„Kniha přináší řadu nepublikovaných myšlenek a faktů, platných od roku 1517 až po dnešek. Publikace za 500 let existence právovárečných měšťanstev v Čechách nemá v našem pivovarnictví žádnou alternativu,“ řekl ředitel pivovaru Karel Witz.

Autoři se museli vypořádat s tím, že se kvůli požáru města a pivovaru v roce 1845 řada písemností nezachovala.

„Pivo vařené ve středověku bylo mnohem hustší, než na jaké jsme zvyklí dnes. Zpočátku se v podstatě jednalo o mírně prokvašenou kaši. Mnohdy dokonce tak hustou, že ji bylo nutné jíst lžicí z misky. Ostatně i slovo ožralý má svůj základ ve slově žrát,“ uvádějí zmínění autoři ve svém historickém ohlédnutí.

8 fotografií

Pivovarnická tradice Poličky vznikla po dohodě sto třinácti majitelů právovárečných domů a členů právovárečného měšťanstva.

„Ti všichni se po svém souhlasu stali majiteli právovárečného domu, kde se pivo vařilo například jednou za týden,“ uvedl v předmluvě ředitel pivovaru Karel Witz.

Kniha o 132 stránkách obsahuje historické i současné fotografie z pivovaru a informace o jednotlivých pivech, včetně jejich etiket.

Přibližuje postup při vaření piva, daňové zatížení i přestupky jejich výrobců při nedodržování počtu a velikosti várek, největší konkurenci v okolí nebo ceny piva v různých historických obdobích. Také místa spojená s jeho výrobou a změny v organizaci a jeho vaření.

Významným datem byl rok 1865, kdy byl dostavěn nový pivovar, jehož stavitelem byl František Schmoranz, který například restauroval chrudimský kostel Nanebevzetí Panny Marie nebo poličský kostel svatého Jakuba.

V Pardubicích pak postavil budovu reálky či Larischovu vilu a zásadní měrou se podílel na záchraně Zelené brány.

Dobré pivo podpořila rodinná tradice

Za kvalitu mohlo poličské pivo děkovat od roku 1895 do roku 1971 hlavně dvěma sládkům, staršímu a mladšímu Františku Bittnerovi, později i zeti druhého z nich Jiřímu Vášovi.

Mladší z Bittnerů se stal v roce 1948 zmocněncem k výkonu národní správy. V té době přicházel pivovar o tradiční odběratele - likvidované soukromé obchody, restaurace a hotely.

„Téměř zmizela pojmenování tradičních pivovarských profesí, kterými byli vedle pana starého, který vedl pivovar, nadsladovní, spilečný, vařič, sklepmistr nebo strojmistr,“ uvádí autoři knihy Měšťanský pivovar v Poličce.

Později za socialismu hrozilo poličskému pivovaru zrušení, měl ho nahradit modernizovaný ve Svitavách. Pozemky pivovaru měly sloužit ke stavbě rodinných domků.

Do nové éry po roce 1989 vstoupil pivovar s omezenou výrobní kapacitou ve spilce a v ležáckém sklepě, proto tehdy patřil k nejmenším v republice. V roce 1990 uvařil 33 tisíc hektolitrů piva, v roce 2000 73 tisíc a v roce 2016 už činil „výstav“, tedy celková roční produkce piva, 120 tisíc hektolitrů.

V čele stojí kytarista, který hrál se Žbirkou

Jeho budoucnost velmi ovlivnil restituční spor, který v roce 1993 vyhráli vlastníci domů s právem várečným a pivovar převzali o rok později.

„Státní podnik Hradec Králové, bývalý majitel a u soudu odpůrce, nám dával tři měsíce života. Za zhruba dva roky jsme se naučili o pivovaru vše, a něco objevujeme znovu a znovu,“ řekl Karel Witz, který je od té doby v čele pivovaru.

Witz je přitom původně úspěšný kytarista, který hrál kdysi v kapele Modus s Marikou Gombitovou a Mekym Žbirkou, v Collegium Musicum s Mariánem Vargou či s kapelou Indigo a Petrem Nagym.

Do pivovaru přišel jako jeden z potomků původních právovárečníků. Od roku 1990 se stal vedoucím odboru kultury na radnici v Košicích, ale když se měla dělit republika, začal uvažovat o přestěhování z Košic do Poličky.

Zde získal v restituci dům. O pivovarnictví nevěděl nic, musel si všechno rychle nastudovat, ale jeho výhodou bylo, že na počátku sedmdesátých let vystudoval Fakultu výrobně ekonomickou Vysoké školy ekonomické v Praze.

Měšťanský pivovar v Poličce je nyní třetím největším samostatným v České republice, stojícím mimo pivovarnické skupiny za Budějovickým Budvarem a Pivovarem Nymburk. Veškeré nové vybavení zásadně pořizuje jenom ze zisku, tedy bez půjček.

„Poličský unikát mimo jiné spočívá v tom, že si přes 80 procent zákazníků pro pivo jezdí samo. Areál je otevřený dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu,“ uvádějí autoři publikace.

Kniha přibližuje samozřejmě mnoho historických událostí, které ovlivnily produkci piva, ale kvůli uzávěrce se už do ní nedostal velmi důležitý takzvaný protikuřácký zákon, jehož účinnost započala loni 1. června.

„Právě kvůli němu produkce v tomto desetiletí poprvé klesla, a to na 95 procent ve srovnání s předcházejícím rokem, tedy přibližně na 115 tisíc hektolitrů. Zákon se dramaticky projevil od září, když kvůli počasí nebylo možné držet lidi dále na restauračních zahrádkách. I příležitostní kuřáci je brzy opustili, proto zájem o pivo poklesl,“ řekl Witz.

 V knize není uveden ani fakt, že je poličský pivovar v poslední době sběratelem řady cen v různých anonymních pivních soutěžích.

Loni například získala jeho tmavá desítka Hradební na mezinárodním pivním festivalu v Českých Budějovicích ocenění Stříbrná pivní pečeť, na zářijové degustační soutěži Žatecká Dočesná obdrželo totéž pivo první místo mezi tmavými.

Další cenou bylo druhé místo v kategorii světlé výčepní pivo, druhou příčku navíc získala i světlá dvanáctka Záviš.

V anketě Sdružení přátel piva Pivo roku 2017 obdržela cenu za třetí místo v kategorii tmavých piv speciální tmavá třináctka Eliška.