Tehdy začínal s obratem půl milionu korun ročně, dnes se částka pohybuje okolo sta milionů. Počátek jeho firmy by se dal zasadit již do 70. let, kdy s přáteli cestoval po světě a zdolával vrcholy hor. Mario Vlček nabral během výprav spoustu inspirace. I díky tomu je dnes strakonická Moira, která vyrábí funkční prádlo, úspěšným podnikem a do budoucnosti má skvěle nakročeno.

„Vše, co nám zbude, vracíme zpět,“ usmívá se sedmdesátiletý podnikatel.

Sám si oblečení pro sebe šil už v pubertě. „Jednou jsem si z vozové plachty vyzkoušel ušít džíny jako Levi Strauss. Hned jsem poznal, že se v tom nedá chodit,“ vzpomíná pobaveně na začátky.

K vášni se později přidalo i nadšení pro adrenalin. Právě tohle spojení bylo dost možná důvodem jeho úspěchu. S přáteli prošel pohoří na několika kontinentech. V 70. letech se vydali na Kavkaz, do Afghánistánu a poté zdolali i pětitisícový vrchol v horách Svatého Eliáše v Kanadě.

„Je to nejdrsnější pohoří, které existuje. Neustále sněží nebo padají laviny. Vítr nafoukává sníh na stěny a ten padá. Země se pořád chvěje,“ popisuje Vlček.

Na cesty si sám vyráběl vybavení, protože bylo pro něj nemožné cokoliv sehnat. Zkušenosti z náročných výprav pak využil při zakládání firmy. Zpětně ale začátky podnikání po revoluci hodnotí jako risk.

„Všichni jsme byli podnikáním nepolíbení. Já první zkušenosti získal, když jsem šil pro sebe a kamarády, kteří mi byli ochotni zaplatit. Rozhodl jsem se, že se chci živit sám. Proto jsem musel udělat ten krok, což bylo asi vůbec nejtěžší. První pronájem výrobních prostor mě stál měsíční výdělek. Také jsem věděl, že jsou moje výrobky sofistikovanější a musí stát víc,“ líčí Vlček.

Oblečení využívají horolezci i ozbrojené složky

Dnes Moira vyrábí lehké funkční sportovní prádlo z kvalitních materiálů. Velký podíl na tom má speciální materiál, který vznikl ve spolupráci s Výzkumným ústavem chemických vláken na Slovensku.

„Jde o syntetické vlákno. Každé má nějakou savost, ale tohle nesaje. Zároveň je chemicky odolné. Pro zákazníky je ideální, pro zpracovatele ne, protože jde o nepoddajný materiál. Je to, jako když přijde kus železa ke kováři a on s ním pracuje. Jezdil jsem kvůli němu každých čtrnáct dní stopětkou pod Tatry, strašná cesta. Hotové bylo v roce 1996,“ říká Vlček.

Závod umístil do Strakonic, když ho oslovil obchodník firmy Fezko. Společnost právě měnila majitele a zrušila jednu z výrob. Tak získal Mario Vlček první stroje. Městu se teď snaží vracet to, co mu dalo.

Koupil dvouhektarový brownfield v centru, který se snaží zvelebovat. „Je to integrovaná součást města. S opravami jsme začali v místech, kde je pohledová strana z města. Když něco zbude, dáváme to do domů okolo nás,“ vypráví Vlček.

Moira má obrat sto milionů korun. Po uhrazení výdajů se velká část peněz vrací do výroby. Oblečení využívají cyklisté, horolezci i speciální jednotky ozbrojených složek. Tak vypadá dílo muže, který si v pubertě ušil kalhoty z vozové plachty.

Sportu se věnuje dodnes. Hor už se však vzdal. „Mám to v sobě ukončené. Teď jezdím na kole, závodním motocyklu nebo plavu,“ usmívá se úspěšný podnikatel, jehož motto je Capite Corde et Manibus – „Hlavou, srdcem a rukama“.