Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Uprchlíci leželi i pod vagony, líčí policista, který střežil Makedonii

  10:22
Osmatřicetiletý Jaroslav Hloušek pracuje u policie v Blansku už dvacet let. Přidal se k ní hned po gymnáziu a letos se poprvé dostal na zahraniční misi, když s dalšími českými policisty vyrazil v polovině února na pomoc makedonské armádě střežit hranici s Řeckem.

Blanenský policista Jaroslav Hloušek se dobrovolně přihlásil na misi, kde pomáhal hlídat makedonsko-řeckou hranici. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Tudy totiž i přes výrazné polevení uprchlické krize stále míří nelegální migranti do západní Evropy.

Hlavním úkolem Hlouška s dalšími českými policisty bylo hlídat 56 kilometrů dlouhou hranici s Řeckem v okrsku s městem Gevgelija.

„Společně s makedonskou armádou jsme střežili oplocenou část hranice. Naše hlídky ale operovaly i ve vnitrozemí a v celé oblasti kolem hraničního přechodu Idomeni - Bogorodica,“ popsal policista.

Makedonské velení, které mělo nejlepší informace o pohybu migrantů, jim vždy ze dne na den dávalo rozkazy, kterou část hranice budou střežit.

Stěžejní pro ně byla práce v noci, kdy se snažili uprchlíci nenápadně přes ploty dostat. „Používali jsme proto ruční termovize i speciální termovizní vozidlo,“ doplnil. I tak ale každé ráno nacházeli v plotu prostříhané díry.

Bez důkladné kontroly se neobešly ani autobusy a vlaky jedoucí z Řecka. Sice na trati nejezdí žádné osobní vlaky, jen nákladní, lidé se ale i v nich snažili překonat hranici.

„Vlak měl vždy povinnost zastavit a my ho zkontrolovali. Migranti se schovávali ve vagonech, dokonce využívali i nebezpečné způsoby, kdy měli pod vagonem paletu a na ní leželi,“ popsal.

Za šest týdnů, které v Makedonii blanenský policista strávil, zadrželi čeští policisté na makedonsko-řecké hranici 280 migrantů. Každý týden jich tak bylo necelých padesát, tedy mnohem méně než před časem, kdy to byly denně tisíce lidí.

Krásné hory, kde nepotkáte duši

„Nejvíce zadržených pocházelo ze Sýrie, Afghánistánu, Iráku a Pákistánu,“ vyjmenoval Hloušek národnosti, které hlásili migranti, když je policisté zadrželi. Doklady totiž u sebe naprostá většina neměla. Kromě Pákistánu to tedy byly válkou rozvrácené země. „Významný byl ale také počet Alžířanů,“ zmínil Jaroslav Hloušek.

Právě z Afriky se snažili dostat do Evropy většinou jednotlivci, z Blízkého východu to byly celé rodiny. „Mezi nimi byla také jedna rodina ze Sýrie. Manželé vypadali vzdělaně a tvrdili, že v Sýrii ztratili naději vzhledem k tomu, jak dlouho už válka trvá. Navíc že jediná univerzita je v Damašku, do kterého se přes území takzvaného Islámského státu nedostanou. Prodali tak majetek a za utržené peníze se vydali do Evropy,“ vylíčil blanenský policista jeden případ.

Spousta lidí podle něj také říkala, že míří do Německa, kde mají známé nebo příbuzné.

Na misi se Hloušek přihlásil z vlastní iniciativy. „Účast jsem vnímal nejen jako možnost vyzkoušet si policejní práci v zahraničí, ale také jako příležitost vyměnit si profesní zkušenosti s kolegy z policejních sborů jiných států,“ sdělil. Kromě českých policistů pomáhají totiž Makedoncům střežit hranici také Slováci, Rakušané, Poláci nebo Chorvati.

Z Makedonie se vrátil na konci března, situaci tam ale nepřestává sledovat. Do země na sever od Řecka by se chtěl jednou podívat nejen pracovně, ale i na dovolenou. „Jsou tam krásné hory, kde nepotkáte živou duši. Kde se vám poštěstí vylézt do výšky 2 200 metrů a nejsou tam lidi?“ uzavírá Hloušek.

Autor: