První panelový dům málem nestál. Prý byl nestabilní

Praha - První panelový dům, který byl na území Prahy postaven, byste možná už dnes ani nepoznali. Je pouze třípatrový, nachází se v Ďáblicích a stojí již od roku 1955.

Tento panelák měl však krušné začátky. Proč? „Statici v té době jednoduše nevěřili, že se nezbortí. Nevěřili, že by panelové bloky mohly udržet několik pater," objasnil Zdeněk Sobotka, kronikář z Ďáblic. Statici proto vypracovali posudek. Ten pro panelový dům nevypadal vůbec dobře. „Těsně před montáží domu přišel od statiků posudek, že je panelák na hranici stability. A přitom měla stavba jedenáctinásobnou bezpečnost! A stačila třínásobná," vysvětlil Pražskému deníku kronikář Sobotka.

Od roku 1955, kdy byl postaven první panelový dům s dvanácti bytovými jednotkami, se toho hodně změnilo. Pražská panelová sídliště se stala domovem pro téměř půl milionů občanů, kteří žijí ve dvě stě tisících bytů.

Panelové domy prošly v mnoha případech rekonstrukcemi, zatepleními i změnou materiálu, ale některé problémy se s nimi táhnou od začátku jejich existence.

Jelikož každý druhý Pražan bydlí v panelovém domě, určitě také zná nedostatky, které toto bydlení přináší. Kromě malého prostoru je to mnohdy i nedostatek soukromí. Co se děje ve vašem bytě, slyší mnohdy i vaši sousedé.

„Jeden vlastník pronajal byt dvěma studentům. Ti po čase začali být velice hluční a dokonce i velice hlučně souložili. Když na ně sousedé klepali, ať jsou potichu, studenti si na dveře napsali: Neklepat, nezvonit, souložíme!" popsal Deníku předseda výboru Společenství vlastníků jednotek Tomáš Pánek.

Sousedé pro mladý pár neměli pochopení, a tak měl případ dohru.

„Když studenti odjeli na víkend, nějaký dobrák jim na chodbě vypnul pojistky a jim se zkazilo jídlo v lednici. A pak už byli potichu," uzavírá kuriózní historku Tomáš Pánek.

Paneláková nej…

- První sídliště Antala Staška bylo vystavěno v letech 1957 - 1960.

- Největší panelové sídliště s více než 26 000 byty se nachází na Jižním Městě.

- Nejdelší pražský panelák naleznete v Zelenohorské ulici v Praze 8, je 300 metrů dlouhý a má 18 vchodů.

ANKETA: Jak se vám žije na největším panelovém sídlišti v Praze?

Tomáš Rašek

Na Jižním Městě žiji 15 let a musím říci, že se mi tady líbí. Všechno je lehce dostupné, je tu hodně nových hřišť. Jedinou výtkou je jen to, že se mi špatně vylézá s kočárkem z metra na Opatově.

Lenka Vondráčková

Na Jižním Městě se mi moc líbí. Zatím mám tady pronajatý byt, ale v blízké budoucnosti bych si zde chtěla byt koupit. Nelíbí se mi ale, že se staví u Milíčovského lesa, snad nám tam kus zeleně nechají.

Karla Valtová

Bydlím zde velice krátce, takže se na Jižním Městě teprve rozkoukávám. Je to tu pěkné, co potřebuji, to si lehce zařídím. Na nákup to mám kousek, na poštu také. A přes léto jsem mimo Prahu.

Ladislav Růžička

Zatím tu máme relativně hodně zeleně, což je fajn. Ale slyšel jsem, že tu developeři chtějí stavět nové kanceláře a další byty, čímž by šla samozřejmě zeleň stranou. A to by byla velká škoda.

Zuzana Bucharová

Jižní Město je na bydlení fajn, jen mi vadí parkování. Můžete s autem objíždět bloky kolem dokola i 10 minut a stejně místo neseženete. Mají se tu dělat parkovací zóny, ale ty by problém nevyřešily.

