Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

K moři to měl stovky kilometrů, přesto založil značku rybiček v oleji

  18:24
Polná nemá žádné moře, jen rybník nazývaný Peklo. Přesto právě odtud pocházel největší výrobce rybích specialit v rakouské monarchii. V roce 1829 tu v rodině tehdejšího starosty přišel na svět rozený obchodník. Značka C. Warhanek, kterou Karel Varhánek založil, přetrvává dodnes.

Karel Varhánek z Polné byl prvním výrobcem sardinek v oleji v tehdejší monarchii. Firmu rozšířil do několika zemí. | foto: Archiv Norberta Entrese

Jednou jsi dole, jednou nahoře. Pro byznys, do kterého se před téměř 160 lety pustil Karel Varhánek, toto heslo určitě platí.

Fotogalerie

Firma, kterou založil, již neexistuje. Na podnikání slavného „rybičkáře“, jenž pocházel z Polné, ale v současnosti navazuje rakouský potravinářský velkoobchod Interfood. Jeho zásluhou je značka C. Warhanek na trhu i nyní. Byť nikoli na tom českém, ale v Rakousku a zemích bývalé Jugoslávie.

„Značka C. Warhanek se na obratu podílí odhadem částkou 1,5 milionu eur,“ říká Norbert Entres, který má v Interfoodu na starost rybí produkty.

Zatímco Karel Varhánek začínal se sardinkami v oleji a tuňáky, dnes většinu prodejů zaujímá losos.

C. Warhanek není jediná rybí značka Interfoodu. „V rybách dnes děláme obrat ve výši téměř 20 milionů eur. Jsou v tom zahrnuté i vlastní značky jednotlivých řetězců,“ doplnil Entres.

Potomek Varhánka vystudoval práva, ale pro podnik neměl cit

V oboru se pohybuje od roku 1977. Kariéru začínal právě ve firmě C. Warhanek. V jejím vedení byl ještě i jeden z potomků Varhánkovy rodiny, Gottfried Gunkel.

Varhánek zemřel v roce 1900 jako bezdětný. Firmu zdědil jeho synovec Hugo Anbelang. Jeho dcera Clara si vzala za manžela pozdějšího šéfa společnosti Stephana Gunkela. A Gottfried byl jeho syn.

„Vystudoval práva ve Vídni, ale neměl cit pro podnik,“ říká o Gunkelovi Entres, jenž do firmy přišel jako mladý vystudovaný ekonom, aby tam vnesl čerstvý vítr.

„Relativně rychle jsem se naučil, o co v této branži jde, a pustil se do změn. Fungovalo to velmi dobře,“ uvádí nynější manažer Interfoodu.

Jedním z jeho prvních kroků byl přesun centrály firmy z ulice Prinz Eugen Strasse (tedy od Schwarzenberského paláce ve středu Vídně, pozn. red.) do místa produkce v desátém vídeňském okrsku.

Karel Varhánek

  • Narodil se 30. ledna 1829 v Polné. Jeho otec tam byl mydlářem a starostou.
  • Učil se kupcem. V osmnácti odešel pracovat jako obchodní příručí do Vídně. Zde si zároveň rozšířil vzdělání a znalosti jazyků v polytechnickém institutu.
  • Následně se stal obchodním cestujícím s působností zejména v Rakousku, Rusku a Turecku.
  •  V roce 1858 založil ve Vídni lahůdkářský obchod a v Gradu u Jadranu továrnu na konzervování sardinek v oleji. Svou firmu pak rozšířil až na šestnáct míst.
  • Zemřel 2. února 1900 ve Vídni.

„Začali jsme úplně nanovo, racionalizovali výrobu, malé série zboží nechali dělat v Německu, což bylo lacinější. Ti staří nepočítali, oni se to nikdy neučili. Prostě staré časy…“ říká Entres.

Firma v té době dávala ve Vídni práci 80 lidem, ve Villachu jich byla stovka a v Linci pracovalo dalších 80 zaměstnanců. „Byl to příliš velký počet, společnost byla velmi neproduktivní,“ dodává manažer.

Následkem bylo postupné uzavírání jednotlivých provozů. V polovině 80. let došlo na Villach, v roce 1989 následoval Linec a o čtyři roky později i Vídeň. Produkce se přesunula do jiných zemí.

A platí to i o současnosti. „Dnes je C. Warhanek jen značka. Produkci zajišťujeme například v České republice v Hodoníně, ale také v Polsku, Litvě, Německu či Dánsku. Prostě po celé Evropské unii,“ shrnul Entres.

