Začátek ledna 2017. Takový dal původně náměstek Petr Dolínek (ČSSD) termín pro zavedení nízkoemisních zón v Praze (psali jsme zde).

Do širšího centra, ohraničeného nedokončeným vnitřním okruhem, již neměly vjíždět vozy s naftovým motorem vyrobené před rokem 2001 a benzinová auta starší roku 1993. Ostatní auta měla mít nálepku potvrzující, že splňují alespoň emisní normu Euro 3.

Ke spuštění nízkoemisních zón však nedošlo zejména kvůli odporu některých městských částí, které měly obavy, že objízdné trasy povedou přes jejich území (více zde). Loni se tedy rozšířily jen parkovací zóny.

Teď se ale zdá, že se magistrát k původní myšlence znovu vrací. Na příštím jednání ji má probírat výbor pro dopravu a Dolínek se v dubnu setká se zástupci městských částí. Chce zjistit, zda nezměnili názor.

Zatím není jasné, zda Praha skutečně k zavedení zón přistoupí. Koaliční strany sice s touto možností vesměs souhlasí, v řadě otázek se ale neshodují. „Myšlenka je to dobrá a já to ideově podporuji, ale má to jeden háček. Aby ty zóny opravdu fungovaly, tak se musí zavést bez výjimky,“ říká zastupitel Ondřej Mirovský (Trojkoalice). To znamená, že by zákaz vjezdu do centra platil stejně tak pro mimopražské majitele starších vozidel, jako pro obyvatele metropole.

Proti tomu má ale výhrady hnutí ANO, ač jinak záměr vítá. „Nízkoemisní zóny patří k těm lepším nápadům, které tu v poslední době zazněly. Na rozdíl třeba od takzvané humanizace magistrály, kde jde spíše o její zablokování,“ říká místopředseda klubu zastupitelů ANO Patrik Nacher. Dodává však, že podle hnutí není možné omezovat v cestě domů rezidenty, nebo je nutit, aby si pořídili nové auto. Stejně tak by prý měly výjimku získat vozy zásobování, aby se nestalo, že v nějaké části Prahy dojde k omezení služeb. „Je tedy potřeba nejdříve zjistit, jak velký efekt by mělo zavedení zón v takovéto podobě,“ dodává.

Veškeré studie, které má město aktuálně k dispozici, jsou totiž již minimálně dva roky staré a vycházejí ze zastaralých dopravních průzkumů. Za tu dobu se navíc v Praze podle magistrátu změnilo i stáří vozového parku, a to k lepšímu.

Ostatně ani Mirovský se zavedení takto „okleštěných“ zón přímo nebrání, ale není si jist, zda by přinesly mnoho účinku. „Je to lepší než nic, ale myslím si, že současně s tím by bylo vhodné se zamyslet i nad jinými možnostmi,“ říká. Jednou z nich je podle něj i systém mýtného. Ten by prý mohl být nastaven tak, že rezidenti by měli vjezd do centra zdarma, zatímco všichni ostatní by za něj museli platit. S podobným systémem se řidiči setkávají již čtrnáct let třeba v Londýně.

U nízkoemisních zón město tedy v současnosti zvažuje čtyři varianty. Jde o různé kombinace zavedení výjimky pro rezidenty a zákazu vjezdu vozidel, které nesplňují buď emisní normu Euro 3, nebo Euro 4.

Opatření s nejistým výsledkem

Z nápadu zavést v Praze nízkoemisní zóny jsou nicméně rozpačití odborníci. František Lehovec z ČVUT si myslí, že výsledek takového opatření by byl nejistý, nebo alespoň těžko předvídatelný. „Zákaz by sice samozřejmě postihl vozidla, která produkují nejvíce škodlivin, ale je v tom i sociální a etický problém. Majitelé těchto aut mají důvody, proč si je nevyměnili za nový model. Je to jakýsi trest zaměřený přímo na určitou sociální skupinu lidí,“ říká. V případě, že by navíc město udělilo výjimku rezidentům, myslí si, že by zóny měly na kvalitu ovzduší jen velmi malý efekt.

Podle Petra Vomáčky z Ústředního automotoklubu jsou zóny v současnosti dokonce zcela zbytečné. Město i vláda by se podle něj měly zaměřit spíše na kontrolu nezákonně upravených vozidel. „Dnes Prahou jezdí takové množství aut s poškozeným nebo vymontovaným filtrem pevných částic, že nemá smysl uvažovat o ekologických zónách, které povedou jen k tomu, že lidé, kteří si nemohou dovolit nové auto, nebudou moci jezdit do centra,“ říká. Dodává, že ani v německých městech, kde byly nízkoemisní zóny v minulosti zavedeny, se jejich vliv na zlepšení kvality ovzduší nepodařilo prokázat.

V Česku zatím nízkoemisní zóny nevyhlásilo jediné město a ani se k tomu teď žádné nechystá.