Nevyléčitelně nemocným lidem svitla naděje, že budou smět dožít doma namísto v nemocnici. Vláda totiž zahrnula proplácení péče o umírající v domácím prostředí do novely úhradové vyhlášky, která začne platit už v lednu 2018.

Znamená to, že dala za pravdu zastáncům mobilních hospiců, které právě takovou péči nabízejí.

Umírání v Česku Seriál iDNES.cz

„Dobrou zprávou je, že testování už skončilo. Nyní je otázka, jak se to podaří v praxi,“ řekla Eva Hegmonová, ředitelka zlínského hospice Most k domovu a zároveň členka výboru České společnosti paliativní medicíny (ČSPM).

Mobilní hospice nyní čeká kolotoč jednání s pojišťovnami. Záleží totiž na nich, jestli s konkrétním zařízením uzavřou smlouvu. Ve Zlínském kraji fungují dva – ve Zlíně a Uherském Hradišti.

Mají ale poněkud rozdílné postavení. Zatímco uherskohradišťský Pahop je v tuto chvíli součástí pilotního ověřování, které v posledních třech letech dělalo ministerstvo zdravotnictví se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a ČSPM, zlínský Most k domovu z něj před rokem vypadl kvůli neshodám o fungování projektu. A dost možná, že mu ani vítězství v podobě úhradové vyhlášky nepomůže zpět.

„Nevidíme důvod pro nějaký dramatický nárůst počtu smluvních zařízení. Domácí hospice, které byly doposud zařazeny v pilotním projektu, považujeme za základ sítě, která je pro naše klienty plus minus dostačující,“ uvedla Lucie Krausová z tiskového oddělení VZP.

Se dvěma z větších zdravotních pojišťoven, Oborovou a ministerstva vnitra, hospic smlouvy má. Jenže právě u VZP je největší skupina pojištěnců.

Ze stovky klientů, kterým letos hospic pomáhal, bylo zhruba osmdesát klienty VZP, a tedy si museli péči hradit sami, případně s pomocí nadace, která s hospicem spolupracuje. „To je samozřejmě problém a je velký otazník, jak se to bude vyvíjet,“ uvedla Hegmonová.

V minulém roce v pilotním programu zařazení byli a poskytli péči 157 lidem, letos klesl jejich počet o třetinu. Celkem zatím zlínský hospic, který vznikl v roce 2014 jako první ve Zlínském kraji a jeden z prvních vůbec, dochoval na 400 lidí.

Většina lidí chce dožít doma

Důvodem rozporů však byla kritika nastavení podmínek, za jakých mají hospice fungovat. Hegmonová, která je průkopnicí v propagaci paliativní medicíny (tedy péče o umírající s pomocí léčby bolesti), kritizovala například hranici 30 dnů. Pokud klient žije déle, má jej hospic propustit z péče. To ovšem odmítala.

„Je to sporné. Jsou lidé, které máme dva dny, ale jiní se naopak doma zotaví natolik, že žijí déle,“ potvrdila zakladatelka uherskohradišťského zařízení Helena Schwarczová. Je ale rozhodnutá ctít pravidla a udržet tak smlouvu s pojišťovnou.

Domácí hospic funguje tak, že o nemocného pečuje doma někdo z blízkých. K dispozici má 24 hodin denně a sedm dnů v týdnu podporu lékaře a sestry, kteří jsou neustále na telefonu, případně připravení přijet během pár minut. Musí tedy být v dosahu několika kilometrů.

Lékař rozhoduje o nasazení léků, jejich dávkování, dokáže rovněž například tlumit bolest.

„Lidé mívají strach, ale pokud chtějí, zvládnou to. S takovou podporou, jakou dostanou, neexistují situace, kdy by to doma nešlo,“ vysvětloval před časem odborník na paliativní medicínu a léčbu bolesti Ladislav Kabelka.

Podle průzkumu, který si ČSPM nechala zpracovat, si naprostá většina lidí přeje dožít doma. Realita je ale taková, že ze 108 tisíc lidí, kteří zemřou během roku, je 65 procent v poslední chvíli v nemocnici. Právě to mají mobilní hospice změnit, zatím ale stále narážejí na nepochopení a fakt, že umírání je pro značnou část společnosti tabuizované téma.

Ve většině se týká lidí na sklonku života, hospice ale pomáhají zpříjemnit poslední dny života také nevyléčitelně nemocným. Ve Zlíně v poslední době pečovali třeba o klienty s ročníkem narození 1972 nebo 1981.