Český lev z písku drtí rakouskou orlici, odolá i vichru a lijavci

  9:50
Šest pískových soch před polednem slavnostně odhalí v Písku. Odstartuje tak třídenní akce Pískoviště. Na břehu Otavy budou lidé až do konce prázdnin obdivovat Masaryka na koni nebo českého lva drtícího svými tlapami rakouskouherskou dvojhlavou orlici.

Právě v tomto okamžiku v Praze na Staroměstském náměstí vyhlašují Československou republiku a já ve vší formě vyhlašuji Československou republiku v Písku. Těmito slovy rozjásal redaktor František Hanzlíček zhruba pětitisícový dav shromážděný na Velkém náměstí.

Mezi příchozími propukla euforie a na oslavu samostatnosti rozvěšovali vlajky nově vzniklého státu. Mělo to však jeden háček. Kalendář ukazoval teprve 14. října 1918.

Fotogalerie

Tato mýlka, kdy redaktor neobdržel včas zprávu o odvolání akce vyhlášení republiky, se zapsala do dějin města.

Hanzlíčka nyní Písečtí přivítají znovu. Avšak tentokrát bude jeho postava z písku. Stejně jako pět dalších soch na náplavce u Otavy, které připomenou jedno století staré události.

Páteční vernisáží soch začne letošní ročník akce Pískoviště, na které návštěvníci oslaví kulaté výročí vzniku Československa.

Tematické sochy rostou v Písku podvanácté. Poosmé na nich pracují akademičtí sochaři Jiří Kašpar a Josef Faltus. „Úkol máme rozdělený napůl. Každý tvoří tři sochy,“ vysvětloval Kašpar, když v úterý opracovával nohy T. G. Masaryka v uniformě hrdě sedícího na koni.

Navezli 90 tun písku

Oba tvůrci na náplavce řeky Otavy pracovali od konce dubna. Jednu sochu zvládnou za čtyři dny.

„Fyzicky náročný je hlavně začátek. Tehdy materiál přemisťujeme a hutníme. U toho pracujeme s těžkými stroji. Ale ani samotné tvarování sochy není legrace, když celý den pálí slunce,“ pokračoval Jiří Kašpar a otíral si pot z čela.

Aby mohli břeh řeky vyzdobit, potřebovali tam navézt až 90 tun písku od Českého Krumlova. Jím se naplnily dřevěné formy. Pak bylo nutné ho upěchovat. Následně se bednění odshora rozebírá a materiál tvaruje postupně směrem dolů, přičemž umělec využívá hlavně lopaty a různých špachtlí. Výsledkem je asi třímetrová socha, kterou nezboří ani silný vítr nebo prudký déšť.

„Písecká radnice nám vždy zadá téma, které rozpracujeme a předložíme návrhy. Ty vybrané poté vytvoříme,“ líčí akademický sochař z Prahy.

Kromě redaktora Hanzlíčka a Masaryka letos na náplavce vyrostl například český lev drtící svými tlapami rakouskouherskou dvojhlavou orlici.

„Šest soch odvypráví netradiční příběh, jak se ve městě vyhlásila republika o 14 dní dříve. Vždycky se snažíme, aby výsledek byl něčím zajímavý a jistým způsobem zábavný,“ prozrazuje Kašpar.

Sochání z písku se začal věnovat v roce 2004. Používá však i pevné materiály. Tříapůlmetrovým T. G. Masarykem z bronzu z Kašparovy dílny se kochají v Pečkách u Kolína, pracuje však i s kamenem nebo dřevem.

V zimě je vystřídá za led. „Dobře lepí a dají se z něj vytvořit opravu veliké věci. Led je však průhledný, a tudíž na něm nevyniknou detaily. Naopak na písku stíny vidíme a vyhrát si s ním se vyplatí,“ porovnává.

Díla obou autorů by měla příchozí bavit až do konce letních prázdnin. Pět jich zkrášlí zmiňovanou náplavku, šestá se bude tyčit na protějším břehu u Městské elektrárny.

Autoři: