„Nemohu souhlasit s tím, že je v Jihlavě nuda. Kdo tohle říká, buď nemá o kulturu zájem, nebo si neumí vyhledat informace. Jenom DKO pořádalo loni 220 akcí,“ říká Palovčík v rozhovoru, v němž představí i své plány a vize, s kterými do nové funkce nastupoval.

Začínáte čtvrtý měsíc ve funkci. Jak byste zhodnotil začátky v pozici jednatele společnosti DKO?
Myslím, že větší výstup a zhodnocení budu mít za rok až uvidíme, jak se nám naše vize daří proměňovat. Pro sebe to hodnotím jako období zajímavé a pozitivní. S nejbližšími kolegy a zaměstnanci DKO je spolupráce velmi přínosná a pohodová. Těší mě i první pozitivní ohlasy zvenčí. Na druhou stranu je velké množství věcí, které se musím dál učit.

Jaké jsou nápady a vize, s kterými jste do nové funkce nastupoval?
Předchozí vedení DKO udělalo obrovský kus práce. Nabízelo pořady, které měly velkou návštěvnost a u lidí byly úspěšné. Paní ředitelka se věnovala i péči o tento dům - došlo k výměně oken, z větší části také k zateplení a výměně sedaček v divadelním sále. Já bych rád rozšířil spektrum nabízených pořadů pro specifičtější skupiny lidí. Ať už to jsou teenageři, nebo senioři. Rád bych sáhl i do takzvaných „okrajových“ hudebních žánrů.

O co konkrétně půjde?
Chtěl bych jednou za čas divadelnímu publiku nabídnout náročnější představení - ne jenom komedie. Kromě klasického baletu bych chtěl diváky pozvat i na taneční vystoupení moderního rázu. Proto zde přivítáme například Losers Cirque Company. Pro mladé lidi a teenagery je zase určený satirický kabaret jihlavského divadla VOKO. A pokud jde o seniory, chystáme pro ně cyklus koncertů dechovek. Kromě tradičních hvězd, jako je Lucie Bílá, Helena Vondráčková nebo Jiří Korn, budeme nabízet i jiné hudební žánry. Koncertovat u nás bude například Jan Hrubý a je domluvený i hodně výjimečný a nestandardní koncert Vladivojny La Chia mimo prostory DKO.

Mimo vaše sály?
Ano, protože mám licenci i na to, abych mohl pořádat akce i mimo tento dům. A pokud se nabídne mimořádný projekt, jako je třeba tento, chtěl bych ho lidem nabídnout i v mimořádném prostředí.

To je kde?
Když to všechno klapne, tak by se měl koncert uskutečnit v kostele Povýšení svatého Kříže. Jedná se o projekt 8 hlav šílenství. Vladivojna složila hudbu ke stejnojmennému filmu o ruské básnířce Anně Barkovové, která měla býti hvězdou srovnatelnou s Puškinem. Ale její osud byl úplně jiný. Po krátkém období jakési glorifikace byla uvězněna na dvacet let do gulagu a dalších různých pracovních táborů. Proto si myslím, že si tento hudební projekt zaslouží i jiné uvedení a může oslovit i lidi, kteří by na Vladivojnu jinak nepřišli. Koncert bude propojený i s recitací básní Anny Barkovové.

Musel jste udělat po nástupu nějaké personální změny, například posílit dramaturgii DKO?
Nikoho jsem nepropustil ani nikoho nového nepřijal. Složení pracovního týmu v DKO je momentálně osekáno na dřeň. Bylo by hrozně hezké někoho nového přijmout nebo zaměstnancům zvednout platy, ale nechci dělat velkorysá gesta, pokud si nebudu jist, že to bude finančně únosné. Zvažuji najmutí externistů na zajištění určitých projektů, ale i to je ještě otevřené. Sám se před našimi zaměstnanci skláním za to, co dokážou zvládnout. Makají, jsou mi oporou, věřím jim. Pracují nad rámec svých povinností. Platy v kulturní oblasti rozhodně nedosahují ani průměrné mzdy.

