„V současné době se s městem domlouváme na náhradním místě, kam bychom je mohli dát,“ řekl Lukáš Řezníček.

Také bylo třeba jedno z chodidel u synagogy více utopit v chodníku, aby o ně někdo nezakopl. Zbytek děl by měl zůstat v původním stavu.

„Domluvili jsme se na tom s autorem. Místo pod divadlem nebylo pro plastiky vhodné, proto jsme po dohodě zvolili tuto variantu. I v tomto případě byly důvody především bezpečnostní. Předměty, které vystupují ze země, mohou být pro chodce nepříjemné,“ uvedl ředitel Správy veřejného statku města Plzně Milan Sterly.

Ruce, chodidla, ústa

Opatření Lukáše Řezníčka nijak zvlášť nezaskočilo. „S něčím podobným jsem samozřejmě musel počítat. Jsem ale rád, že jinak mi město vyšlo poměrně vstříc a budu moci grimasy umístit jinam,“ konstatuje umělec.

Řezníček se rozhodl město vyzdobit street artem, který tu podle něho chyběl. Nejprve na konci listopadu dal kovové ruce ke kostelu svatého Bartoloměje. Šlo o symbol naděje, který je spojený s andělíčkem, k němuž lidé chodí kvůli plnění přání.

V lednu pak s tvorbou pokračoval. Zaměřil se na prostranství před Velkým divadlem, kam umístil pět úst znamenajících grimasy, které dělají herci.

Posledním dílem byla chodidla obrácená vzhůru u Velké synagogy. Měla být připomenutím transportů židovských obyvatel Plzně do koncentračního tábora v Terezíně.

Autor má na plastiky jenom pozitivní ohlasy. Díla se líbí jak laické veřejnosti, tak odborníkům. Uvítal je jak plzeňský architekt Jan Soukup, tak zástupci sdružení Křížky a vetřelci, které mapuje drobné umění na území města Plzně.