Čím vyšší je stupeň aktivity, tím vyšší je také riziko napadení člověka nebo zvířete klíštětem a je-li infikováno, je i pravděpodobnost nakažení klíšťovou encefalitidou nebo lymeskou boreliózou vyšší.

U nejvyšších stupňů aktivity klíšťat odborníci nedoporučují vstupovat do listnatých lesů, respektive radí pohybovat se tam pouze po zpevněných cestách, používat repelent a po návratu se prohlédnout.

Nejvíce se klíšťatům daří v listnatých a smíšených lesích, remízcích, křovinách a porostech v okolí vodních ploch a toků. Vyskytují se ale také v parcích a zahradách. I přesto, že to v minulosti nebývalo obvyklé, vyskytují se nyní klíšťata i ve vyšších nadmořských výškách. O poznání méně se těmto roztočům naopak daří v jehličnatých lesích nebo kamenitém terénu. Nevyskytují se ani na zemědělských plochách, na osluněných suchých místech nebo v rašeliništích a v trvale podmáčeném terénu.

Klíště se může přisát kdekoli na těle, nejčastěji je lze nalézt v podkolenní jamce, tříslech, v podpaží, za ušima a u dětí také na hlavě. Odborníci doporučují prohlížet se nejen večer po návratu z přírody, ale i ráno, protože klíšťata mohou po těle několik hodin lézt, než se přichytí. Vždy platí, že čím dříve se podaří klíště odstranit, tím vyšší je šance, že nedošlo k nákaze některou z chorob, které přenášejí.

V loňském roce se lymeskou boreliózou nakazilo 3939 osob, klíšťovou encefalitidou 687 lidí.