Přitom se mohlo stát, že by Warhankovy produkty, které měl v oblibě i císař František Josef I., už úplně zmizely z trhů.

Těžké časy nastaly například za první světové války a po krachu monarchie. Koncern tehdy přišel o sedmnáct továren. Další čtyři zahraniční fabriky nepřečkaly druhou světovou válku. A vídeňskou centrálu poničilo osm bomb.

Za éry Gottfrieda Gunkela firma řešila finanční problémy, zachraňoval ji ovšem rozsáhlý nemovitý majetek. „Třeba těch 4 500 metrů čtverečních ve vídeňském desátém okrsku, to by v dnešních cenách bylo určitě šest milionů eur,“ odhaduje Norbert Entres.

Varhánkův odkaz v Polné žije. V jeho domě dnes sídlí radnice

Značka, kterou vypiplal Poleňák Karel Varhánek, však dál přetrvává. A do současnosti toho po něm zůstává mnohem víc. Například v jeho rodném domě v Polné sídlí radnice, jak si Varhánek výslovně přál.

Opatrovna pro malé děti, jejíž vznik financoval, sice v někdejší Psí ulici (dnes Varhánkova, pozn. red.) už nefunguje, ale dům stojí a slouží místním lidem.

„V prvním patře máme klubovnu a poměrně rozsáhlý archiv Klubu za historickou Polnou (KZHP). Jsou tam i místnosti fotoklubu, polenské pobočky Klubu českých turistů a dole je jídelna. Nahoře ve třetím patře se nacházejí dva byty,“ říká za KZHP Jan Prchal.

Na hřbitově svaté Kateřiny Polenští pečují o Varhánkův hrob.

Norbert Entres si zase na památku na slavného továrníka a firmu svého srdce, kde začínal kariéru, ponechal ceník z roku 1900. „Byl psaný v ruštině, turečtině a francouzštině, nikoli v němčině. Vše je ve stříbrném potisku,“ uvedl.

Má i pohlednice a v bytě třeba křeslo, lustr či termometr z někdejší centrály ve středu Vídně.

„Vrátili jsme se zpátky ke kořenům. Připadalo mi to logické, tuto značku oživit,“ říká o krocích rakouského velkoobchodu Interfood.

Na továrníka v kočáře vytáhl synovec revolver

Nechvalně se naopak proslavil synovec továrníka Varhánka Bedřich. V den, kdy se v Polné zrovna světila opatrovna pro malé děti (7. 7. 1884), namířil na svého strýce šestihlavňový revolver.

„V době, kdy tu Karlu Varhánkovi udělali velkou oslavu, se jeho synovec dověděl, že nebude univerzálním dědicem, že to budou Anbelangovi. Pokusil se spáchat na Karla Varhánka atentát. Namířil pistoli, ale kočí Šimek, který měl továrníka vézt kočárem na dráhu do Šicndorfu (dnešní Dobronín, pozn. redakce), mu srazil ruku,“ uvádí Jan Prchal z Klubu za historickou Polnou.

„Nastal všeobecný zmatek, ale Karel Varhánek se tomu smál,“ popisoval situaci tehdejší polenský starosta a kronikář Antonín Pittner. „Zbraň se podařilo odvrátit a učinit neškodnou,“ oddechl si.

Po incidentu sice Bedřich Varhánek odešel se svou matkou domů na děkanství, ale pak byl už zatčen a v září jej čekal soud.

„Revolver byl ostře nabitý, ale závlačkou byl uzavřen, takže rána vyjít nemohla,“ zněl podle dobových kutnohorských novin jeden z hlavních argumentů obhajoby. Žádný svědek také neviděl, že by Bedřich měl prst na spoušti.

Sedmadvacetiletý pachatel pravil, že strýce zastřelit nechtěl. To spíš, že by sám sebe zastřelil z omrzelosti životem. Byl také opilý.

Když bylo Bedřichovi Varhánkovi sedm let, zemřel mu otec. Po studiích se věnoval kupectví, pak byl odveden na vojnu, po které jej trápily nemoci. Bohatý strýc mu nabídl práci v závodě v Izole na Jadranu, Bedřich na to ale neslyšel.

Továrník mu dal ještě jednu možnost, aby si tedy sám něco našel a začal s živností s tím, že on mu přispěje. Bedřich ale měl svou hlavu...