„Martin žije v Horní Branné u Jilemnice. Narodil se zdravý, ale po dvou letech mu lékaři diagnostikovali nevyléčitelné onemocnění, které se projevuje postupným ochabováním kosterních i dýchacích svalů,“ říká Urban.
„Martin už dokáže hýbat jen některými prsty na rukách. Neztratil smysl pro humor, což se mi na něm líbí. Hlavně si ale cením jeho chuti a odhodlání bojovat s nepříznivým osudem. Když mu třeba úředníci neschválili bezbariérový sprchový kout, poznamenal, že by mu mohli poslat alespoň otroka, aby si jeho mamka občas odpočinula.“
Po brožurce plánují knihu
Nejsou prvním českým humoristickým tandemem, nejslavnější dvojicí spojenou s kreslenými vtipy byli Jiří Neprakta a Miloslav Švandrlík.
„Zatím jsme s Martinem vydali brožurku se čtrnácti vtipy. Lidé si ji mohou koupit na mé výstavě v Galerii Josefa Lieslera v Kadani nebo našich akcích,“ podotýká Urban. „Brožurka stojí sto korun a výtěžek z prodeje pomůže Martinovi v boji s jeho nemocí. Na výstavu jsem dal i staré zarámované vtipy, jimiž jsme v roce 1993 vyzdobili Pravou Pivrncovu putyku. Kdo si je koupí, podpoří Martina.“
Martinova maminka Pavlína Holubcová tvrdí, že její syn má na vtipy talent od pánaboha. „Když ho něco napadne, dělám mu sekretářku a všechno zapisuji,“ dodává Holubcová. „Díky tomu, že pak Petr Urban vtipy nakreslí, nastal v Martinově životě zlom. Našel něco, kde se může uplatnit.“
Výsledkem spolupráce Martina Petráska a Petra Urbana je prozatím čtrnáct kreslených vtipů. Později chtějí vydat také knihu, k tomu by Petrásek potřeboval vymyslet sto vtipů.
Brožurkou se čtrnácti vtipy spolupráce dvojice Petrásek - Urban nekončí. „Rádi bychom vydali z našich vtipů knížku,“ prozrazuje Urban. „Dozvěděl jsem se, že Martin zná moje obrázky odmalička, prohlížel si je s dětskými knížkami. I když je těžce tělesně postižený, v hlavě mu to pálí a dělá mi radost kreslit vtipy podle jeho nápadů.“
Pro knížku potřebuje Martin vymyslet sto vtipů. „V průměru se mu povedou tři denně. Myslím, že nápady pro knížku dá dohromady ještě letos,“ uvádí Holubcová. „Petr zná Martina odmalička. Bez táty je už deset let a nemáme v rodině žádného chlapa, jen strejdu, ale bydlí daleko. Petr znamená pro Martina výtah do společnosti mezi lidi.“
Ač na vozíku, sám pomáhá postiženým
Martina těší, že Urban nedělá z jeho nápadů kreslené vtipy ze soucitu. „Nesnáším, když mě někdo lituje,“ tvrdí Martin. „Jsem rád, že s Petrem můžeme dělat věci, které baví lidi.“
Martin potřebuje k životu velmi mnoho pomůcek. Většinu z nich ale zdravotní pojišťovny nehradí. Na pořízení dýchacího přístroje se pro Martina muselo složit několik velkých nadací. Musí si však platit veškerý servis.
Martin před třemi lety ukončil praktickou školu. Nyní pracuje pro pacientskou organizaci End Duchenne a snaží se pomáhat ostatním lidem postiženým ochabováním kosterních a dýchacích svalů.
Petrásek se ve vtipech nevyhýbá vozíčkářům, mezi něž sám patří. Střílí si z exekucí, z církve, asijských prodejen nebo z pivních skautů.
