„I letos pod širým nebem představí jak obyvatelům města, tak jeho návštěvníkům sochy a výtvarné objekty předních domácích i mezinárodních tvůrců,“ říká Lucie Čunderlíková z tiskového servisu festivalu.
Fotogalerie |
Díla každoročně budí velkou pozornost kolemjdoucích, někteří je obdivují, jiní se nad nimi pohoršují. Asi největší zájem letos provází výtvor známého sochaře Kurta Gebauera nazvaný Nohy z vody. Dílo představuje tři páry ve větru se pohybujících nohou, které vykukují z Mlýnské strouhy.
„Že plavkyně a jiné vznášející se dámy je moje celoživotní téma, se asi ví. Nohy z vody jsou trochu něco jiného. Je to nad vodou viditelná část stojky, a to je většinou nejradostnějším projevem dětí a děvčat ve vodě. No já si to taky někdy střihnu,“ vysvětluje umělec, kde čerpal inspiraci.
Atmosféru z rybníků či bazénů se tak pokusil přenést i na plochu, kde je koupání zakázáno.
„Z toho blbnutí mají radost i ti, co to vidí, no a jak zajistit tu radost i tam, kde se holky většinou nekoupou? Socha nahradí kde co – nežijící básníky, svaté, ale i zločince. Tak proč by neměly mít pomník nohy z vody, když jsou symbolem toho nejdůležitějšího, proč jsme tady, radosti ze života?“ konstatuje Kurt Gebauer, který je pedagogem na UMPRUM.
Svérázným počinem je také dílo s názvem Malé prádlo zdobící prostor na ulici Bedřicha Smetany. Autorkou je Veronika Kudláčková Psotková. Dílo je sochařsky kresebným záznamem v té době aktuálního rozpoložení autorky v intenzivní roli matky, pečovatelky a hospodyňky. Na šňůře nad hlavami chodců nevisí kusy oblečení, ale obrysy dětských postaviček vyrobené z rabicové sítě.
Další díla jsou k vidění před budovou Studijní a vědecké knihovny, v Kopeckého sadech a u 4. ZŠ v Kralovické ulici.
„Myslím si, že je to příjemné zpestření. Vůbec by nevadilo, kdyby bylo nějaké umění v ulicích natrvalo. Netvrdím, že se mi všechny ty sochy líbí, ale aspoň je o čem mluvit,“ říká s úsměvem Plzeňanka Martina Hálková.