Vy jste veřejnosti znám jako jedna z osobností jihlavského undergroundu. Sám jste v minulosti na programy do DKO chodil?
Prakticky od dětství jsem DKO navštěvoval. Od druhé třídy jsem chodil na výtvarný kroužek, pak i na hodiny kytary. Už za „totáče“ zde fungoval filmový klub a já jsem účast na projekcích bral jako určitou formu protestu proti režimu. Věděl jsem, že se tam potkám s podobně smýšlejícími lidmi - s punkery, máničkami, lidmi z undergroundu a podobnými alternativci. A poslední dobou jsem chodil do DKO pracovně - moderovat různé akce a společenské události. Takže ano, chodil a na rozdíl od většiny Jihlaváků jsem věděl, že DKO má i Malou scénu.

8 fotografií

To je zajímavé téma. Jaké máte s Malou scénou záměry?
Chtěl bych zvýšit počet programů, které se tam budou odehrávat. Velice intenzivně se bavíme o spolupráci s divadlem VOKO, což jsou mladí a velice schopní divadelníci, kteří tam fungují v rámci svého kabaretu. Počítáme s besedami na aktuální a publicistická témata. Příští týden zde budeme mít Stanislava Motla, jsme domluveni s bezpečnostním expertem Andorem Šándorem, který bude hovořit o bezpečnostních rizicích, na 28. února chystáme besedu o svobodě médií. S blížícím se výročím listopadu 1989 jsem domluvený na besedách s Luďkem Navarou nebo Jaroslavem Kmentou. Ale chystáme i besedy cestovatelské a setkání s herci - Naďou Konvalinkovou nebo Ivou Hüttnerovou. Rád bych navázal spolupráci s Centrem pro rodinu, které rovněž pořádá zajímavá setkání, jen nemají dostatečné zázemí. Na Malou scénu plánujeme dostat koncerty možná trochu okrajových žánrů. Připravujeme například vzpomínkový koncert na Petra Skoumala s luxusním obsazením.

Některým lidem jsou trnem v oku pořady jako travesti show. Budete v nich pokračovat?
Vzhledem k tomu, že takřka neklesá počet lidí, kteří na tyto produkce chodí, tak v tom budu pokračovat. Tím, že jsem nastoupil do funkce ředitele, tak to neznamená, že bych tady z toho chtěl mít rockový klub pro kamarády. Stejně jako někdo vyhledává vážné a seriózní umění, jsou lidé, kteří chtějí zábavu a řachandu. Vyhledávají žánry, na které třeba já nikdy chodit nebudu, ale přitom respektuji volbu těchto lidí. Kdo mě zná, tak ví, že třeba nebudu chodit na dechovkové koncerty. Ale je obrovská skupina lidí, která je miluje. Město je nabízí v létě na náměstí, ale pak tito lidé nemají půl roku místo, kde by se potkali. Je to cílová skupina, která nemůže být z kulturního dění ve městě vyjmuta. Proto dechovky děláme, a to v čase, kdy skončí relativně brzy, aby se návštěvníci mohli dostat bezpečně domů a neměli strach z osamělého návratu. A tak je to i s travesti. Lidé to chtějí. Navíc tato parta je lidsky velmi vstřícná, ve svém oboru to jsou profesionálové.

Na druhou stranu - jak dlouho dopředu si musíte domlouvat účinkování renomovaných pražských divadelních souborů, jako je třeba Dejvické divadlo nebo Cimrmani?
U každého souboru je to specifické. Ale bývá to tak rok i dva dopředu. Tím, že ten zájem je opravdu velký a herci jsou vytížení i natáčením pro film a televizi, je to ještě těžší.

Lidé v Jihlavě často naříkají, že je zde nuda, že se tady nic neděje. Souhlasíte s tímto názorem?
Rozhodně nesouhlasím. Lidé, kteří toto říkají, nemají o kulturu zájem, nebo nejsou ochotni si ty informace o akcích vyhledávat. Potkal jsem před časem kamaráda stejného ražení, jako jsem já, a stěžoval si, že nevěděl, co o víkendu dělat. A říkal mi to poté, co u nás v DKO hrál Zatrestband a další dva soubory během jednoho večera, v Diodu koncertoval Kryštof Michal a v klubu Soul byly Monkey Business. Já bych nevěděl kam dřív.

