Navíc si zvolili bezpochyby nejtěžší trasu: se svými letitými stroji přejeli Alpy včetně slavného horského průsmyku Stelvio ve výšce takřka 2 800 metrů nad mořem.
„Loni jsme bez větších problémů na stejných motocyklech dojeli k maďarskému Balatonu a zpátky, tak jsme si řekli, že vyzkoušíme větší výzvu. Vůbec jsme netušili, do čeho jedeme,“ vzpomíná s úsměvem Filip Kramoliš z Hodslavic, jeden z iniciátorů výpravy pojmenované Dvoutaktem do Monaka aneb Fichtl tour. To podle přezdívky těchto motocyklů, kterým i v minulosti holdovali hlavně mladí jezdci.
Na cestu se hoši připravovali už od Vánoc, kdy například vyráběli držáky a kufry na náhradní díly. Také museli vytyčit trasu. „Nakonec jsme za šestnáct dnů projeli jedenáct států a celkově jsme zvládli zhruba 3 600 kilometrů,“ líčí Kramoliš.
Sedm mladíků ve věku 17 a 18 let vyjelo na třech strojích Jawa Pionýr 21, jeden měl starší Jawu Pionýr 20, další dva Jawu Mustang a strojový park doplňoval letitý východoněmecký motocykl Simson.
Dvoutaktní motory o obsahu padesát kubických centimetrů většinu cesty zvládly, byť některé úseky jen s největšími obtížemi.
Motorky předjížděli i cyklisté
„U jednoho motocyklu jsme měnili snad patnáct svíček, jinak to byly docela drobnosti. Ale drobnosti, kvůli kterým motorky nejely,“ připomíná Kramoliš, který se při vzpomínce na reakce lidí sledujících skupinku zahalenou modrým dýmem rozesměje. „Vůbec nechápali. Někdo se usmíval, jiný chytal za hlavu, hodně z nich se s námi a motorkami chtělo vyfotit,“ popisuje.
V průsmyku Stelvio poblíž italsko-švýcarských hranic si prý mnozí dokonce ťukali na čelo. Nevěřili, že se kluci na malých motocyklech dostali na místo takřka vyhrazené silným strojům ve stylu Harley Davidson. „Však jsme taky kus cesty museli motorky tlačit, a i když jsme se rozjeli, tak nás předjížděli i cyklisté. Byli prostě rychlejší,“ usmívá se mladý motocyklista.
Připomíná, že ani cesta dolů žádnou úlevu nepřinesla. „Staré bubnové brzdy se přehřívaly, takže jsme deset minut jeli a deset minut chladili.“
Příští rok Rumunsko. Možná
Když po všech útrapách dojeli do Monaka, neskrývali nadšení. „Byl večer a nasvícené město vypadalo úžasně. Pak jsme si splnili přání, kvůli kterému jsme do Monaka vlastně vyrazili. Projeli jsme část monackého okruhu, po kterém krouží vozy F1. To byla paráda,“ vzpomíná Kramoliš.
Na zpáteční cestě se jezdci s dvoutakty horám už vyhnuli a přes Benátky zamířili do Chorvatska a posléze přes Maďarsko a Slovensko dorazili domů. Nejvíce za den ujeli 300 kilometrů, a to z Bratislavy do Hodslavic. Průměrnou rychlost celé výpravy odhadují na 35 až 40 kilometrů v hodině.
„Nejrychleji jsme jeli asi pětašedesátkou, to když nám hodně foukalo do zad,“ směje se Kramoliš, který už spřádá plány na příští rok. „Chtěl bych projet průsmyk Transfagaras v Rumunsku, ale zatím nejsme dohodnutí. Tak uvidíme.“
