluknovsku. 

Vědcům pomohly drony

„Jde o území Jizerských, Lužických a Žitavských hor. Jsou tam prameny v lesích, ve městech či mokřadech. Na projektu jsme pracovali tři roky, a to jak v terénu, tak v laboratořích. Zkoumali jsme chemické složení vody, přítomnost těžkých kovů, geologické podloží, složení vegetace v okolí, míru ovlivnění pramene člověkem a další věci. Výsledkem je interaktivní atlas pramenů, který je určen laikům i odborníkům. Jde o unikátní věc, protože takto komplexní výzkum pramenů tady ještě neproběhl,“ popisuje vedoucí projektu Jiří Šmída z TUL v Liberci.

Atlas pramenů je dostupný na webu Prameny spojují. Kromě informací o kvalitě vody, přesné poloze pramene či historických souvislostech tam je i řada fotografií a videa pořízená pomocí dronů, které vědcům umožnily přístup i na jinak obtížně dosažitelná místa.

Z výzkumu mimo jiné vyplynulo, jak i nepatrný vliv člověka a jeho činností může pramen poškodit nebo zničit. 

„Dobře to dokumentují dva prameny u obce Myslivny na úpatí hory Luž. Přestože se nacházejí kousek od sebe a jsou zásobeny ze stejného zdroje, jejich kvalita se značně liší. První pramen má vysokou kvalitu vody a sedimentu, je tam vegetace citlivá na negativní vlivy prostředí. Zatímco druhý pramen má výrazně horší kvalitu, jsou v něm vysoké koncentrace mědi a niklu, které jsou rizikem pro vodní ekosystém. Je to kvůli jeho blízkosti u silnice, ze které se k němu splachuje velké množství štěrku z posypového materiálu,“ řekla Dana Komínková z České zemědělské univerzity. 

Za studánkami stojí německy hovořící obyvatelé

Mezinárodní tým také zjišťoval, jaké pověsti či legendy se k vybraným studánkám a pramenům vztahují a jestli jsou v povědomí místních lidí. 

„Většina studánek byla vybudována německy hovořícím obyvatelstvem, které tu žilo do roku 1945. S výměnou obyvatelstva došlo nejen ke změně místních pojmenování, ale i změně využití pramenů. Vytratila se kontinuita, lidé se o některé prameny přestali starat,“ uvedla členka týmu Kateřina Rudincová. Atlas pramenů proto chce vzbudit větší zájem o prameniště.

„V čase extrémních such je zásadní znát dobře výskyt a vlastnosti zdrojů vody. Letošní nedostatek srážek způsobil pokles tlaků v podzemních zásobnících vody, která pak není tlačena k povrchu. Důsledky mohou být již nyní patrné na vegetaci prameniště a jeho okolí. Správná péče o prameny je proto velice důležitá. Kdo ví, zda nejsme blízko době, kdy na prvním místě budeme vděční za jakoukoliv tekoucí vodu z pramene, teprve na druhém se budeme zabývat její kvalitou,“ dodal Šmída.