Architekt Václav Valtr prozradil Deníku, že se při projektování sídlišť snažil, aby nebyla všechna úplně stejná

Specifický ráz sídlišť existuje

Když se vaše práce stane i vaším koníčkem, máte vyhráno. A přesně toto se stalo architektovi Václavu Valtrovi. I v době normalizace, kdy musel projektovat panelové domy podle přísných předpisů, ho to bavilo.

Jak jste se dostal k projektování Jihozápadního Města?

Při psaní mé diplomové práce mě vedl docent Krásný, který mi řekl, že architekt Ivo Oberstein právě vyhrál architektonickou soutěž na projekt Jihozápadního Města a shání mladé architekty. A tak jsem se s ním zkontaktoval.

Která panelová sídliště jste v rámci projektu Jihozápadního Města projektoval?

Měl jsem na starosti Stodůlky a Nové Butovice.

Jaké jste musel u projektu dodržovat předpisy?

Každý panelový dům byl předem nadefinován. Například jestli má mít čtyři, osm, nebo dvanáct podlaží. To bylo dáno podle požárních předpisů. Můžeme tedy s nadsázkou říci, že výška Prahy byla určována právě požárními předpisy.

Mohl jste rozvinout alespoň částečně tvůrčího ducha?

Všichni architekti, kteří se podíleli na Jihozápadním Městě, se snažili, aby panelové domy nebyly všechny stejné, aby každé sídliště mělo svůj specifický ráz. Proto se například ve Stodůlkách stavělo do L, v Nových Butovicích jsem projektoval mezonetové byty. Sídliště jsme také stavěli tak, aby auta jezdila jen po obvodech sídlišť a v samotných sídlištích byla zeleň a pěší zóny.

Výstavba sídlišť probíhala na zelené louce. Co všechno předcházelo tomu, než jste mohl začít zakreslovat do plánů?

Musely proběhnout tzv. podmiňující investice. Na konkrétní místo se natahovaly kanalizační řady, území se připojovalo k sítím. Teprve potom jsme mohli přijít na řadu my, architekti.

Jak se lišilo projektování v sedmdesátých letech od toho, jak děláte projekty dnes?

Dříve jsme si projekt naskicovali a pak to šlo pod pauzák. Nyní se hodně věcí dělá přes počítač, moderní výpočetní technika dovoluje plánky skenovat, různě upravovat. Na tužku ale dodnes nedám dopustit. Výborně se s ní totiž dělají prvotní nákresy.

Mohl jste vy, jako architekt, protestovat v době normalizace proti režimu?

Architekti byli obecně vnímáni velmi neutrálně, což byla výhoda. Mohli jsme uskutečnit takový tichý protest, který vypadal například tak, že jsme dali příležitost k tvoření protirežimním umělcům vrstevníkům. Jmenovitě například Magdě Jetelové, která nakonec emigrovala či Kurtu Gebauerovi.

Jak tento protirežimní protest konkrétně vypadal?

Ze shora bylo přikázáno, že musí jít 2,5% nákladů na umění. A tak jsme zadávali protirežimním umělcům, aby nám například zhotovili sochy na sídliště.

A to komunisté opravdu dovolili?

To víte, že ano. Kdyby tito umělci měli tvořit sochu na Staroměstském náměstí, to by byla jiná, ale panelová sídliště? Ta soudruhům nepřipadala dostatečně lukrativní.

Po Praze je mnoho panelových sídlišť. Které z nich vám připadá nejméně vkusné?

Největším malérem pražských sídlišť je podle mě Severní Město.

Václav Valtr

Narodil se 4. února 1945 v Praze. V roce 1968 dokončil studia na Českém vysokém učení technickém, na fakultě architektury. Po vojně nastoupil do Projektového ústavu výstavby hlavního města Prahy. Nyní pracuje v Architektonickém atelieru Arkáda. V letech 2002 2010 působil jako místostarosta v Troji.

VERONIKA CÉZOVÁ

Autor: Redakce