Plánujete nějaké změny? Například v předprodeji vstupenek nebo zavedení předplatného?
Jsou to věci, které prozatím jenom zvažuji. Lidé nám vyčítají, že prodáváme lístky hodně dopředu a v momentě, kdy se o tom oni dozví, jsou už vstupenky pryč. Ale šanci se o tom dozvědět mají všichni stejnou. Dáváme informace na náš web, do zpravodaje a aktivně jsme se teď začali starat i o sociální sítě. Trendem je prodávat lístky takto v předstihu. Lidé si pak mohou lépe naplánovat svůj čas. Kdo se chce rozhodnout na poslední chvíli - je to riziko. Pokud někdo má o kulturu zájem, má možnosti, jak se o tom dozvědět.

Vím, že když si lidé na vašem webu otevřou předprodej v den zahájení, tak jsou už ty nejlepší první čtyři řady zablokované. Ta místa jsou pro sponzory?
Historicky zde byl nastavený systém pro skupinu lidí, kterým chodí přednostní informace. Tito lidé platí určitou částku za to, že tuto informaci dostanou jako první. Nejedná se o VIP osobnosti nebo třeba městské či krajské zastupitele. Jsou to lidé, kteří měli od začátku o kulturu zájem. Jedná se o padesát lidí. My tuto skupinu nerozšiřujeme. Mezi pravidla patří, že během roku musí navštívit určitý počet představení. Pokud toto nesplní, mohou z této skupiny vypadnout. Máme seznam asi třiceti zájemců, kteří je mohou nahradit. Co s tímto systémem bude, teď zvažujeme. Rozhodně neplánujeme jeho rozšíření.

Je pro vás inspirací nějaké jiné kulturní zařízení v Česku nebo v zahraničí?
Výborně funguje například Městské kulturní středisko v Třebíči. Dělají široké spektrum pořadů. Samozřejmě že mají jiné zázemí a prostory, ale bez chutě, invence a nápadů by to nešlo.

To je ale příspěvková organizace města. Jaký je vůbec vztah DKO a jihlavský magistrát?
Využíváme standardně dotací, které vypisuje město. Loni činila roční dotace od města na pořady, které jsou ztrátové, 480 tisíc korun. Svého času vkládalo město do provozu DKO ročně až pět milionů korun. Potom došlo k velkému rozporu a skončilo to. Na rozdíl od jiných měst nemá Jihlava své vlastní kulturní středisko. Z tohoto pohledu je role DKO nezastupitelná. Simuluje v podstatě něco, do čeho jiná města investují miliony korun ročně. Třeba náš divadelní sál pro 500 osob má větší kapacitu než Horácké divadlo. Disponujeme orchestřištěm, tanečním sálem, který je využíván pro plesy, máme Malou scénu.

Jsou slyšet hlasy, že pronájem tanečního sálu pro plesy je příliš drahý.
Setkal jsem se s výtkami například od maturantů, kteří říkali, že je pro ně příliš drahé dát dvacet tisíc korun za pronájem sálu. Ale oni na druhou stranu obratem ruky vydají padesát tisíc korun za průměrného moderátora z Prahy a utratí obrovské peníze za balónkovou výzdobu. Je to nepoměr. Ale sál je přece základ. Je tam výborný zvuk, teplo, čisté sociální zařízení. Je třeba si uvědomit, že určitou část ceny tvoří samotný pronájem prostor a pak si od nás zajistí další služby. Například půjčení ubrusů a personální zajištění. Musí tam být technik, hasič, pořadatel a pochopitelně se postaráme i o následný úklid.

Jak se daří využívat sály a místnosti DKO formou pronájmů?
Kancelářské prostory v naší budově skoro stoprocentně využívá Finanční úřad. V podstatě nemáme volnou kancelář.

Čekají vás v nejbližší době nějaké stavební úpravy?
Letos to bude dokončení výměn oken z ulice Tolstého. Mojí velkou vizí a přáním je zajištění určité bezbariérovosti budovy a zlepšení dopravy aparatury do tanečního sálu.