Podle autorů novely je i přesto, že parlament teoreticky nemůže řediteli České televize nic přikázat, tomu v praxi jinak. Těsně před podáváním kandidatur údajně vznikají sdružení založená účelově jen proto, aby mohla nabídnout adepty na členství v mediálních radách, kteří by odpovídali zájmům aktuálně vlivných politických stran. Výsledkem je pak stav, kdy strany zastoupené v Poslanecké sněmovně uplatňují své zájmy pokoutním způsobem.

Návrh nového zákona dlouhodobě připravoval tým z ministerstva kultury, a to s lítostí nad tím, že novelu nepředložilo samo ministerstvo, ale musela se ho ujmout poslanecká skupina. Podle České televize ale nový systém dohledu vliv politiků na veřejnoprávní média nezmenší, ale naopak zvýší.

Podle novely by nominace do Rad ČT a ČRo přicházely vedle politických stran zastoupených ve sněmovně z 22 nevládních organizací. Sněmovní volba by zanikla. Pokud by nominovaní splnili zákonné podmínky, jmenoval by je předseda Senátu. V krajním případě by mu pak kandidáta navrhovala horní komora. V radě by pak byl zástupce například z Akademie věd, České unie sportu nebo Ekumenické rady církví. Strany i organizace by navrhovaly vždy jednoho kandidáta.